// Profipravo.cz / Obecná ustanovení obch. zák. 14.08.2007
K tzv. fiktivnímu podnikateli zapsanému do obchodního rejstříku
Podle § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák. je podnikatelem pro účely obchodního zákoníku osoba zapsaná v obchodním rejstříku, a to bez ohledu na skutečnost, zda má v předmětu činnosti podnikání, či nikoliv, resp. zda podnikatelskou činnost podle § 2 odst. 1 obch. zák. provádí či nikoliv.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1756/2007, ze dne 30. 5. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Z.z. s. J. k., zastoupené JUDr. F. V., advokátem proti žalované V. z. p. Č. r., o zaplacení 53 337 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 46/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2007, č.j. 14 Co 681/2006-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2007, č.j. 14 Co 681/2006-151, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. října 2006, č.j. 52 C 46/2004-133, o zamítnutí žaloby na zaplacení 53 337 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka zpochybňuje právní závěr soudu, že závazkový vztah mezi účastníky, založený smlouvou o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 16. 1. 2003, se řídí režimem obchodního zákoníku. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že osoba zapsaná do obchodního rejstříku je podnikatelem bez ohledu na skutečnost, zda podniká či nikoli, a poté nesprávně dovodil, že žalobkyně nemůže, coby účastník smlouvy, namítat neplatnost smluvního ujednání ve smyslu § 262 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), pokud dohoda o působnosti obchodního zákoníku mezi účastníky smlouvy směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. Dovolatelka poukazuje na § 2 odst. 1 obch. zák., podle něhož se podnikáním rozumí soustavná činnosti prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Odvolací soud podle žalobkyně provedl nesprávný výklad pojmu podnikatel, když v dané věci nevzal v úvahu, že předchůdkyně žalobkyně (dále jen žalobkyně) byla příspěvkovou organizací zřizovanou J. k., tudíž nebylo její hlavní činností vytváření zisku, přičemž v obchodním rejstříku byla zapsána jen proto, že tak stanovil zvláštní předpis.
Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nerozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud žalobkyni považoval za podnikatelku, jestliže byla zapsána v obchodním rejstříku, neboť podle § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák. je podnikatelem pro účely obchodního zákoníku osoba zapsaná v obchodním rejstříku, a to bez ohledu na skutečnost, zda má v předmětu činnosti podnikání, či nikoliv. Povinné zápisy do obchodního rejstříku se týkají jak právnických osob, tak fyzických, přičemž na základě zákonných ustanovení obchodního zákoníku jsou to všechny obchodní společnosti a družstva; jiné právnické osoby se do obchodního rejstříku zapisují pouze v případě, že tak stanoví zvláštní zákon (srov. Obchodní zákoník, komentář, I. Štenglová, S. Plíva, M. Tomsa, a kol., + C.H.BECK, 7. vydání 2002, str. 10).
O posledně uvedený případ se právě v dané věci jedná, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako příspěvková organizace, byla v obchodním rejstříku zapsána dne 1. 1. 2003 na základě ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, byla v době uzavírání smlouvy „tzv. fiktivní podnikatel“, tedy podnikatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák., na základě zápisu v obchodním rejstříku; proto není rozhodující, zda podnikatelskou činnost podle § 2 odst. 1 obch. zák., prováděla či nikoliv.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-