// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 25.05.2018

ÚS: Lhůta pro vykonání trestu obecně prospěšných prací

V rámci plynutí zákonné lhůty k vykonání trestu obecně prospěšných prací v jiném než v nyní projednávaném trestním řízení nelze stěžovateli při rozhodování o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný podle ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku přičítat k tíži, že trest obecně prospěšných prací není splněn, když lhůta k jeho splnění stále plyne.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 807/18, ze dne 24. 4. 2018

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I. Průběh předchozího řízení a podstatný obsah ústavní stížnosti

1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1 a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví citovanému usnesení Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv především v níže rekapitulovaném nezákonném postupu obecných soudů, které svá rozhodnutí o podmíněném odsouzení opřely o nesprávnou zákonnou úpravu, resp. o nesprávné znění zákonné úpravy. Usnesením krajského soudu totiž byla podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.") zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podle trestního příkazu okresního soudu, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2015, a byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, která byla ve spojení s dalším usnesením okresního soudu prodloužena o další rok.

3. Stěžovatel byl nejprve trestním příkazem okresního soudu ze dne 3. 2. 2015, č. j. 4 T 6/2015-20, odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, kdy výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Tato zkušební doba běžela od 26. 2. 2015 (tj. od data nabytí právní moci trestního příkazu) do 26. 2. 2016. V průběhu této zkušební doby se stěžovatel dopustil dalšího přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl dalším trestním příkazem okresního soudu ze dne 7. 10. 2015, č. j. 4 T 147/2015-37, odsouzen mj. k trestu vykonání obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Výkon trestu obecně prospěšných prací byl stěžovateli nařízen usnesením okresního soudu ze dne 17. 3. 2016. V návaznosti na tuto následnou trestnou činnost stěžovatele okresní soud rozhodl, že se podmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců ponechává v platnosti a stěžovateli se prodlužuje zkušební doba o jeden rok. Tato nová zkušební doba tedy byla stanovena na období od 26. 2. 2016 do 26. 2. 2017. Po skončení této zkušební doby okresní soud zkoumal, jak stěžovatel žil, zda se nedopustil další trestné činnosti a jak vykonával uložené tresty. V tomto směru bylo zjištěno, že stěžovatel nevykonal uložený trest obecně prospěšných prací, když z celkové výměry 200 hodin do prosince 2017 odpracoval pouze 20,5 hodin. Proto okresní soud nyní napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel podle ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku vykoná trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, když se ve zkušební době neosvědčil. Krajský soud nyní napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl a doplnil, že stěžovatel byl podle ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákoníku povinen vykonat trest obecně prospěšných prací do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Podle tohoto tvrzení mělo k výkonu tohoto trestu u stěžovatele dojít do 17. 3. 2017, což se nestalo. Stěžovatel v reakci na výzvu soudu k nastoupení trestu nastoupil výkon trestu odnětí svobody.

4. Z obsahu Ústavním soudem vyžádaného spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 4 T 6/2015 se dále podává, že stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě dne 28. 2. 2018 sdělil, že k tomuto datu již odpracoval všech 200 hodin uložených obecně prospěšných prací tento trest vykonal, když výslovně uvedl, že lhůta k výkonu tohoto trestu měla uplynout teprve dne 17. 3. 2018 (viz č. l. 86 spisu).

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákoníku. V době rozhodování soudu o trestném činu v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 147/2015, které vyústilo právě i v uložení obecně prospěšných prací, bylo totiž v tehdy účinném znění ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákoníku stanoveno, že odsouzený je povinen vykonat obecně prospěšné práce do dvou let ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu, nikoliv do jednoho roku, jak chybně uvedl krajský soud v napadeném usnesení. Ke změně právní úpravy, kdy následně byla lhůta pro vykonání trestu obecně prospěšných prací zkrácena na jeden rok, došlo až od 1. 7. 2017. Tato nová právní úprava však na stěžovatele nedopadá a jelikož pro něj ani nebyla zákonná změna příznivější, soudy měly aplikovat právní úpravu účinnou v době rozhodování o vině a trestu, tj. měly aplikovat tr. zákoník ve znění novely č. 165/2015 Sb.

6. Tímto zásadním pochybením a hrubým omylem při aplikaci tr. zákoníku údajně došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy obou stupňů totiž nebyly oprávněny bezdůvodně krátit stěžovateli zákonem danou lhůtu k vykonání trestu obecně prospěšných praxí a na nesplnění takto svévolně určeného termínu a způsobu výkonu trestu obecně prospěšných prací vystavět svůj závěr, že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil.

II. Vyjádření účastníků řízení

7. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud v Opavě a Krajský soud v Ostravě.

8. Okresní soud v Opavě ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení, přičemž navrhl odmítnutí ústavní stížnosti, neboť neshledal v procesním postupu žádné pochybení, zejména proto, že soud neřešil dobu či lhůty výkonu trestu obecně prospěšných prací ve smyslu ustanovení § 65 tr. zákoníku uloženého ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 4 T 147/2015, ale řešil vedení řádného života pro rozhodnutí o osvědčení ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení ve věci 4 T 6/2015. S důvody ústavní stížnosti se okresní soud neztotožňuje také proto, že podle ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku je vyloučeno jakkoliv měnit či určovat termín výkonu trestu obecně prospěšných prací v jiné trestní věci. Podaná ústavní stížnost se nezabývá podstatou a důvody provedených veřejných zasedání ve věci vedení okresním soudem pod sp. zn. 4 T 6/2015, tedy otázkou, zdali se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil a vedl řádný život.

9. Krajský soud sice připustil, že v odůvodnění svého usnesení je mylně uvedena jednoletá lhůta k výkonu trestu obecně prospěšných prací. Současně však krajský soud uvádí, že toto nemělo vliv na rozhodování v této věci, neboť zákonná lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací běží stěžovateli v řízení vedeném okresním soudem pod sp. zn. 4 T 147/2015, nikoliv v nyní projednávané věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 4 T 6/2015. Krajský soud závěrem svého vyjádření shrnuje, že podstatnou okolností pro zamítnutí stížnosti byla skutečnost, že stěžovatel ve zkušební době spáchal dva úmyslné trestné činy a trest obecně prospěšných prací uložený v jiné trestní věci nevykonával řádně.

10. Za situace, kdy ani jedno z rekapitulovaných vyjádření neobsahovalo žádnou novou argumentaci či nové skutečnosti, Ústavní soud je již nezasílal k případné replice stěžovateli.

III. Vlastní hodnocení Ústavního soudu

11. Podstatu ústavní stížnosti tvoří nesouhlas stěžovatele s právním závěrem okresního soudu, následně stvrzeným soudem krajským, že důvodem pro neosvědčení se ve stanovené zkušební době bylo nevykonání trestu obecně prospěšných prací.

12. Pro přehlednou rekapitulaci časového sledu událostí uvádí Ústavní soud následující. Trestním příkazem okresního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 4 T 6/2015, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2015, byl stěžovatel odsouzen a byl mu uložen podmíněný trest v trvání čtyř měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. V této zkušební době se stěžovatel dne 10. 7. 2015 (tj. méně než půl roku po prvním odsouzení) dopustil další trestné činnosti, kdy v této věci okresní soud vydal dne 7. 10. 2015, sp. zn. 4 T 147/2015, další trestní příkaz, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2015 a kterým byl stěžovatel uznán vinným a byl mu mj. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Na základě tohoto dalšího odsouzení stěžovatele (v řízení vedeném okresním soudem pod sp. zn. 4 T 147/2015) bylo v nyní projednávané trestní věci (řízení vedené okresním soudem pod sp. zn. 4 T 6/2015) nařízeno veřejné zasedání k přeměně podmíněně odloženého trestu. Toto veřejné zasedání proběhlo dne 22. 6. 2016; výsledkem veřejného zasedání bylo ponechání podmíněného odsouzení v platnosti a prodloužení zkušební doby o další jeden rok. Zkušební doba tak měla skončit dnem 26. 2. 2017. Po skončení takto prodloužené zkušební doby okresní soud ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 6/2015 na veřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2018 zkoumal, jak se stěžovatel osvědčil, respektive jak žil, zda se nedopustil další trestné činnosti a zejména jak přistoupil k trestu obecně prospěšných prací. Na tomto veřejném zasedání bylo konstatováno, že kromě trestné činnosti, za kterou byl stěžovatel v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 147/2015 odsouzen, se stěžovatel žádné další trestné činnosti nedopustil. Byl také hodnocen průběh výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací, když vyplynulo, že ke dni 7. 12. 2017 stěžovatel z uložených 200 hodin odpracoval pouze 20,5 hodiny. Na základě těchto informací okresní soud rozhodl, že stěžovatel se v prodloužené zkušební lhůtě podmíněného odsouzení neosvědčil, a proto mu byl podmíněně uložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný, a to právě s odkazem na odsouzení ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 147/2015 a neodpracování uloženého trestu obecně prospěšných prací. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil, přičemž na námitky stěžovatele stran neuplynutí lhůty pro vykonání trestu obecně prospěšných prací nesprávně (jak ostatně i připustil ve vyjádření k ústavní stížnosti) reagoval tak, že lhůta pro výkon tohoto trestu již uplynula.

13. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto v řízení o ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 ze dne 26. 6. 1995 (N 39/3 SbNU 281)]. Ústavní soud nicméně na druhé straně, jak bylo ostatně právě naznačeno, opakovaně připustil, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Právě to je i případ stěžovatele.

14. Jak se totiž podává ze shora provedené rekapitulace nyní rozhodované věci, oba obecné soudy při hodnocení toho, zda se stěžovatel v prodloužené zkušební lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil či nikoliv, výslovně vycházely z okolnosti, že neodpracoval uložený trest obecně prospěšných prací, když např. okresní soud uvedl, že přístup stěžovatele k tomuto trestu byl zcela lhostejný a "vlastním laxním přístupem se tak připravil o významnou polehčující okolnost, která by mohla vést k tomu, že by podmíněně odložený trest nebyl přeměněn" (bod 7). Krajský soud pak v odůvodnění napadeného usnesení vycházel ze zjevně chybného znění ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákoníku, když konstatoval, že stěžovatel řádně nevykonal uložený trest obecně prospěšných prací, přičemž vyložil, že tuto povinnost nesplnil v zákonné lhůtě jednoho roku (str. 2).

15. Pokud by přitom Ústavní soud přistoupil na argumentaci obecných soudů rozvedenou v jejich vyjádření k ústavní stížnosti, že trest obecně prospěšných prací byl stěžovateli uložen v jiném trestním řízení (vedeném okresním soudem pod sp. zn. 4 T 147/2015) a v tomto trestním řízení se bude zkoumat splnění tohoto trestu, není potom zjevné, proč v trestním řízení vedeném okresním soudem pod sp. zn. 4 T 6/2015 obecné soudy při rozhodování o tom, zda se odsouzený v prodloužené zkušební lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil či nikoliv, hodnotily ne/splnění trestu obecně prospěšných prací uloženého v jiném trestním řízení a toto stěžovateli přičetly k tíži, resp. právě na nesplnění trestu obecně prospěšných prací v podstatné míře založily závěr, že se stěžovatel ve stanovené zkušební době neosvědčil. Stejně tak je nutné odmítnout argumentaci obecných soudů, že trest obecně prospěšných prací a jeho splnění bude předmětem řízení ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 4 T 147/2015. Pokud by totiž trest nebyl stále splněn a konec zákonné lhůty k jeho splnění by připadl na dobu, po kterou je stěžovatel ve výkonu trestu, bylo by splnění trestu stěžovateli de facto jeho uvězněním znemožněno.

16. Jakkoliv tedy Ústavní soud nepolemizuje s tvrzením, že stěžovateli mohl být podmíněně uložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný již v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 147/2015 a jakkoliv je obecným soudům nutno dát za pravdu i v tom ohledu, že stěžovatel zřejmě skutečně poněkud laxně přistupoval k plnění trestu obecně prospěšných prací uloženému mu trestním příkazem ze dne 7. 10. 2015 ve věci pod sp. zn. 4 T 147/2015, není možné v rámci plynutí dvouleté zákonné lhůty k vykonání tohoto trestu (viz ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném ke dni ukládaní tohoto trestu) stěžovateli přičítat k tíži, že trest nebyl dosud splněn, když dvouletá lhůta v době rozhodování obou soudů ještě stále plynula, jelikož k nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací došlo usnesením č. j. 4 T 147/2015-48 ze dne 17. 3. 2016, takže k jeho výkonu mělo dojít teprve ke dni 17. 3. 2018. Stěžovateli při hodnocení toho, zda se ve zkušební lhůtě osvědčil, proto nelze vytýkat, že se (případně) rozhodl obecně prospěšné práce v požadované výměře odpracovat až na konci zákonné lhůty. To, jak se odsouzený rozhodne obecně prospěšné práce vykonávat, resp. v jaké intenzitě a s jakým časovým harmonogramem, totiž záleží primárně na samotném odsouzeném, případně na jeho dohodě se zprostředkovatelem, resp. probační službou. Stěžovatel navíc obecným soudům opakovaně podával vysvětlení, proč se rozhodl pro takový postup, kdy si nejprve chtěl obstarat prostředky na živobytí výdělečnou činností a až následně vykonat trest obecně prospěšných prací. Ze zprávy Probační a mediační služby ze dne 2. 3. 2018, č. j. PMS-8PM 78/2016-807, obsažené ve spisu okresního soudu (č. l. 89) se ostatně podává, že stěžovatel ke dni 23. 2. 2018 skutečně řádně vykonal trest obecně prospěšných prací odpracováním celých 200 hodin.

17. Lze tak uzavřít, že se oba obecné soudy dopustily pochybení dosahující ústavněprávní intenzity spočívající v tom, že chybně vycházely z okolnosti nevykonání trestu obecně prospěšných prací v zákonné lhůtě stěžovatelem, přičemž tato okolnost byla zjevně relevantní při jejich úvahách o uložení výkonu trestu odnětí svobody. Tím se dopustily extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi případu a jejich právním posouzením a tím i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. Závěr

18. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) cit. zákona napadená rozhodnutí okresního a krajského soudu zrušil. Úkolem okresního soudu tak bude v dalším řízení daný případ posoudit znovu, resp. znovu zvážit důvody, pro které je možné přeměnit podmíněně uložený trest odnětí svobody na trest nepodmíněný, přičemž však již nebude moci vycházet z okolnosti, že stěžovatel řádně nevykonal uložený trest obecně prospěšných prací.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů