// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 03.08.2018

ÚS: Nesprávné posouzení včasnosti podaného dovolání

Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje základní právo osoby na soudní ochranu a v jeho rámci též právo na přístup k soudu. Porušení tohoto práva se orgán činný v trestním řízení dopustí i tehdy, pokud nesprávným výkladem norem podústavního práva odepře účastníku řízení právo na přístup k soudu.

Doručuje-li soud písemnost (rozhodnutí) účastníkovi řízení prostřednictvím datové sítě do jeho datové schránky, stanoví se okamžik doručení této písemnosti postupem předpokládaným v § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1477/18, ze dne 27. 6. 2018

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I.

Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 27. dubna 2018, se stěžovatel (dále též "obviněný") domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

II.

Z obsahu ústavní stížnosti, vyžádaného spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 86/2016 a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále "soud prvního stupně") ze dne 14. dubna 2017 sp. zn. 16 T 86/2016 byl obviněný R. U. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 12. července 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 k odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu prvoinstanční rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Znovu rozhodl také o náhradě škody.

Usnesením Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud") ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31 bylo dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítnuto jako opožděné.

Proti všem výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů podává stěžovatel ústavní stížnost.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v předcházejícím řízení před obecnými soudy bylo opakovaně porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Dále stěžovatel namítá porušení práva na soudní ochranu, neboť má za to, že lhůta k podání dovolání byla zachována a dovolání proto nemělo být odmítnuto jako opožděné. Konkrétně stěžovatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno až dne 23. srpna 2017, nikoliv dne 16. srpna 2017, jak je uvedeno v předkládací zprávě dovolacímu soudu ze dne 28. prosince 2017. Má za to, že dovolací soud vycházel toliko z předkládací zprávy a nikoliv z přiložené doručenky, založené ve spise soudu prvního stupně sp. zn. 16 T 86/2016 na č. l. 465.

IV.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřily dovolací soud a soud prvního stupně.

Dovolací soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhuje ústavní stížnost odmítnout. Má za to, že obsah dokladu o doručení rozhodnutí odvolacího soudu, založený na č. l. 465, obsahuje údaj o doručení rozhodnutí dne 16. 8. 2017. Dovolací soud uvádí, že při posuzování doručení nevycházel jen z předkládací zprávy pořízené soudem prvního stupně, ale též z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neměl v době svého vyjádření k dispozici spis soudu prvního stupně sp. zn. 16 T 86/2016, nemůže ověřit údaje uvedené v předkládací zprávě.

Soud prvního stupně ve svém vyjádření uvádí, že rozsudek odvolacího soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 byl dodán do datové schránky dne
16. 8. 2017 a dne 23. 8. 2017 se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 1 až 4 zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dle znění pozdějších předpisů, a tedy byla datová zpráva doručena.

Ústavní soud nezasílal výzvu k vyjádření odvolacímu soudu ani vyjádření účastníků řízení k replice stěžovateli, neboť to nepokládal za účelné.

V.

Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

VI.

Ústavní stížnost je důvodná v té části, která směřuje proti usnesení dovolacího soudu, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto pro opožděnost. Dovolací soud vadným posouzením zákonné lhůty, pro podání dovolání porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

VII.

Je třeba konstatovat, že v rámci trestního řízení se rozhodnutí odvolacího soudu doručuje, krom dalších subjektů trestního procesu, jak obviněnému, tak i jeho obhájci, a proto lhůta k podání dovolání počíná dle § 265e odst. 2 tr. řádu běžet od toho doručení, které bylo učiněno nejpozději.

Obviněnému R. U. bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 18. srpna 2017 a jeho obhájci bylo rozhodnutí dodáno do datové schránky dne 16. srpna 2017, ovšem pověřená osoba se přihlásila do datové schránky obhájce dne 23. srpna 2017.

Podle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dle znění pozdějších předpisů, je dokument, který byl dodán do datové schránky, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové schránky pověřená osoba ve lhůtě do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.

V trestním spisu soudu prvního stupně je na doručence založené na č. l. 465 shodně s tvrzením stěžovatele vyznačeno, že oprávněná osoba se přihlásila do datové schránky obhájce dne 23. srpna 2017. Je tedy zřejmé, že dovolání stěžovatele bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě.

V předkládací zprávě dovolacímu soudu bylo jako datum doručení rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno datum 16. srpna 2017, tedy datum dodání do datové schránky obhájce, nikoliv však datum, kdy se rozhodnutí považuje za doručené. Dovolací soud pak s ohledem na tuto předkládací zprávu považoval za poslední den lhůty pro podání dovolání den 16. října 2017, proto dovolání odmítl jako opožděné.

Vadná úvaha dovolacího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl jako opožděné, měla za následek porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud napadené usnesení dovolacího soudu zrušil podle ust. § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

VIII.

Částí ústavní stížnosti směřující proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. července 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 a rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. dubna 2017 sp. zn. 16 T 86/2016 se Ústavní soud nezabýval. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a ze zásady minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci obecných soudů vyplývá, že Ústavní soud zasáhne svým kasačním nálezem až tehdy, jestliže náprava namítaného zásahu do základních práv stěžovatele není možná v systému obecného soudnictví.

V posuzovaném případě je otevřena cesta k tomu, aby v rámci dovolacího řízení dovolací soud přezkoumal též postup soudu prvního stupně a odvolacího soudu z toho hlediska, zda nebyla extrémním způsobem porušena základní práva stěžovatele (k tomu srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04 a ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04). Shledá-li dovolací soud existenci takových extrémních vad, bude povinen dovolání vyhovět a věc vrátit k opětovnému projednání soudům nižších instancí.

Poté, co v řízení před obecnými soudy dospěje do stadia konečného pravomocného rozhodnutí, bude se moci stěžovatel, pokud se bude domnívat, že k tomu jsou dány důvody, obrátit opět na Ústavní soud.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů