// Profipravo.cz / Vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ 16.04.2015
Lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu dle § 23 odst. 2 zák. č. 72/1994 Sb.
Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. jednoznačně ukládá družstvu povinnost uzavřít s fyzickou osobou, která je jeho členem, smlouvu o převodu bytu, jehož je tato osoba nájemcem, jestliže družstvo vyzvala k tomuto převodu podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb. ve lhůtě do 28. 7. 1992 nebo podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. ve lhůtě do 30. 6. 1995, a to ve lhůtě do 31. 12. 1995, nebylo-li dohodnuto jinak. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 345/2009 Sb., byla tato povinnost bytovým družstvům stanovena v souvislosti s cílem transformovat bývala stavební bytová družstva co nejrychleji, což se však v mnoha případech nestalo. Proto novelizací zákona č. 72/1994 Sb. zákonem č. 103/2000 Sb. byla stanovena nově lhůta do 1. 7. 2010, v níž bylo možné uplatnit právo na uzavření smlouvy o převodu bytu na základě výzvy člena družstva a nájemce bytu, s tím, že bylo výslovně vyloučeno promlčení tohoto nároku podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku. Další novelizací provedenou zákonem č. 345/2009 Sb. byla tato lhůta prodloužena do 31. 12. 2020.
Uvedená ustanovení prodloužila lhůtu na uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. obecně (bez jakýchkoli podmínek), a vztahují se proto na všechny případy, kdy k uzavření smlouvy nedošlo bez ohledu na to, zda v mezidobí uplynula lhůta stanovená zákonem nebo dohodou účastníků.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3224/2014, ze dne 29. 1. 2015
Dotčené předpisy: § 23 odst. 2 zák. č. 72/1994 Sb.
Kategorie: vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 27. 12. 2012 se navrhovatelé domáhali, aby soud zavázal Bytové družstvo občanů Máj (dále jen „družstvo“) uzavřít s nimi do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. 1770/12 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu, nacházejícího se na pozemku parc. č. st. 1317 (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. st. 1317 (zastavěná plocha a nádvoří) o velikosti 710/11328, vše v katastrálním území N. J. – D. P., část obce N. J., obec N. J., okres Nový Jičín (dále jen „byt“). Návrh odůvodnili zejména tím, že jsou členy družstva a nájemci bytu na základě přijetí navrhovatelky a) za členku družstva členskou schůzí ze dne 31. 8. 1971, kdy již trvalo její manželství s navrhovatelem b), že navrhovatelka a) vyzvala družstvo v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“, k převodu vlastnictví, což družstvo písemně potvrdilo, a navrhovatelům tak vznikl nárok na uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce.
Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 10. 2013, č. j. 28 Cm 84/2013-35, uložil družstvu povinnost do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v navrženém znění (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Zjistil, že navrhovatelka a) jako členka družstva a společná nájemkyně bytu vyzvala dopisy ze dne 20. 8. 1992 a 25. 5. 1995 družstvo k převodu družstevního bytu do vlastnictví, že družstvo uzavřelo s navrhovateli dne 10. 10. 1995 „smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví družstevního bytu v roce 2005“, ve které se zavázalo uzavřít k datu 31. 12. 2005 smlouvu o převodu bytu do vlastnictví navrhovatelů na základě jejich oznámení, že toto právo uplatňují, a že dopisem ze dne 5. 10. 2011 odmítlo družstvo s navrhovateli smlouvu o převodu bytu do vlastnictví uzavřít. Dospěl k závěru, že navrhovatelé o převod vlastnictví bytu, jehož byli v rozhodné době společnými nájemci a jenž byl ve vlastnictví družstva, kterého byli společnými členy, ve smyslu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. řádně požádali a že nárok na uzavření smlouvy o převodu bytu není s ohledem na přechodná ustanovení článku II. zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb. a některé další zákony - dále jen „zákon č. 103/2000 Sb.“, a přechodná ustanovení článku II. zákona č. 345/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb. a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – dále jen „zákon č. 345/2009 Sb.“, promlčen, neboť uvedenými ustanoveními bylo vyloučeno promlčení práva podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu prodloužena do 1. 7. 2010, resp. 31. 12. 2020 ve všech případech, kdy k uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu nedošlo.
K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 4. 2014, č. j. 5 Cmo 11/2014-69, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé v pozměněném znění s ohledem na aktuální údaje z katastru nemovitostí (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že navrhovatelé řádně a včas podali výzvu k převodu vlastnictví bytu dle ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., a že jejich nárok nebyl promlčen, neboť prodloužení termínu pro uzavření smlouvy a výslovné vyloučení aplikace ustanovení § 100 odst. 1 občanského zákoníku přechodnými ustanoveními zákona č. 103/2000 Sb. a zákona č. 345/2009 Sb. se vztahuje na všechny případy, kdy nebyla smlouva o převodu vlastnictví uzavřena.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které výslovně směřovalo proti výroku I. tohoto usnesení. Namítalo, že soud I. stupně i odvolací soud nesprávně posoudily vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou, neboť v dané věci nelze z důvodu sjednání lhůty, do které bude smlouva uzavřena, aplikovat přechodná ustanovení k zákonům č. 103/2000 Sb. a č. 345/2009 Sb. Protože na problematiku týkající se aplikace přechodných ustanovení k zákonům č. 103/2000 Sb. a č. 345/2009 Sb. v případě, kdy byla mezi stranami sjednána lhůta, do které bude smlouva uzavřena, neexistuje odpovídající rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dána přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Navrhlo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že návrh navrhovatelů zamítne.
Navrhovatelé se v otázce promlčení práva na převod vlastnictví k bytu ztotožnili se závěry soudů obou stupňů, že účelem přechodných ustanovení zákona bylo prodloužení lhůty pro uzavření smluv podle § 23 odst. 2 zákona ve všech případech, kdy k uzavření smlouvy nedošlo. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že družstvo jako účastník řízení podalo dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka výkladu přechodných ustanovení k zákonům č. 103/2000 Sb. a č. 345/2009 Sb., tedy otázka posouzení, zda je vyloučena aplikace § 100 občanského zákoníku i v případech, kdy byla mezi stranami sjednána lhůta, do které bude smlouva uzavřena, nebyla dovolacím soudem výslovně řešena. Není však důvodné.
Nárok navrhovatelů je třeba posoudit podle zákona č. 72/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Podle ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou – členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb. nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. 12. 1995, není-li dohodnuto jinak.
Podle čl. II bod 1 přechodných ustanovení zákona č. 103/2000 Sb., nebyla-li uzavřena smlouva podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů do dne účinnosti tohoto zákona, lze právo na uzavření smlouvy podle § 23 odst. 2 a 3 zákona o vlastnictví bytů uplatnit do 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 100 odst. 1 občanského zákoníku se nepoužije. Oprávněným z výzvy je i právní nástupce fyzické osoby uvedené v § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, pokud splňuje podmínky zákona na uzavření smlouvy o převodu jednotky.
Podle čl. II bod 1 přechodných ustanovení zákona č. 345/2009 Sb., nebyla-li uzavřena smlouva podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. do 1. 7. 2010, lze právo na uzavření smlouvy podle § 23 odst. 2 a 3 zákona č. 72/1994 Sb. uplatnit do 31. 12. 2020. Oprávněným z výzvy je i právní nástupce fyzické osoby uvedené v § 23 odst. 2 a 3 zákona č. 72/1994 Sb., pokud splňuje podmínky zákona na uzavření smlouvy o převodu jednotky.
Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. jednoznačně ukládá družstvu povinnost uzavřít s fyzickou osobou, která je jeho členem, smlouvu o převodu bytu, jehož je tato osoba nájemcem, jestliže družstvo vyzvala k tomuto převodu podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb. ve lhůtě do 28. 7. 1992 nebo podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. ve lhůtě do 30. 6. 1995, a to ve lhůtě do 31. 12. 1995, nebylo-li dohodnuto jinak. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 345/2009 Sb., byla tato povinnost bytovým družstvům stanovena v souvislosti s cílem transformovat bývala stavební bytová družstva co nejrychleji, což se však v mnoha případech nestalo. Proto novelizací zákona č. 72/1994 Sb. zákonem č. 103/2000 Sb. byla stanovena nově lhůta do 1. 7. 2010, v níž bylo možné uplatnit právo na uzavření smlouvy o převodu bytu na základě výzvy člena družstva a nájemce bytu, s tím, že bylo výslovně vyloučeno promlčení tohoto nároku podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku (srov. čl. II odst. 1 zákona č. 103/2000 Sb.). Další novelizací provedenou zákonem č. 345/2009 Sb. byla tato lhůta prodloužena do 31. 12. 2020.
Uvedená ustanovení prodloužila lhůtu na uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. obecně (bez jakýchkoli podmínek), a vztahují se proto na všechny případy, kdy k uzavření smlouvy nedošlo bez ohledu na to, zda v mezidobí uplynula lhůta stanovená zákonem nebo dohodou účastníků. Tento závěr je odůvodněn i tím, že cílem přijatých novel bylo posílit postavení člena družstva v situacích, kdy družstvo svou povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu nesplnilo, o čemž svědčí i sankce upravená v § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., zavádějící povinnost družstva platit v případech prodlení s uzavřením smlouvy z důvodů na jeho straně tam upravenou pokutu.
V projednávané věci vyzvala navrhovatelka a) družstvo k uzavření smlouvy v roce 1992 a výzvu zopakovala dne 25. 5. 1995, čímž navrhovatelé splnili povinnost jim plynoucí z ustanovení § 24 zák. č. 42/1992 Sb. a z ustanovení § 23 odst. 2 zák. č. 72/1994 Sb. Neuzavřelo-li družstvo s nimi smlouvu o převodu bytu v dohodnuté lhůtě do 31. 12. 2005, jejich nárok není promlčen, neboť mají k uplatnění tohoto nároku zákonem stanovenu lhůtu do 31. 12. 2020.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšní navrhovatelé má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení.
Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, publikovaný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zástupkyně navrhovatelů učinila v dovolacím řízení jeden společný úkon právní služby při zastoupení dvou osob (vyjádření k dovolání - § 11 odst. 1 písm. k/ AT), náleží jí tak náhrada nákladů ve výši celkem 6.365,- Kč, sestávající z odměny podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. A §12 odst. 4 AT ve výši 4.960,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.105,- Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů dovolacího řízení je dovolatel povinen zaplatit k rukám advokátky, která navrhovatele zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
Autor: -mha-