// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 30.06.2006
K přistoupení dalšího účastníka při překážce věci zahájené
Překážka věci zahájené je důvodem, pro který soud přistoupení dalšího účastníka do řízení nepřipustí (srov. R 9/2002).
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 782/2006-206
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobkyně B. I. P.AGUE, proti žalovanému F. ú. Z., o popření pravosti vykonatelné pohledávky, o přistoupení dalšího žalovaného do řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 36/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 6 Cmo 154/2003-188, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 6 Cmo 154/2003-188, Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalobkyně usnesení ze dne 26. května 2003, č. j. 4 Cm 36/2002-155, jímž Krajský soud v Brně nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil coby druhý žalovaný JUDr. J. G., jako správce konkursní podstaty úpadkyně B. Z. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že tomu, aby soud takové přistoupení připustil, brání ve smyslu § 83 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) překážka věci zahájené, neboť řízení s týmž předmětem již mezi žalobkyní a označeným správcem konkursní podstaty probíhá na základě žaloby podané žalobkyní 9. ledna 2002 ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 18/2002.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, uvádějíc, že podání, jež učinila 9. ledna 2002, byla vedena proti různým subjektům, bylo z nich však zřejmé, že se skutkově týkají téže věci. Soud měl proto o těchto věcech již od jejich „nápadu“ vést jen jedno řízení a jako takové je i evidovat, případně měl věci spojit, když takový úmysl byl z podání žalobkyně zřejmý. Proto žalobkyně požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný i dotčený správce konkursní podstaty ve vyjádřeních navrhují dovolání zamítnout, ztotožňujíce se s názorem soudů nižších stupňů.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že žádný z dovolatelkou uplatněných argumentů nesměřuje ke zpochybnění závěru, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, totiž závěru, že rozhodnutí, jímž by soud návrhu na přistoupení označeného správce konkursní podstaty jako dalšího žalovaného do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. vyhověl, brání překážka věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.). Závěr, že překážka věci zahájené je důvodem, pro který soud přistoupení dalšího účastníka do řízení nepřipustí, je přitom v rozhodovací praxi soudů obecně ustálen (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Celý postup, jímž se žalobkyně snaží docílit toho, aby ve sporu vystupoval správce konkursní podstaty jako druhý žalovaný, nadto postrádá jakéhokoli smyslu. V případě popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (o jehož uplatnění tu jde) totiž podává žalobu ten, kdo vykonatelnou pohledávku popřel (zde žalobkyně coby popírající konkursní věřitelka), proti přihlašovateli vykonatelné pohledávky (zde původní žalovaný); správce konkursní podstaty v řízení, v němž je uplatněno popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky, jako žalovaný nevystupuje (srov. bod XXXI., str. 202 /378/, stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-