// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 06.08.2008
K obcházení záměny účastníků přistoupením dalšího žalobce
V posuzovaném případě je podle žalobních tvrzení zřejmé, že nepřichází v úvahu aktivní legitimace ve sporu na straně obou - žalobce i přistupujícího účastníka zároveň. Znamená to, že přistoupení dalšího žalobce do řízení nemůže sloužit k odstranění nedostatku, spočívajícího v tom, že účastníky řízení se nestali všichni, kdo jimi měli být, jako je tomu např. u nerozlučných společníků, nýbrž že hmotněprávní oprávnění k uplatnění nároku může mít jen jeden z nich. V takovém případě je procesním prostředkem ke změně účastenství ve sporu institut záměny účastníků a přistoupení dalšího žalobce do řízení je v podstatě obcházením tohoto institutu (srov. R 1/2007).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1056/2008, ze dne 5. 6. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. M., zastoupenému advokátem, o 36.203,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 481/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 54 Co 248/2007 - 69, takto:
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 39 C 481/2003-59, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 4. 2007, č. j. 39 C 481/2003-65, připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalující vstoupila společnost B. C. P., s. r. o., (dále též jen „společnost“), která se svým vstupem do řízení vyslovila souhlas. Žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení nákladů vynaložených na odstranění vad koupené věci z titulu odpovědnosti žalovaného za vady.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2007, č. j. 54 Co 248/2007 – 69, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nepřipustil vstup společnosti do řízení na straně žalující. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nezkoumal, zda je dovoditelná aktivní legitimace obou žalobců ve sporu a zda se tak nejedná o obcházení institutu záměny účastníků. Ze skutkových tvrzení, jimiž žalobce doplnil žalobu, je totiž zřejmé, že nároky na uplatnění vad předmětu leasingu svědčí této společnosti jako jejímu vlastníkovi, a je tak zřejmá i její aktivní legitimace v tomto sporu. Dosavadnímu žalobci takovéto oprávnění z leasingové smlouvy neplyne, a to ani na náhradu škody, takže žalobce, který již v době zahájení řízení nebyl věcně aktivně legitimován, návrhem na přistoupení uvedené společnosti do řízení fakticky obchází institut záměny účastníka řízení dle ust. § 92 odst. 2 o. s. ř. Nejde ani o nerozlučné společenství na straně žalobců a nebyly splněny ani další procesní podmínky pro rozhodnutí o připuštění vstupu navrhované společnosti do řízení, a to především projednání způsobilá žaloba.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není ve sporu aktivně legitimován a že se snaží návrhem na přistoupení dalšího účastníka obejít institut záměny podle § 92 odst. 2 o. s. ř. Závěr o nedostatku aktivní legitimace je dle dovolatele v této fázi řízení předčasný a nesprávný, neboť o tom může soud rozhodnout až ve věci samé. On sám nehodlá z řízení vystoupit a přistoupení dalšího účastníka navrhl proto, že není jisté, zda je on k uplatnění nároku aktivně legitimován, když sám hradil náklady na odstranění vady, nebo zda aktivní legitimace svědčí leasingové společnosti jak vlastníku věci. Soud proto nemá důvod se vstupem dalšího žalobce nesouhlasit, neboť je vhodné a ekonomické, aby soud posoudil možné nároky obou žalobců současně v jednom řízení. Dovolatel připustil, že nebylo zcela přesné a srozumitelné jeho doplnění žaloby včetně žalobního petitu (aby žalovaný plnil žalobci prostřednictvím společnosti, jejíž vstup do řízení byl navržen), nesouhlasí však s názorem odvolacího soudu, že žaloba nebyla způsobilá projednání. Dovolatel současně upřesnil žalobní petit tak, že žalovaný je povinen plnit buď žalobci č. 1 nebo žalobci č. 2. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Má za to, že tato problematika byla s definitivní platností a zcela jasně vyřešena rozhodnutím odvolacího soudu. Dodává, že v případě leasingové smlouvy se nejedná o žádnou složitou právní problematiku, nýbrž o konstrukci zastupování na základě plné moci, tedy že zmocněnec jedná jménem zmocnitele, a nároku se tedy domáhá zmocnitel, nikoli samotný zmocněnec.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není opodstatněné.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce navrhl, aby podle § 92 odst. 1 o. s. ř. soud připustil, aby do řízení, v němž se žalobce domáhá nároků z odpovědnosti za vady koupené věci, vstoupila společnost B. C. P., s.r.o., jako druhá žalující s tím, že soud při rozhodování ve věci samé posoudí, který ze žalobců je aktivně legitimován k uplatnění nároku.
Podle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení z důvodu, že ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení, pokud by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci, věcné příslušnosti nebo překážku věci zahájené či rozsouzené. Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. sešitu 2, roč. 2002, pod R 9/2002).
V posuzovaném případě je podle žalobních tvrzení zřejmé, že nepřichází v úvahu aktivní legitimace ve sporu na straně obou - žalobce i přistupujícího účastníka zároveň. Znamená to, že přistoupení dalšího žalobce do řízení nemůže sloužit k odstranění nedostatku, spočívajícího v tom, že účastníky řízení se nestali všichni, kdo jimi měli být, jako je tomu např. u nerozlučných společníků, nýbrž že hmotněprávní oprávnění k uplatnění nároku může mít jen jeden z nich. V takovém případě je procesním prostředkem ke změně účastenství ve sporu institut záměny účastníků, jak správně uvažoval odvolací soud, a přistoupení dalšího žalobce do řízení je v podstatě obcházením tohoto institutu (srov. R 1/2007). Navíc ze žalobního petitu, jak jej navrhl žalobce, není zřejmé, čeho se společnost B. C. P., s. r. o., jež má jako další účastník do řízení přistoupit, domáhá na žalovaném („žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 prostřednictvím žalobce č. 2“). Ostatně ani petit navržený v dovolání a nazvaný alternativní („žalovaný je povinen plnit buď žalobci č. 1 nebo žalobci č. 2“) nepřichází v úvahu, neboť alternativní je závazek, jenž lze splnit více způsoby (srov. § 561 odst. 1 obč. zák.). Alternativa se vztahuje k předmětu plnění, nikoli ke dvěma žalobcům, z nichž pouze jeden může být se žalovaným v právním vztahu, z něhož vyplývá uplatněný nárok, tedy pouze jeden z nich je nositelem hmotněprávního oprávnění, jež zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci ve sporu.
Protože nebyly splněny podmínky § 92 odst. 1 o. s. ř., za nichž lze na návrh žalobce připustit přistoupení dalšího žalobce do řízení, je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Proto dovolací soud dovolání žalobce zamítl podle ustanovení § 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§ 243b odst. 5 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-