// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 27.04.2007

K souhlasu žalovaného s připuštěním záměny na straně žalobce

Zákonem stanovenou podmínkou pro připuštění záměny účastníků na straně žalující (§ 92 odst. 2 o.s.ř.) je i souhlas žalovaného. Není přitom rozhodující, v jaké fázi řízení byl návrh na záměnu učiněn, jaké důvody žalobce k návrhu vedou, případně zda je jeho postup ovlivněn předchozím rozhodnutím soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3303/2006, ze dne 21. 3. 2007

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně N. společnosti S. J., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o 87.270,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 21/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2006, č. j. 19 Co 386/2006-179, takto :

Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 21. 7. 2006, č. j. 9 C 21/2004-174,  nepřipustil, aby z řízení vystoupila žalobkyně a na její místo nastoupili M. B., R. B., V. B., M. B., Ing. Z. B., B. Č., I. Č., J. Č., J. D., D. D., H. D., J. H., V. H., M. J., J. J., J. K., S. K., E. K., J. K., J. K., V. K., J. K., V. K., E. K., L. K., V. K., A. L., G. M., Mgr. M. M., L. M., R. M., A. M., K. N., Z. N., J. O., P. P., J. P., E. P., E. R., J. S., M. S., H. S., P. S., J. S., Z. S., M. S., J. S., O. Š., K. Š., E. T., J. V., M. Z., P. Z., a S. W. T. B. and T. S. – S. v., biblická a traktátní společnost, československá větev. Rozhodnutí odůvodnil nedostatkem souhlasu žalované se záměnou účastníků, jak jej vyžaduje ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná v přípise ze dne 9. 6. 2006, doručeném soudu dne 13. 6. 2006, vyjádřila výslovně svůj nesouhlas s tím, aby došlo k záměně účastníků na straně žalobkyně. 
 
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2006, č. j. 19 Co 386/2006-179, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podání žalobkyně ze dne 11. 5. 2006 jako návrh na záměnu účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. a nikoli jako návrh na připuštění procesního nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s převodem nebo přechodem práva nebo povinnosti podle ustanovení § 107a o.s.ř., jak žalobkyně svůj procesní návrh označila v odvolání. Protože občanský soudní řád v ustanovení § 92 odst. 2 vyžaduje k záměně žalobkyně souhlasu žalované, která jej neudělila, rozhodl soud prvního stupně správně, když záměnu účastníků na straně žalobkyně nepřipustil.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 356/2003, vydaný v této věci, namítá, že pokud dovolací soud vyjádří právní názor, který je odlišný od dosavadního právního názoru soudu prvního stupně i soudu odvolacího, a zruší předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátí věc zpátky k novému projednání, jsou účastníci řízení povinni „své počínání v soudním procesu tomuto názoru přizpůsobit“, a „pokud by soud vázal procesní úkon na souhlas protistrany, pak by nepřípustně omezil práva žalobkyně, která vycházela z dobré víry ve správnost judikatury soudu druhého stupně“. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně tak, že se návrhu ze dne 11. 5. 2006 vyhovuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., není opodstatněné.
 
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc, případně procesní úkon účastníka, posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
 
Podle ustanovení § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Podle § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení na návrh žalobce se souhlasem žalovaného může soud připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.

Smyslem záměny některého z dosavadních účastníků za jiného účastníka podle § 92 odst. 2 o.s.ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně v podání ze dne 11. 5. 2006 navrhla, aby „došlo k záměně účastníků řízení“ a aby na místo žalobkyně do řízení vstoupily osoby v něm uvedené; sledovala tím odstranění nedostatku věcné legitimace na straně žalující, který byl vysloven v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 356/2003. Soudy obou stupňů tedy správně aplikovaly ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř., z jehož dikce je zřejmé, že zákonem stanovenou podmínkou pro připuštění záměny účastníků na straně žalující je i souhlas žalovaného. Není přitom rozhodující, v jaké fázi řízení byl návrh na záměnu učiněn, jaké důvody žalobce k návrhu vedou, případně zda je jeho postup ovlivněn předchozím rozhodnutím soudu. Není pochyb o tom, že souhlas v dané věci udělen nebyl, a nelze ho nahradit dovolatelkou tvrzeným principem „dobré víry ve správnost judikatury soudu druhého stupně“, který v zákoně zakotven není a nemůže proti výslovnému znění zákona vyloučit požadavek na splnění zákonné podmínky (conditio sine qua non), bez níž není soud oprávněn návrhu vyhovět.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovoláním uplatněného důvodu správné; vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem a odst. 6 o.s.ř. usnesením zamítl.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť rozhodnutím o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, který rozhodoval o procesní otázce záměny účastníků, se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
 
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs