// Profipravo.cz / Platební rozkaz 17.12.2007
K podmínkám vydání platebního rozkazu
Podle ustanovení § 172 odst. 1 věty první o.s.ř. může soud i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz jen tehdy, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Platební rozkaz pak nelze vydat v případech uvedených v druhém odstavci téhož ustanovení. Platební rozkaz tak lze vydat jen v případě, jsou-li současně splněny dvě podmínky - předmětem žalobního nároku je peněžité plnění a právní posouzení skutečností uvedených žalobcem vede k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu. Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem pouze v případě, že jejich posouzení samo o sobě vede k právnímu závěru o důvodnosti žalobního návrhu (obdobně srovnej 32 Odo 382/2004).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3499/2007, ze dne 31. 10. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Č. M., proti žalované B. M., zastoupené advokátem o 34.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 5 C 119/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2007, č.j. 55 Co 526/2006-70, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. března 2007, č.j. 55 Co 526/2006-70, potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. června 2005, č.j. 5 C 119/2005-18, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 34.456,- Kč s příslušenstvím a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dovodil, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl dne 29. března 2005 platebním rozkazem, který napadla žalovaná včasným odporem. Ten zůstal nezdůvodněn, přestože v tomto platebním rozkazu byla žalovaná vyzvána, aby pro případ, že bude odpor podán, se ve stanovené lhůtě od podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé, či sdělila důvody, které jí v tom brání. Tento výrok obsahoval i údaje a poučení o následcích nesplnění této povinnosti podle ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. Odvolací soud pak neshledal důvodnou námitku žalované o nedostatku náležitostí žaloby ve smyslu ustanovení § 79 o.s.ř., která (ve skutečnosti) byla dostatečně určitá, resp. projednatelná, aby se k ní žalovaná mohla na kvalifikovanou výzvu soudu vyjádřit. K připomínce žalované, že k žalobě nebyly připojeny důkazy a ty nebyly soudem provedeny, odvolací soud připomněl, že při vynesení rozsudku pro uznání vychází soud z nesporných tvrzení účastníků ve smyslu ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. a důkazní řízení neprovádí, neboť rozsudek pro uznání lze vynést bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná též již nemá prostor pro vznesení námitek týkajících se otázky, zda a v jaké výši dluh, resp. bezdůvodné obohacení, vzniklo.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 3. dubna 2007, přičemž zástupci žalované bylo doručeno dne 29. března téhož roku.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dne 23. dubna 2007 včasné dovolání. Soudům obou stupňů vytýká řadu procesních pochybení a uplatňuje tak dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 24la odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatelka poukazuje na to, že nesprávně vnímala poučení připojené k platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně. Soudy dále přehlédly vady návrhu na zahájení řízení. Bez povšimnutí zůstaly i skutkové okolnosti případu. Pominuta byla i absence důkazů na straně žaloby. Dovolatelka dovozuje, že základní podmínkou činnosti soudu je objektivní ověření účastníky tvrzených skutečností, na jejichž základě vydá meritorní rozhodnutí. Protože má zato, že bylo dotčeno její právo na spravedlivý proces, navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se žalobce nevyjádřil.
Dovolání žalované není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. není dána, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Při úvaze o možnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je určující zjištění, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Kdy tomu tak je se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. , podle něhož má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v posuzované věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto z tohoto pohledu ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
S ohledem na skutečnost, že uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen na základě námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (předpokládající, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda takováto vada dána je či není, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004).
O tento případě však v souzené věci nejde.
Podle ustanovení § 79 odst. 1 věta prvá a druhá o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh, který musí mimo jiné obsahovat obecné náležitosti podání ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. Z návrhu tak musí být mimo jiné patrno, kdo jej činí a tento návrh musí být podepsán a datován.
Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě ( § 114 odst. 1 o.s.ř. ).
Podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír(§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2 o.s.ř. místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.
Podle ustanovení § 114b odst. 2 o.s.ř. může být usnesení s výzvou, aby se žalovaný ve věci písemně vyjádřil, vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. O tomto následku ( § 153a odst. 3 ) musí být poučen ( § 114b odst. 5 o.s.ř. ).
Těžiště výtek dovolatelky vůči napadenému rozsudku Městského soudu v Praze spočívá v tvrzení, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, ač ve věci nebyly splněny podmínky řízení. Dovolací soud však nemá důvodu nesouhlasit s odvolacím soudem, pokud neshledal opodstatněnou námitku o nedostatku náležitostí žaloby. Jestliže žalovaná dále ve své podstatě zpochybňuje skutková tvrzení obsažená v žalobě, pak nelze přehlédnout skutečnost, že ustanovení § 114b o.s.ř. bylo zavedeno zákonem č. 30/2000 Sb., kterým byl s účinností od 1. ledna 2001 novelizován občanský soudní řád. Tak byla mimo jiné podstatně změněna právní úprava postupu soudu prvního stupně při přípravě jednání a při vlastním projednávání věci samé. Smyslem a cílem přijatých změn bylo též posílit odpovědnost účastníků řízení za jeho výsledek se záměrem zrychlit řízení ve věci v prvním stupni a racionalizovat jeho průběh. Úkolem soudu je připravit jednání tak, aby při něm mohla být věc projednána a aby ji bylo možno rozhodnout zpravidla při prvním jednání. Účelem přípravy jednání ve sporném řízení je určit okruh právně významných skutkových okolností, které jsou mezi účastníky sporné a které budou předmětem dokazování, jakož i zajistit obstarání důkazů, jejichž provedení účastníci k prokázání svých tvrzení navrhli, ale nemohou je sami předložit (např. stanoviska úřadů, vyžádání důkazů od třetích osob, připojení soudních spisů). V ustanovení § 114a a § 114b o.s.ř. jsou stanoveny některé prostředky a metody, jejichž pomocí lze cíle vlastní přípravy jednání dosáhnout. Jelikož okruh sporných skutečností nelze určit bez součinnosti žalovaného, vychází zákon v zájmu hospodárnosti a efektivity řízení ze zásady, že také žalovaný musí být zavázán již ve stadiu přípravy jednání vyjádřit se ve věci. Tuto povinnost mu soud ukládá výzvou podle § 114b odst. 1, resp. podle § 114b odst. 2 o.s.ř., pod fikcí uznání nároku (§ 114b odst. 5 o.s.ř.).
Ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, které v odůvodněných případech - vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu - dává soudu možnost, s výjimkou věcí tímto ustanovením vyloučených, vyzvat účastníka pod fikcí uznání nároku k písemnému vyjádření.
Z ustanovení § 114b odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že soud může usnesením podle odstavce 1 žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil, vždy, jestliže o nároku uplatněném v žalobě rozhodl v souladu se zákonem platebním rozkazem. Ve věcech, v nichž nelze vydat usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř., tedy ve věcech uvedených v § 118b, § 120 odst. 2 o.s.ř. , jakož i ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. ), nepřichází zpravidla vydání platebního rozkazu v úvahu a nemusí být splněny ani jindy nezbytné předpoklady, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Tento závěr lze opřít o jazykový výklad samotného znění § 114b odst. 2 o.s.ř. Jestliže v něm zákonodárce použil slovního spojení "usnesení podle odstavce 1" (a nikoliv například "usnesení za podmínek podle odstavce 1"), je tento odkaz třeba chápat pouze jako odkaz na možnost vydání usnesení s kvalifikovanou výzvou, když předpoklady jeho vydání vycházejí z § 172 o. s. ř. Slovní spojení "usnesení podle odstavce 1" lze tudíž jazykově vykládat pouze tak, že v případě usnesení podle § 114b odst. 2 o.s.ř. musí jít o usnesení s obsahem a náležitostmi podle odstavce 1, nikoliv však za podmínek (předpokladů) podle odstavce 1. Úmyslem zákonodárce nebylo vázat možnost postupu podle § 114b odst. 2 o.s.ř. i na splnění předpokladů, za nichž lze vydat usnesení podle odstavce 1 (shodně srov. Drápal, L., Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy 5/2002 - mimořádná příloha).
K tomuto závěru lze dospět i systematickým výkladem předmětného ustanovení. Ustanovení § 114b odst. 2 o.s.ř., na rozdíl od jeho odstavce 1, míří zcela na jinou procesní situaci, kdy je výzva k vyjádření vydávána s platebním rozkazem a současně s ním je i žalovanému doručována. Ze vzájemné provázanosti platebního rozkazu a usnesení podle § 114b odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že obě tato rozhodnutí je třeba žalovanému doručit jedinou zásilkou, popřípadě obě tato rozhodnutí musí být pojata do jediné listiny. Povinnost žalovaného vyjádřit se ve věci a připojit listinné důkazy, popřípadě označit důkazy k prokázání tvrzení, je žalovanému ukládána "podmíněně", tedy za předpokladu, že podá proti platebnímu rozkazu odpor. Povinnost vyjádřit se splní žalovaný jak tím, že v odůvodnění odporu uvede skutkové okolnosti, na nichž staví svou obranu, a označí důkazy, tak tím, že odpor neodůvodní a v určené lhůtě se ve věci vyjádří samostatným kvalifikovaným podáním.
Podle ustanovení § 172 odst. 1 věty první o.s.ř. může soud i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz jen tehdy, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Platební rozkaz pak nelze vydat v případech uvedených v druhém odstavci téhož ustanovení. Platební rozkaz tak lze vydat jen v případě, jsou-li současně splněny dvě podmínky - předmětem žalobního nároku je peněžité plnění a právní posouzení skutečností uvedených žalobcem vede k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu. Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem pouze v případě, že jejich posouzení samo o sobě vede k právnímu závěru o důvodnosti žalobního návrhu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. ledna 2005, sp.zn. 32 Odo 382/2004).
Pokud se dovolání žalované zabývá skutkovou a právní podstatou sporu, pak je nutno připomenout, že odvolání proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 mohl Městský soud v Praze přezkoumávat ve smyslu § 205b o.s.ř. pouze z hlediska vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a z hlediska naplnění zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o.s.ř. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit pouze tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Z ustanovení § 205b dále vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné - vedle vad uvedených v § 205a odst. 2 písm. a) o.s.ř. - jen z hlediska naplnění zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o.s.ř. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.), jsou formálními předpoklady vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114 odst. 5 o.s.ř.).
Jsou-li splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř., případně zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o.s.ř. koncentrováno ze zákona (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2005, sp.zn. 30 Cdo 2602/2004). Jak vyplývá ze spisu, odvolací soud ve věci postupoval v souladu s uvedenými zásadami.
Z vyloženého proto vyplývá závěr, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Nelze proto současně dovodit ani to, že je proti němu dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu ( § 10a o.s.ř. ) proto nezbylo, než toto dovolání jako nepřípustné odmítnout ( § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , když dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -pkr-