// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005
č. 607/2005 Řízení před soudem: jiná vada řízení
Nepředloží-li krajský soud k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta, a nařídí a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písmo d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo na právní pomoc (čI. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, čj. 4 ks 72/2004-80)
k § 103 odst. 1 písmo d) soudního řádu správního
k čI. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod
věc: Iouri G. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1,2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 tohoto zákona.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce mj. požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 11. 2003 zamítl návrh na ustanovení zástupce s tím, že nebyla splněna podmínka ochrany práv žalobce v tomto řízení. Žalobce (stěžovatel) podal dne 20. 11. 2003 proti tomuto usnesení kasační stížnost a současně požádalo odročení jednání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o této kasační stížnosti. Městský soud v Praze podáním ze dne 25. 11. 2003 vyzval stěžovatele, aby soudu sdělil, z jakých důvodů žádá o odročení jednání. Stěžovatel podáním ze dne 1. 12. 2003 sdělil soudu, že žádá o odročení tohoto jednání až do doby, kdy Nejvyšší správní soud projedná jeho kasační stížnost ve věci zamítnutí ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto soudní jednání.
Městský soud v Praze však v řízení ve věci samé pokračoval a rozsudkem ze dne 11. 12.2003 žalobu zamítl.
I proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2004 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce a usnesením z téhož dne jej vyzval, aby si ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem advokáta. Uvedená usnesení obdržel stěžovatel dne 7. 3. 2004. Dne 1. 3. 2004 předložil stěžovatel plnou moc z téhož dne, udělenou advokátce Mgr. Jekatěrině S., a doplnil podanou kasační stížnost. Současně požádalo prominutí zmeškání lhůty podle § 40 odst. 5 S. ř. S.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že za nejzávažnější pochybení soudu považuje vadu řízení před soudem spočívající v tom, že bylo nařízeno jednání ve věci samé, ačkoliv stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí ustanovení zástupce. Městský soud měl jednání odročit a vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které mohlo zásadně ovlivnit průběh samotného řízení před soudem prvního stupně. Dalším procesním pochybením bylo, že soud neustanovil stěžovateli zástupce z řad advokátů pro řízení ve věci této kasační stížnosti a nepostoupil spis spolu s kasační stížností Nejvyššímu správnímu soudu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí stěžovatel spatřuje též v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Domnívá se, že soud se při svém rozhodování dopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, a to proto, že nesprávně vyložil ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. Stěžovatel dále poukázal i na čI. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Pokud jde o rozsudek ve věci samé, stěžovatel konstatoval, že jelikož mu nebyl ustanoven zástupce a jednání ve věci samé proběhlo bez jeho účasti i přes žádost o odročení, neměl v řízení před soudem žádnou možnost kvalifikovaně uplatnit všechny důvody své správní žaloby.
Soud posléze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti, podané proti rozsudku ze dne 11. 12. 2003, a v předkládací zprávě uvedl, že stěžovatel podal kasační stížnost i proti usnesení ze dne 7. 11. 2003, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce. S ohledem na zásadu koncentrace řízení se tato kasační stížnost předkládá současně s kasační stížností do meritorního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nesprávnost postupu soudu spatřuje Nejvyšší správní soud v tom, že přestože stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro žalob ní řízení, soud tuto kasační stížnost nepředložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, ale postupoval tak, že nařídil jednání a ve věci jednal. Mělo-li být realizováno právo na právní pomoc ve smyslu § 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod od počátku řízení, soud svým postupem fakticky realizaci tohoto práva znemožnil. Nejvyšší správní soud nesouhlasí s postupem a názorem soudu, že kasační stížnost proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, se předkládá současně s kasační stížností do meritorního rozhodnutí s ohledem na zásadu koncentrace řízení. Tvrzení o zásadě koncentrace řízení nemůže být uplatňováno v neprospěch stěžovatele. Navíc v daném případě o koncentraci řízení nešlo. Soud měl správně předložit kasační stížnost proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, a teprve po vyčkání rozhodnutí tohoto soudu měl ve věci dále postupovat.
V této souvislosti je nutno dodat, že soud postupoval nesprávně i při posuzování žádosti o odročení jednání nařízeného na 11. 12.2003. Podle § 50 s. ř. s. z důležitých důvodů jednání odročeno být může. žádost stěžovatele o odročení jednání z důvodů vyčkání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, pak nepochybně důležitým důvodem byla. Protože soud se k tomuto svému postupu v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nevyjádřil, nelze posoudit, jaké důvody ho k tomuto nesprávnému postupu vedly.
Z výše uvedených důvodů nutno dospět k závěru, že řízení před soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písmo d), příp. § 109 odst. 3 S. ř. s.]. Tuto vadu spatřuje Nejvyšší správní soud v postupu soudu, který ve věci nařídil jednání, a toto jednání provedl, aniž předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla v žalobním řízení zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů. Postupem Městského soudu v Praze tak nebyla umožněna realizace práva uvedeného v čI. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod.
Z těchto důvodů byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 3 S. ř. s.). Je sice pravda, že v řízení o kasační stížnosti, která směřuje proti usnesení krajského soudu (Městského soudu v Praze) o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, nebrání nedostatek povinného zastoupení advokátem jejímu projednání před Nejvyšším správním soudem, avšak v této konkrétní věci stěžovatel v kasační stížnosti o ustanovení zástupce požádal, takže o jeho návrhu by měl rozhodnout Městský soud v Praze.
Autor: zdroj NSS ČR