// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 26.07.2007
Ke vstupu konkursního správce do řízení o nároku, který je třeba přihlásit
Jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu podle § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, může být řízení (s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí) zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a § 24 zákona o konkursu a vyrovnání. Do jiného řízení o takovém nároku nemůže správce konkursní podstaty vstoupit postupem dle § 92 odst. 1 o. s. ř., ani se v něm nemůže stát procesním nástupcem žalované ve smyslu § 107a o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1000/2005, ze dne 28. 3. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně A. spol. s r.o., zastoupené advokátem proti žalované B. spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 2 805 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 272/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2005 č. j. 5 Cmo 297/2004-182, takto:
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. dubna 2004 č. j. 2 Cm 272/97-167 nepřipustil vstup Mgr. M. D., správce konkursní podstaty úpadce B. g. a.s., do řízení na straně žalované. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro postup podle § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná je dosud zapsána v obchodním rejstříku a tvrzení žalobkyně, že žalovaná „vložila veškerý majetek do základního jmění uvedeného úpadce“, nebylo prokázáno, když soud pouze zjistil, že jediným akcionářem této společnosti – úpadce je od 17. 6. 1998 žalovaná, avšak změny základního kapitálu od 17. 6. 1998 do rozhodování soudu prvního stupně nebyly do obchodního rejstříku zapsány. Rovněž není zapsána změna týkající se základního kapitálu žalované od 24. 7. 1996 do 21. 4. 2004 a není zapsán ani prodej podniku ve smyslu § 476 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Soud nepřipustil vstup navrženého účastníka do řízení z důvodu, že žalobkyně neprokázala tvrzení o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované, když nebyl předložen žádný důkaz o „vkladu veškerého majetku žalovaného“ a ani nebylo sděleno, kdy mělo dojít k tomuto vkladu a na základě jakého právního úkonu žalované. Dalším důvodem nepřipuštění účasti dalšího účastníka na straně žalované bylo to, že nebyly splněny podmínky řízení z důvodu prohlášení konkursu na úpadce B. g. a.s. Podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), mohou být řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, zahájena jen na návrh správce nebo proti správci konkursní podstaty. Jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu podle § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, může být řízení (s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí) zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a § 24 zákona o konkursu a vyrovnání. Žalobkyně má právo přihlásit svou pohledávku z tohoto sporu v konkursním řízení a podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání se řízení o nárocích, které se týkají majetku, patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, přerušují.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. března 2005 č. j. 5 Cmo 297/2004-182 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně dovodil, že nenastala situace, kdy by žalobkyně návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení hodlala odstranit nedostatek pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby. Z návrhu žalobkyně, která tvrdila, že z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 26 Cm 303/96 zjistila, že došlo ke vložení veškerého majetku žalované do základního jmění společnosti B. g. a.s., vyplývá, že se mělo jednat o právní skutečnost, která nastala až po zahájení řízení. Takovou situaci řeší § 107a o. s. ř., podle něhož má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. V těchto případech se soud zabývá jen tím, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda tato skutečnost nastala, a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o niž v řízení jde. Žalobkyně však nikterak neosvědčila, že k takové právní skutečnosti opravdu došlo, jak vyplývá z výpisů z obchodního rejstříku žalované a úpadce B. g. a.s. Podle § 202 odst. 2 ObchZ nastávají účinky zvýšení základního kapitálu ode dne zápisu jeho výše do obchodního rejstříku. K žalobkyní tvrzenému vložení veškerého majetku žalované do základního jmění společnosti B. g. a.s. tak účinně nedošlo.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka uvedla, že v tomto řízení jak soud prvního stupně, tak soud odvolací odmítly vzít na vědomí, že po zahájení tohoto řízení – ke dni 17. 6. 1998 došlo k převodu práv a závazků z žalované na společnost B. g. a.s. Žalovaná přestavuje jedinou majetkovou hodnotu společnosti B. g. a.s. a je současně i jejím jediným akcionářem. Tato skutečnost se promítla i v jiných sporech – např. sporech vedených pod sp. zn. 4 Cm 393/95 a pod sp. zn. 26 Cm 303/96, kdy soud v těchto věcech připustil, aby namísto žalované vstoupila do řízení společnost B. g. a.s. Dovolatelka je přesvědčena, že žalovaná ve sporech, které by mohly vést ke vzniku jejích závazků, vystupuje nadále jako B. spol. s r.o., v soudních řízeních, v nichž vidí možnost nějakého zisku, však vystupuje jako společnost B. g. a.s. Takový postup odporuje podle dovolatelky dobrým mravům a také „obecně uznávané potřebě předvídatelnosti závěrů soudních řízení“. Dovolatelka je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spočívá ve sjednocení postupu soudů v tomto a jiných řízeních, v nichž je účastníkem žalovaná, a zodpovězení otázky, zda a v jakém rozsahu měly soudy vzít v úvahu (i s ohledem na § 3 odst. 1 občanského zákoníku) stav zápisů v obchodním rejstříku a z nich plynoucích majetkových vztahů mezi žalovanou a společností B. g. a.s. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i pokud se týká jejich obsahového vymezení, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se z obsahu spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Odvolací soud vyšel ze závěru, že v dané věci nenastala situace, kdy by žalobkyně návrhem na přistoupení dalšího účastníka řízení hodlala odstranit nedostatek pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, ale že podle tvrzení žalobkyně se mělo jednat o právní skutečnost, která nastala po zahájení řízení a s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde; proto tento návrh žalobkyně posoudil i podle § 107a o. s. ř. Návrh rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. však žalobkyně neučinila (srov. návrh na č. l. 164 verte), takže odvolací soud neměl důvod postupovat podle § 107a o. s. ř. Nicméně tím, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nebyl připuštěn vstup Mgr. M. D., správce konkursní podstaty úpadce B. g. a.s., do řízení na straně žalované, rozhodl správně, neboť soud v daném případě nemohl připustit, aby na straně žalované přistoupil do řízení Mgr. M. D., správce konkursní podstaty úpadce B. g. a.s., když smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. Tomu tak v daném případě není, podle žalobkyně mělo dojít k převodu povinnosti účastníka řízení až po zahájení řízení. Ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. se však nepoužije v případech uvedených v § 107a o. s. ř. Navíc podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání mohou být řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, zahájena jen na návrh správce nebo proti správci konkursní podstaty. Jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu podle § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, může být řízení (s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí) zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a § 24 zákona o konkursu a vyrovnání. V daném případě je předmětem řízení nárok, který by v případě, že by pasivně legitimovaným byl úpadce B. g. a.s., měl být uspokojen z majetku patřícího do konkursní podstaty tohoto úpadce, přičemž žalobkyně by svoji pohledávku musela přihlásit v konkursu. Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání by tedy řízení vůči správci konkursní podstaty úpadce B. g. a.s. zahájeno být nemohlo (nejde o případ uvedený v § 23 a § 24 zákona o konkursu a vyrovnání).
Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že správce konkursní podstaty úpadce B. g. a.s. by se nemohl stát ani procesním nástupcem žalované ve smyslu § 107a o. s. ř. Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání totiž řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 zákona o konkursu a vyrovnání) lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Z uvedené právní úpravy účinků prohlášení konkursu je tedy zřejmé, že pokud by soud na základě řádně učiněného návrhu žalobkyně skutečně rozhodoval podle § 107a o. s. ř. o právním nástupnictví na straně žalované s tím, že by žalobkyně v řízení prokázala, že došlo po zahájení řízení k přechodu nebo převodu jejího práva uplatněného v tomto řízení, jejím procesním nástupcem by se mohl stát pouze úpadce. Tím, že by soud připustil vstup úpadce do řízení na místo dosavadní žalované, by ovšem došlo ze zákona k přerušení řízení a nebylo by možno v něm pokračovat ani na návrh správce konkursní podstaty úpadce, neboť se v dané věci jedná o řízení o nároku, který by měl být uspokojen z majetku patřícího do konkursní podstaty, tedy pohledávku, kterou je třeba přihlásit v konkursu. Proto by ani za této situace nemohlo dojít ke vstupu správce konkursní podstaty úpadce B. g. a.s., do tohoto řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-