// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005
č. 626/2005 Řízení před soudem: přípustnost obnovy řízení
Řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy krajského soudu o odvolání z funkce znalce není řízením o ochraně před zásahem správního orgánu (§ 82 s. ř. s.), ale řízením o žalobě proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné (§ 65 s. ř. s.). Proti rozsudku krajského soudu vydanému v tomto řízení není obnova řízení podle § 114 odst. 1 s. ř. s. přípustná.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2005, čj. 4As 17/2004-55)
k § 82 a § 114 odst. 1 soudního řádu správního
věc: Mgr. Jaroslav B. v Z. proti předsedovi Krajského soudu v Plzni o obnovu řízení ve věci odvolání z funkce znalce, o kasační stížnosti žalobce.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 11. 2003 zamítl návrh žalobce na obnovu řízení, jehož předmětem bylo rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 1998, kterým byl žalobce odvolán z funkce znalce Krajského soudu v Plzni ze základního oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Toto řízení bylo přitom ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2000.
Krajský soud v zamítavém usnesení posoudil podle soudního řádu správního podmínky pro povolení obnovy řízení a dospěl k závěru, že obnova řízení není přípustná. Řízení, které žalobce žádal obnovit, se totiž vztahovalo k rozhodnutí předsedy krajského soudu, které bylo vydáno při výkonu veřejné správy; šlo tedy o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a nejednalo se ani o řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, ani o řízení ve věci politických stran či hnutí.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, v níž poukazoval na to, že podáním žaloby ve věci odvolání z funkce znalce se domáhal ochrany před nezákonným zásahem orgánu státní správy do zákonem chráněných práv. Za zásah správního orgánu, který byl učiněn vadně, považoval právě postup žalovaného při odvolání žalobce z funkce znalce. Šlo tedy o věc podřaditelnou pod § 114 odst. 1 písmo a) S. ř. S. a krajský soud žalobu odmítl nesprávně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V posuzované věci se stěžovatel dovolával obnovy řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Z obsahu tohoto spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že předmětem přezkumného soudního řízení v této věci byla žaloba stěžovatele, podaná proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 1998, jímž byl stěžovatel odvolán z funkce znalce Krajského soudu v Plzni. Uvedené řízení skončilo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (kam tuto věc přikázal Vrchní soud v Praze) ze dne 15. 11. 2000, jímž byla žaloba zamítnuta. ( ... )
Přezkumné soudní řízení ve výše uvedené věci probíhalo za účinnosti části páté občanského soudního řádu, ve znění tehdy účinném. Na tomto místě je třeba pro úplnost připomenout, že podle výše uvedené právní úpravy nebylo možno podat návrh na obnovu řízení (§ 250j odst. 4 a § 250s o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12.2002). Právní úprava účinná od 1. 1. 2003, za níž stěžovatel návrh na obnovu řízení podal, tj. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve svém ustanovení § 114 odst. 1 omezuje možnost podat návrh na obnovu řízení jen na řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu a b) ve věcech politických stran, přičemž současně je v tomto zákoně upraveno v ustanovení § 82 řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.
Podle ustanovení § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat žalobou u soudu ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.
Definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny.
Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typické v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd., tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku "zásah").
Z výše uvedeného nutno dovodit, že rozhodnutí předsedy krajského soudu o odvolání z funkce znalce krajského soudu není možné považovat za nezákonný zásah, ale jde typicky o rozhodnutí správního orgánu, proti němuž lze podat žalobu ve smyslu § 4 odst. 1 písmo a) s. ř. s. Byť uvedené rozhodnutí stěžovatel mohl považovat za citelný zásah do svého života, není toto rozhodnutí nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., neboť dikce uvedeného ustanovení předpokládá, že zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu není rozhodnutím.
Krajský soud tak postupoval správně, pokud řízení ve věci, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, nepovažoval za řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a dovodil, že podmínky pro obnovu řízení nejsou v posuzované věci splněny.
Autor: zdroj NSS ČR