// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 08.12.2017

MS: Mezinárodní zápis ochranné známky

Zápis ochranné známky do národního rejstříku ochranných známek v zemi původu žadatele je nezbytnou podmínkou pro mezinárodní zápis téže ochranné známky do rejstříku u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, čj. 9 A 77/2015-32)*)

vytisknout článek




Zdroj: č. 3640/2017, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)

OCHRANNÉ ZNÁMKY: NEZBYTNÁ PODMÍNKA PRO MEZINÁRODNÍ ZÁPIS OCHRANNÉ ZNÁMKY

k § 47 odst. 1 zákona č. 441/2013 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách)

k čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 1 vyhlášky č. 65/1975 Sb., o Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.

Věc: JUDr. Zdeněk H. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o zápis ochranné známky.


Úřad průmyslového vlastnictví zamítl dne 16. 12. 2010 žádost žalobce o mezinárodní zápis slovní ochranné známky „iadvokat“. Následně předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí prvního stupně.

V odůvodnění žalovaný konstatoval, že Úřad průmyslového vlastnictví vyšel ze zjištění, že žalobcova přihláška národní slovní ochranné známky ve znění „iadvokat“ byla rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 12. 2010, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2010, zamítnuta. Protože nedošlo k zápisu této ochranné známky do rejstříku ochranných známek České republiky, nelze ve smyslu článku 3.1 Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.; dále jen „Madridská dohoda“) uskutečnit ani její mezinárodní zápis, a podaná žádost je tudíž bezpředmětná. Proti rozhodnutí I. stupně podal žalobce rozklad, v němž jednak deklaroval svůj úmysl podat proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí přihlášky národní slovní ochranné známky ve znění „iadvokat“ správní žalobu, a dále zopakoval svou argumentaci o rozlišovací způsobilosti označení „iadvokat“. Žalobce se v rozkladu též dovolával respektování zásady legitimního očekávání, a to s poukazem na zapsanou ochrannou známku č. 294933 ve znění „e-arbiter“.

Žalovaný poté v napadeném rozhodnutí uvedl, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, čj. 8 A 31/2011-45, zamítl žalobu žalobce směřující proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 12. 2010 o zamítnutí žalobcovy národní přihlášky slovní ochranné známky ve znění „iadvokat“. Ve smyslu článku 6 Madridské dohody je mezinárodní zápis ochranné známky, o jehož provedení žalobce žádal, vázán na národní zápis. Pokud k národnímu zápisu nedojde, není možné mezinárodní zápis provést – žádost o mezinárodní zápis bez dalšího sleduje osud přihlášky národní ochranné známky. Pokud jde o věcné odůvodnění rozkladu, žalovaný konstatoval, že věcně se o příslušném označení rozhoduje v předcházejícím řízení o národní přihlášce ochranné známky. Ve stávajícím řízení se proto nelze vyjadřovat k argumentaci žalobce ohledně zápisné způsobilosti předmětného označení. Pokud jde o posouzení těchto věcných argumentů, žalovaný odkázal na rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví vydaná v průběhu předchozího řízení o národní přihlášce ochranné známky ve znění „iadvokat“, a též na výše zmíněný rozsudek městského soudu s tím, že rozhodnutí o rozkladu může pouze bez dalšího kopírovat výsledek uvedeného řízení.

Žalobou podanou u městského soudu se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 12. 2010. V žalobě předně konstatoval, že proti rozsudku čj. 8 A 31/2011-45 podal kasační stížnost, a vzhledem k této skutečnosti není prozatím namístě považovat za konečný závěr o tom, že nedošlo k národnímu zápisu ochranné známky „iadvokat“. Dále uvedl, že trvá na své argumentaci uplatněné v řízení o zápisu ochranné známky „iadvokat“ do rejstříku ochranných známek v České republice, a proto tuto argumentaci uvedl též v nyní podané žalobě proti napadenému rozhodnutí. Následně v žalobě popsal, z jakých důvodů považuje za nesprávný závěr žalovaného, že označení „iadvokat“ nemůže tvořit ochrannou známku ve smyslu § 1 zákona o ochranných známkách a proč je přesvědčen, že předmětné označení má rozlišovací způsobilost.

Žalobce též v žalobě namítl, že žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu, protože nedbal na konzistentní rozhodování v obdobných případech a postupoval v rozporu se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti správního rozhodnutí, když zapsal ochrannou známku „e-arbiter“, zatímco zápis označení „iadvokat“ zamítl, aniž by uvedl, z jakého důvodu postupoval v typově obdobných věcech odlišně, případně v čem konkrétně se dané předmětné označení a ochranná známka „e-arbiter“ odlišují natolik, aby to odlišný postup opravňovalo.

V závěru žaloby žalobce navrhl, aby soud podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušil řízení do vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 9 As 22/2015.
Žalovaný navrhl, aby městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že v řízení o podání žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky je posuzována pouze skutečnost, zda národní ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek země jejího původu. Pokud tomu tak není, jedná se o absolutní překážku kladného vyřízení žádosti o mezinárodní zápis, a to bez ohledu na důvody, které k nezapsání známky do národního rejstříku ochranných známek vedly. Dále uvedl, že posuzování věcných důvodů, které vedly k zamítnutí žádosti o zápis předmětného označení, by vedlo k porušení zásady ne bis in idem. S ohledem na skutečnost, že o přihlášce předmětného označení již bylo pravomocně rozhodnuto, brání novému posouzení překážka věci rozhodnuté.

K námitce porušení zásady legitimního očekávání žalovaný uvedl, že je třeba ji odmítnout, neboť poté, co bylo ve dvou správních instancích a jedné instanci soudní zamítavě rozhodnuto o přihlášce národní ochranné známky „iadvokat“, nemohl žalobce legitimně očekávat, že by bylo možno kladně rozhodnout o jeho žádosti o zápis mezinárodní ochranné známky. Zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek země původu je pro zápis téže známky do mezinárodního rejstříku condicio sine qua non. V řízení o podání žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky není prováděno věcné zkoumání zápisné způsobilosti národní ochranné známky, na jejímž podkladě je žádost podávána; podání žádosti je podmíněno zápisem do rejstříku ochranných známek země původu. Jelikož žalobcova přihláška národní ochranné známky k zápisu do rejstříku ochranných známek nevedla, nemohla být žádost k Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví podána.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že nezpochybňuje ustanovení článku 3 odst. 1 Madridské dohody. Žalovaný však podle něj opomíjí skutečnost, že proti rozsudku městského soudu čj. 8 A 31/2014-45 žalobce podal kasační stížnost. Závěr o tom, že nedošlo k národnímu zápisu předmětného označení, proto zatím nelze považovat za konečný. S ohledem na výše uvedené není namístě bez dalšího odmítnout ani věcnou argumentaci žalobce uvedenou v žalobě, k níž se žalovaný ve svém vyjádření téměř nevyjádřil. Žalobce v další části repliky tuto věcnou argumentaci ve zkrácené podobě zopakoval.

Poté co soud zjistil, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2015, čj. 9 As 22/2015-29, zamítl jako nedůvodnou kasační stížnost podanou žalobcem proti rozsudku městského soudu čj. 8 A 31/2014-45, vyzval žalobce ke sdělení, zda s ohledem na tuto skutečnost na žalobě i nadále trvá. Podáním ze dne 7. 9. 2015 žalobce soudu sdělil, že se závěry Nejvyššího správního soudu se zásadně neztotožňuje a na žalobě nadále trvá.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.

Z ODŮVODNĚNÍ:

Žalobce v žalobě ničím nezpochybnil (a ostatně ani nemohl důvodně zpochybnit) klíčové zjištění žalovaného, že předmětné označení nebylo zapsáno do národního rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Mezi stranami není sporu o tom, že rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 11. 2009 byla zamítnuta přihláška ochranné známky ve znění „iadvokat“ do národního rejstříku ochranných známek. Toto rozhodnutí bylo následně v žalobcem iniciovaném rozkladovém řízení potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 12. 2010. Žaloba, kterou proti tomuto rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví žalobce podal, byla rozsudkem městského soudu čj. 8 A 31/2014-45 jako nedůvodná zamítnuta. Kasační stížnost žalobce proti zamítavému rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem čj. 9 As 22/2015-29 rovněž zamítl pro její nedůvodnost.

Ke dni vydání tohoto rozsudku tedy správní soudy obou stupňů pravomocně rozhodly, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když zamítl žalobcovu přihlášku ochranné známky ve znění „iadvokat“ do národního rejstříku ochranných známek. Žalobcův nesouhlas se závěry, k nimž soudy v této věci dospěly, nemůže ničeho změnit na skutečnosti, že jeho přihláška ochranné známky ve znění „iadvokat“ do národního rejstříku ochranných známek byla žalovaným zamítnuta.

Vzhledem k tomu, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla žalobcova přihláška ochranné známky ve znění „iadvokat“ do národního rejstříku ochranných známek pravomocně zamítnuta, nemohl žalovaný vyhovět ani žádosti žalobce o mezinárodní zápis téže ochranné známky „iadvokat“. Z výše citovaných článků 1.2 a 3.1 Madridské dohody jednoznačně plyne, že nezbytnou podmínkou pro mezinárodní zápis ochranné známky u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví je zápis téže ochranné známky do národního rejstříku v zemi původu žadatele. Článek 1.2 Madridské dohody hovoří o „ochraně známek […] zapsaných v zemi původu“, článek 3.1 téže dohody pak vyžaduje, aby Úřad průmyslového vlastnictví země původu známky na formuláři žádosti o mezinárodní zápis potvrdil, že se údaje, které jsou obsaženy v této žádosti, shodují s údaji národního rejstříku, a uvedl data a čísla přihlášky a zápisu známky v zemi původu. Proto nelze než přisvědčit argumentaci žalovaného, že zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek země původu je condicio sine qua non pro mezinárodní zápis téže známky do rejstříku u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví. Tuto podmínku žalobce v souzené věci nesplnil, a proto jeho žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky „iadvokat“ nebylo možné vyhovět. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže žalobcovu žádost o mezinárodní zápis této ochranné známky pro nesplnění uvedené podmínky bez dalšího zamítl.
Věcná argumentace, v níž žalobce setrvale obhajuje své přesvědčení o dostatečné rozlišovací způsobilosti označení „iadvokat“, nemůže nijak zvrátit skutečnost, že zápis předmětného označení do národního rejstříku ochranných známek byl žalovaným pravomocně zamítnut, v důsledku čehož není splněna nezbytná podmínka pro mezinárodní zápis téže ochranné známky. Totéž platí i pro argumentaci, v níž žalobce s poukazem na zapsanou ochrannou známku č. 294933 ve znění „e-arbiter“ namítá porušení zásady legitimního očekávání, pokud jde o posouzení zápisné způsobilosti označení „iadvokat“. Žalovaný naprosto správně konstatoval, že tyto argumenty mají své místo v řízení o zápisu předmětného označení do národního rejstříku ochranných známek, kde ostatně byly ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví (a následně i správními soudy) dostatečně vypořádány. Protože v řízení o žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky není prováděno věcné zkoumání zápisné způsobilosti národní ochranné známky, na jejímž podkladě je žádost podávána, jsou uvedené argumenty žalobce, které se týkají otázky zápisné způsobilosti předmětného označení, v tomto řízení zcela irelevantní. Žalovaný tudíž nepochybil, jestliže se těmito věcnými argumenty žalobce v napadeném rozhodnutí nezabýval a odkázal na jejich vypořádání v rozhodnutích vydaných v rámci předchozího řízení o přihlášce předmětného označení do národního rejstříku ochranných známek. Žalobní body, v nichž žalobce opět zopakoval svou věcnou argumentaci stran zápisné způsobilosti označení „iadvokat“ a s tím související otázky jeho rozlišovací způsobilosti, jsou z téhož důvodu irelevantní i pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť nemohou nikterak zvrátit opodstatněnost klíčového závěru žalovaného o nesplnění podmínky zápisu předmětného označení do národního rejstříku ochranných známek, která je nezbytnou podmínkou pro mezinárodní zápis téže známky do rejstříku u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví. Ani městský soud se těmito žalobními body s ohledem na jejich bezpředmětnost nebude v nyní projednávané věci zabývat, je však přesvědčen o tom, že ze závěrů obsažených v odůvodnění rozsudku městského soudu čj. 8 A 31/2014-45 a v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 22/2015-29 musí být žalobci zřejmé, proč soudy obou stupňů jeho věcným argumentům nepřisvědčily.

*) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017, čj. 8 As 119/2016-27.

Autor: SbNSS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články