// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 27.09.2007
K obcházení institutu záměny návrhem na přistoupení dalšího účastníka
Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.) byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce) se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Soud proto nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) také tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. 29 Odo 119/2006 - R 1/ 2007).
Z podání žalobkyně v dané věci vyplývá, že vedle návrhu na přistoupení dalšího účastníka – P. P. do řízení na straně žalované současně bere zpět žalobu do částky 33.352,- Kč (z titulu náhrady škody) ve vztahu k žalovanému a uplatňuje shodný nárok vůči P. P. s odůvodněním, že původní žalovaný jí škodu nezpůsobil (není ve sporu pasivně věcně legitimován).
Z uvedeného vyplývá, že zamítavé usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1754/2007, ze dne 20. 6. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně V. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. P., zastoupenému advokátkou, o 45.352,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9 C 342/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 25 Co 549/2006-92, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 45.352,- Kč s příslušenstvím po žalovaném; v částce 33.352,- Kč z titulu náhrady škody za odmontované radiátory z bytu ve vlastnictví žalobkyně a v částce 12.000,- Kč jako úhradu za pronájem místností v domě žalobkyně.
Podáním ze dne 17. 1. 2006 žalobkyně navrhla přistoupení dalšího účastníka – P. P., do řízení na straně žalované podle § 92 odst. 1 o. s. ř. a uplatnila proti němu nárok ve výši 33.352,- Kč se současným zpětvzetím žaloby v téže částce proti žalovanému. Návrh zdůvodnila tím, že radiátory odmontoval a odvezl z bytu P. P., jak vyšlo najevo z jeho výpovědi při ústním jednání před soudem prvního stupně dne 25. 11. 2005.
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 5. 6. 2006, č.j. 9 C 342/2004 – 81, zamítl návrh žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka do řízení s odůvodněním, že vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby proti žalovanému ohledně nároku na náhradu škody (v částce 33.352,- Kč) a současnému rozšíření žaloby ve shodné částce vůči P. P. z téhož titulu se obsahově jedná o návrh na záměnu žalovaného (§ 92 odst. 2 o.s.ř), kde je – na rozdíl od návrhu na přistoupení účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) - nutný souhlas žalovaného, který jej však nedal.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2006, č. j. 25 Co 549/2006-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, přičemž zdůraznil nehospodárnost navrhovaného postupu, zejména s ohledem na rozsah dokazování ve věci nároku vzneseného vůči P. P.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení při aplikaci odpovídajícího procesního institutu změny účastníků a v obecné rovině nesouhlasí s jeho názorem ohledně nehospodárnosti navrhovaného postupu. Uvádí, že soud při ústním jednání dne 25. 11. 2005 připustil změnu žaloby spočívající v úpravě žalobních tvrzení v čl. III žaloby tak, že žalovaný dne 9. 11. 2004 odmontoval v místnostech, které měl pronajaty v domě žalobkyně jeho syn P. P., radiátory. Z toho dovozuje, že pokud žalovaný z řízení nevystoupil a v rozhodné době (k 9. 11. 2004) byt ještě užíval a řízení ve vztahu k jeho osobě nekončí, tak odpovídá s P. P. za škodu společně a nerozdílně. Tedy podle jejího názoru mělo být aplikováno ustanovení § 92 odst. 1 (přistoupení účastníka) a nikoli ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. (záměna účastníka).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Podle ustanovení § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení na návrh žalobce se souhlasem žalovaného může soud připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Žalobkyně má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající sporné řízení (a o takové řízení jde i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalovaného do řízení může soud vyhovět, aniž by podmínkou vydání takového usnesení byl souhlas původního žalovaného nebo toho, kdo se takto má stát dalším žalovaným (srov. § 92 odst. 1 o. s. ř.). Oproti tomu k záměně žalovaného je nutný jeho souhlas (srov. § 92 odst. 2 o. s. ř.).
Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.) byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce) se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Soud proto nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) také tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007).
Z podání žalobkyně ze dne 17. 1. 2006 (ve spise čl. 66) vyplývá, že vedle návrhu na přistoupení dalšího účastníka – P. P. do řízení na straně žalované současně bere zpět žalobu do částky 33.352,- Kč (z titulu náhrady škody za odmontované radiátory) ve vztahu k žalovanému a uplatňuje shodný nárok vůči P. P. s odůvodněním, že žalovaný V. P. jí škodu nezpůsobil (není ve sporu pasivně věcně legitimován).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, věty první, a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-