// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 07.06.2007
K přistoupení účastníka při převodu práva či povinnosti před zahájením řízení
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, není to důvodem k tomu, aby do řízení přistoupil další účastník; v takovém případě může žalobce učinit návrh dle § 107a o. s. ř. (srov. § 92 odst. 3 o. s. ř.).
Protože však v posuzované věci důvodem pro navrhované přistoupení dalšího účastníka na straně žalované je právní skutečnost, která nastala před zahájením tohoto řízení, ustanovení § 92 odst. 3 jeho připuštění nebrání. Jestliže přistoupením dalšího žalovaného zřejmě nebylo - i s přihlédnutím k tomu, že žalobce se domáhá svých nároků již za dobu před přechodem povinností - sledováno obejití institutu záměny žalovaného (§ 92 odst. 2 o.s.ř.), a i další podmínky byly splněny (srov. 21 Cdo 1421/2005), měl odvolací soud přistoupení dalšího účastníka na straně žalované připustit.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1438/2006, ze dne 10. 5. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované JUDr. J. D., jako správkyni konkursní podstaty úpadce H. a.s., zastoupené advokátkou, o 998.970,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 43/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2006 č.j. 20 Co 28/2006-52, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28.4.2003 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 1.6.2001 do 30.9.2002 celkem 998.970,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval od 8.1.1999 v odštěpném závodu úpadce H. P. P. jako "manager sales + marketing (vedoucí obchodního úseku)" a že po prohlášení konkursu na majetek úpadce s ním byl dopisem ze dne 31.5.2001 okamžitě zrušen pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Protože uvedené rozvázání pracovního poměru bylo pravomocným soudním rozhodnutí určeno jako neplatné, požaduje náhradu mzdy za celkem 15 měsíců "při průměrném hrubém měsíčním výdělku" ve výši 66.598,- Kč.
V podání ze dne 25.1.2005, které došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 28.1.2005, žalobce uvedl, že "s odvoláním na přednes žalované během odvolacího řízení" ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 125/2001 o určení neplatnosti výše uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001, podle kterého "došlo k uzavření smlouvy o prodeji části podniku mezi žalovanou a společností F. C. s.r.o. (nyní H. P. P. s.r.o.)", a to "odštěpného závodu úpadce s označením H. a.s., odštěpný závod H. P. P., jehož zaměstnancem byl žalobce", navrhuje "z opatrnosti", aby do řízení přistoupil jako další žalovaný H. P. P. s.r.o.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21.12.2005 č.j. 27 C 43/2003-46 návrhu na přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o., do řízení na straně žalované vyhověl. Dospěl k závěru, že pro navrhované přistoupení do řízení byly splněny všechny předpoklady podle ustanovení § 92 odst.1 věty první o.s.ř., neboť "k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem, kterým v případě prodeje podniku je zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (§ 476 a násl. obchodního zákoníku), a tedy pro tento případ by společnost H. P. P. s.r.o. vstoupila do práv a povinností zaměstnavatele".
K odvolání obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.2.2006 č.j. 20 Co 28/2006-52 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se "vstup" obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované nepřipouští. Poté, co dovodil, že účelem procesního institutu přistoupení účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní legitimace, "ukáže-li se v průběhu řízení, že se ho neúčastní všechny takto legitimované osoby", a že užití tohoto institutu "není na místě tam, kde jsou splněny podmínky pro záměnu účastníků podle § 92 odst.2 o.s.ř. nebo pro procesní nástupnictví podle § 107a odst.1 o.s.ř., dospěl k závěru, že "o takový případ zjevně jde v dané věci", neboť, "došlo-li v důsledku smlouvy o prodeji podniku k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele ve smyslu § 249 odst. 2 ZP, pak došlo na straně žalovaného ke ztrátě pasivní legitimace, kterou naopak nabyl ten, na něhož tato práva a povinnosti přešla".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že žalovaná prodala část podniku úpadce, v němž žalobce pracoval, obchodní společnosti F. C. s.r.o. (nyní H. P. P. s.r.o.) smlouvou o prodeji části podniku, uzavřenou ve smyslu ustanovení § 27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů dne 12.6.2001, že má "právo dispozice se svým návrhem, tedy i označení dalšího účastníka", a že jeho návrhu na přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení na straně žalované mělo být vyhověno. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Podle ustanovení § 92 odst.3 o.s.ř. se ustanovení odstavců 1 a 2 nepoužije v případech uvedených v ustanovení § 107a o.s.ř.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - mimo jiné procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím "další" žalobce souhlas, souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, není to důvodem k tomu, aby do řízení přistoupil další účastník; v takovém případě může žalobce navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a soud jeho návrhu vyhoví, jestliže se prokáže, že taková právní skutečnost opravdu nastala a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, které bylo uveřejněno pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotněprávní předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly (a ani nemohly být) provedeny žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno.
V projednávané věci žalobce navrhl přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení na straně žalované za situace, kdy žalovaná smlouvou ze dne 12.6.2001 při zpeněžování majetku patřícího do konkursní podstaty převedla (podle svého tvrzení) na obchodní společnost F. C. s.r.o. (nyní H. P. P. s.r.o.) podle ustanovení § 27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které sloužily provozování části podniku úpadce (jeho odštěpného závodu H. P. P.), v níž žalobce pracoval do okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001.
Protože důvodem pro navrhované přistoupení dalšího účastníka na straně žalované je právní skutečnost, která nastala před zahájením tohoto řízení, ustanovení § 92 odst. 3 jeho připuštění nebrání. Se smlouvou ze dne 12.6.2001 zákon spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů; nedochází k němu však ani podle obchodního zákoníku (jak se domníval soud prvního stupně), ani podle ustanovení § 249 odst.2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (jak dovodil odvolací soud), ale podle ustanovení § 27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož přecházejí z úpadce na nabyvatele práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy.
Vzhledem k tomu, že přistoupením obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení nemohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, že bylo nepochybné, čeho se žalobce vůči ní domáhá, že mu nebrání zásada hospodárnosti řízení a že přistoupením tohoto dalšího žalovaného zřejmě nebylo - i s přihlédnutím k tomu, že žalobce se domáhá svých nároků již za dobu od 1.6.2001 (tedy zřejmě také za dobu před účinností smlouvy ze dne 12.6.2001) sledováno obejití institutu záměny žalovaného prováděné podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř., nepostupoval odvolací soud v souladu se zákonem, když přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení nepřipustil. Otázkou, zda je či není ve věci legitimována, nebylo potřebné se - jak vyplývá z výše uvedeného - zabývat, neboť není významná pro rozhodnutí o připuštění přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení, ale až pro rozhodnutí ve věci samé; má-li tato společnost za to, že není pasivně věcně legitimována, může tuto námitku použít jako obranu proti žalobě, tato námitka však není způsobilá být důvodem k tomu, aby její přistoupení do řízení nebylo připuštěno.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-