// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005
č. 606/2005 Řízení před soudem: zpětvzetí žaloby
Vezme-li žalobce žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zpět, nemůže obstát jeho stížní námitka proti usnesení o zastavení řízení, podle níž soud nezjišťoval, zda skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, měla oporu ve správních spisech.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3.2005, čj. 3 Azs 38/2004-49)
k § 47 písmo a) soudního řádu správního
věc: Vu Van N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 10. 2002 nebyl udělen žalobci azyl podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 téhož zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí včas podaným opravným prostředkem (po 1.1.2003 posuzovaným jako žaloba); podáním ze dne 19. 11. 2003 (soudu doručeným dne 21.11. 2003) však oznámil, že svoji žalobu bere zpět. Krajský soud proto podle § 47 písmo a) S. ř. S. řízení zastavil usnesením ze dne 26. 11. 2003.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítal zejména, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech. Upozornil dále na to, že řízení před soudem vykazovalo závažné vady, neboť mu pro řízení nebyl ustanoven tlumočník. Podle občanského soudního řádu je povinností soudu ustanovit pro řízení tlumočníka tomu účastníkovi, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Z uvedených důvodů stěžovatel trval na tom, že v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu ve shodě s ustanovením § 13 a § 14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Krajský soud při vydání svého usnesení vycházel z jednoznačně projevené vůle stěžovatele, vyjádřené v jeho sdělení soudu, a protože sám jednání nenařizoval, nebyl ani povinen ustanovit stěžovateli tlumočníka pro jednání v jeho mateřštině před soudem. Taková námitka je tedy nedůvodná.
Pokud pak stěžovatel uvedl jako další důvod podání kasační stížnosti, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, není takové tvrzení relevantní.
Krajský soud zastavil řízení o žalobě podle § 47 písmo a) S. ř. S. Rozhodoval tak podle dispozic stěžovatele, který se sám rozhodl, že v řízení již nebude pokračovat, a který nepochybným a zřejmým způsobem tuto svoji vůli projevil. Soud se proto nemohl zabývat zjišťováním, zda skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, měla oporu ve správních spisech.
Autor: zdroj NSS ČR