// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005
č. 613/2005 Daňové řízení: zástavní právo; Řízení před soudem: rozhodnutí předběžné povahy
Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky dle § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť se jedná pouze o dočasné opatření, jehož platnost je zákonem omezena do splatnosti daňové pohledávky, a proto je ve smyslu § 70 písmo b) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4.2005, čj. 5 Afs 162/2004-61)
k § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 367/2000 Sb. (v textu též "daňový řád")
k § 70 písmo b) soudního řádu správního
věc: Erik M. v B. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím Finančního úřadu v Táboře ze dne 1S. 4. 2003 bylo zřízeno zástavní právo podle § 72 daňového řádu a § 152 a násl. občanského zákoníku k zajištění daňové pohledávky za žalobcem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především zpochybnil doměření daně a samotnou svoji registraci ke spotřební dani z tabákových výrobků, přičemž tyto skutečnosti byly předmětem samostatného řízení.
Žalovaný zamítl odvolání dne 25.5.2004.
V žalobě, kterou poté podal, odkazuje žalobce na nesprávnost výše uvedených rozhodnutí, neboť odvolání zcela vyčerpalo svůj obsah pouze na těchto skutečnostech, jakkoli nezmiňovalo důvody svědčící pro nezákonnost samotného zřízení zástavního práva, např. neexistenci pohledávky, výluku vlastnictví apod.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1S. s. 2004 žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a nezákonnost zrušil, neboť dospěl k závěru, že správce daně ani žalovaný nepostupovali v souladu s § 2 odst. 3 daňového řádu ve vztahu k § 3 a § 10 zákona ČNR č. 5S7/1992 Sb., o spotřebních daních.
Žalovaný (stěžovatel) poté podal kasační stížnost, ve které uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písmo a) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu. Zejména připomíná, že není dosud pravomocně skončeno řízení o odvolání proti platebním výměrům, kterými žalobci byla vyměřena spotřební daň za zdaňovací období červen 2002 až říjen téhož roku. Na základě shora uvedených platebních výměrů vznikla zajišťovaná pohledávka. Tato pohledávka dosud trvá, a proto není důvod pro zrušení rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo.
Žalobce ve svém vyjádření konstatuje, že finanční úřady jsou při rozhodování povinny vycházet nejenom z okolností a souvislostí případu, ale postupovat i v souladu s § 2 odst. 1 daňového řádu. Správce daně musí chránit nejen zájmy státu, ale má dbát i na zachování práva zájmů daňových subjektů. Jestliže krajský soud označil postup finančního úřadu za nezákonný a jednoznačně důvody nezákonného postupu definoval, nelze ani rozhodnutí o zřízení zástavního práva považovat za zákonné. Po formální stránce lze stěžovateli přisvědčit v tom, že platební výměry ještě zrušeny nebyly; uvalení zástavy na majetek nicméně v dané souvislosti není obligatorní a soud by měl zhodnotit, zda skutečně hrozí následek, kterého se stěžovatel obává. Žalobce nikdy neprojevil tendenci majetku se zbavovat; i kdyby tak učinil, mohl by správce daně takové jednání v mezích zákona zpochybnit.
Nejvyšší správní soud dospěl v dané věci k závěru, že se jedná o rozhodnutí, které soudnímu přezkumu ve smyslu § 70 písmo b) s. ř. s. nepodléhá, a proto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a současně odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 25. 5. 2004.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat povahou napadeného rozhodnutí, zejména, zda se nejedná o rozhodnutí předběžné povahy, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno.
Věc, O kterou se v předmětném řízení jedná, je zřízení zástavního práva dle § 72 daňového řádu. Soudu proto nepřísluší v tomto řízení posuzovat okolnosti týkající se skutečností rozhodných pro závěry učiněné správcem daně v rozhodnutí o registraci žalobce ke spotřební dani z tabákových výrobků. Tyto skutečnosti jsou předmětem samostatných rozhodnutí, o kterých bylo vedeno samostatné řízení. Krajský soud tak pochybil, když v řízení ve věci zástavního práva posuzoval skutečnosti týkající se jiného řízení, byť tyto skutečnosti mohou být pro rozhodnutí ve věci významné. Dále pochybil, když z faktu, že rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 5. 2004 (které bylo podkladem pro napadené rozhodnutí o zřízení zástavního práva) bylo zrušeno, dovodil, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva je bezpředmětné a zástavní právo nelze zřídit.
Zástavní právo je věcné právo k věci cizí, které zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena. V daňovém řízení lze na rozdíl od řízení občanskoprávního zřídit pouze zákonné zástavní právo, a to právě na základě § 72 daňového řádu. Zástavou může být pouze věc způsobilá být předmětem vlastnictví, která je současně volně převoditelná na jiného. Zástavní právo plní funkci jednak zajišťovací tím, že zajišťuje daňovou pohledávku v době, kdy pohledávka není ještě splatná, jednak funkci uhrazovací, která vytváří správci daně podpůrný zdroj uspokojení daňového nároku v případě, že jím evidovanou, stanovenou a zástavním právem zajištěnou daňovou pohledávku daňový subjekt řádně a včas nesplní: správce daně tak může daňovou pohledávku uspokojit z výtěžku prodeje věci, která je předmětem jím vymezeného zástavního práva. Na rozdíl od smluvního zástavního práva zákonné daňové zástavní právo pouze umožňuje, aby věřitel měl zastavenou movitou věc u sebe, předání věci není nutnou podmínkou pro jeho vznik. Zajišťovací funkce končí splatností pohledávky; má tedy motivovat dlužníka, aby dobrovolně pohledávku splnil, a věřiteli poskytovat jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna.
Smyslem rozhodnutí vydaného dle § 72 daňového řádu k zajištění daňové pohledávky je včas zajistit v tomto stadiu řízení ve prospěch správce daně finanční částku k provedení budoucího konečného rozhodnutí. Jedná se tak o rozhodnutí předběžné povahy, které je pouze prozatímním dočasným opatřením a jehož platnost je zákonem omezena do Úhrady daňové pohledávky.
Vydáním rozhodnutí o zřízení zástavního práva, v němž stěžovatel vymezil, na které věci se zástavní právo uplatní, nedošlo k žádným změnám z hlediska práva hmotného, tj. stanovené výše daňové povinnosti. Existence takového rozhodnutí je zcela závislá na splnění daňové povinnosti ze strany žalobce a jeho vydáním nedošlo ke stanovení žádné další povinnosti. Vnímá-li to žalobce s ohledem na veřejnou přístupnost záznamu o zřízení zástavního práva v katastru nemovitostí - nepříznivě, vyplývá takový dopad ze samotného veřejnoprávního charakteru katastru nemovitostí a nelze z této skutečnosti dovozovat zásah do žalobcových veřejných subjektivních práv.
Autor: zdroj NSS ČR