// Profipravo.cz / Zastoupení 02.08.2016
Ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému povinnému v exekučním řízení
Rodiče nezletilého jsou z důvodu možného střetu zájmů vyloučeni z jeho zastupování v exekučním řízení vedeném proti němu, je-li zároveň k vymožení stejné povinnosti vedeno jiné (další) exekuční řízení proti nim, neboť vymožení plnění v jednom exekučním řízení představuje důvod pro zastavení druhého exekučního řízení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5269/2015, ze dne 11. 5. 2016
Dotčené předpisy:
§ 892 o. z.
§ 268 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 5. 2015, č. j. 51 EXE 3147/2014-93, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 146.668 Kč s příslušenstvím za J. B., podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2010, č. j. 11 ECm 17/2009-36, jejímž provedením byl soudem prvního stupně dne 23. 1. 2014, pod č. j. 51 EXE 3147/2014-26, pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, s tím, že exekucí smí být postižen pouze „spoluvlastnický podíl povinného v rozsahu ideálních ¾ vzhledem k celku na bytové jednotce 315/24, umístěné v budově – bytový dům, katastrální území N., obec O., postavený na pozemku jiného vlastníka, parcela číslo stavební 551 – budova využívaná k bydlení v části obce N. spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti 549/23068 vzhledem k celku na společných částech domu, číslo popisné 315, zapsaných na LV číslo 1684 (vlastnictví bytu) a na LV číslo 1020 (vlastnictví domu), vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc“ (dále jen „předmětná bytová jednotka), jehož přechod na povinného je vůči oprávněné právně neúčinný podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2013, č. j. 19 C 389/2012-156. Soud prvního stupně uzavřel, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) a h) o. s. ř. není dán, jelikož neshledal kolizi zájmů nezletilého povinného a jeho matky, která jej v nalézacím i exekučním řízení zastupovala jako zákonná zástupkyně, exekuční titul proto považoval za vykonatelný.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 40 Co 385/2015-109, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovodil, že předmětem exekuce není povinnost nezletilého povinného zaplatit vlastní dluh, ale jedná se o uspokojení pohledávky oprávněné za otcem nezletilého povinného, že exekuci proti povinnému nelze vést na jeho veškerý majetek, ale pouze v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech, které nabyl nezletilý povinný v dědickém řízení na základě odmítnutí dědictví svým otcem a tento úkon byl soudem v tomto rozsahu prohlášen vůči oprávněné za neúčinný, proto je postačující, aby zájmy nezletilého povinného hájila jeho matka jako zákonná zástupkyně v rozsahu, v jakém je oprávněna sama za nezletilé dítě jednat. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku, že pohledávka nezletilého povinného je vymáhána též vůči jeho zákonným zástupcům v jiném řízení, když pouze skutečnost, že by pohledávka oprávněné byla uspokojena mimo rámec exekučního řízení (tedy i v jiném exekučním řízení vedeném na základě totožného exekučního titulu proti odlišnému povinnému), by byla důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že v souzené věci nelze dovodit kolizi zájmů nezletilého povinného a jeho matky, která vystupuje jako jeho zákonná zástupkyně, a není tedy důvod ani pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) ani podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Uvedl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku jeho zastoupení jako nezletilého v exekučním řízení, vedeném pro vymožení závazku jeho zákonného zástupce, což zakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu, jelikož daná otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dostatečně vyřešena. Považuje za nesprávný postup, kdy mu nebyl jako nezletilému povinnému v exekučním řízení ustanoven kolizní opatrovník, ačkoliv pro vymožení stejné pohledávky je vedeno další exekuční řízení proti jeho otci jako povinnému. Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, přičemž matka nezletilého povinného, která vystupuje v tomto řízení jako jeho zákonná zástupkyně, je manželkou původního povinného a dlužníka, a tudíž sama možnou účastnicí této další exekuce, bude-li postižen majetek ve společném jmění manželů, proto nelze vyloučit střet zájmů zákonných zástupců a zastupovaného nezletilce ve smyslu ustanovení § 460 občanského zákoníku. Navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadený rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu i předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a pověřeného exekutora a vrátil věc k novému řízení“.
Oprávněná se ztotožnila se závěry soudů, které důvody pro ustanovení opatrovníka v exekučním řízení neshledaly, neboť rozsah majetku nezletilého povinného postižitelný exekucí je jednoznačně vymezen a zájmy nezletilého byly náležitě hájeny zástupcem z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) - dále opět jen „o. s. ř.“ - a po zjištění, že dovolatel podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka ustanovení kolizního opatrovníka v exekučním řízení nezletilému povinnému v situaci, kdy je zastoupen svou matkou jako zákonnou zástupkyní a předmětem exekuce je uspokojení pohledávky oprávněné vůči otci nezletilého povinného, pro jejíž vymožení pohledávky je vedeno další exekuční řízení proti jeho otci, resp. rodičům, nebyla dovolacím soudem výslovně řešena.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nezletilého povinného je opodstatněné.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2010, č. j. 11 ECm 17/2009-36, kterým byla žalovanému J. B., uložena povinnost zaplatit žalobkyni OFFICE PRO professional s.r.o., IČO 26784092, jejíž právní nástupkyní je podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2012 oprávněná, částku 146.668 Kč s příslušenstvím tam specifikovaným (v podobě úroku z prodlení a nákladů řízení). Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 4. 2010 a stal se vykonatelným dne 4. 5. 2010. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2013, č. j. 19 C 389/2012-156, bylo určeno, že vůči žalobkyni (nynější oprávněné) je právně neúčinné odmítnutí dědictví v dědickém řízení vedeném Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 66 D 503/2010, které učinil otec povinného J. B. starší a na základě kterého nabyl nezletilý povinný do vlastnictví mimo jiné spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních ¾ vzhledem k celku na předmětné bytové jednotce, že pro vymožení stejné pohledávky je vedeno týmž exekutorem pod sp. zn. 103 EX 19199/10 exekuční řízení proti povinnému J. B. staršímu a že rodiče nezletilého jsou manželé.
Podle ustanovení § 460 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka.
Podle ustanovení § 892 odst. 1 o. z. mají rodiče povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé.
Podle ustanovení § 892 odst. 3 o. z. rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
Z dikce právní úpravy je zřejmé, že zákonnými zástupci nezletilého dítěte jsou jeho rodiče, kteří mohou tuto svoji funkci plnit, nebrání-li tomu nějaká další okolnost, jíž je podle zákona hrozba střetu nebo střet zájmů mezi rodiči a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že není rozhodující samotný (již nastalý a soudem zjištěný) střet zájmů, ale že střet zájmů mezi rodiči a nezletilými dětmi (v tomto případě ve smyslu ustanovení § 892 odst. 3 o. z.) je dán i v případě pouhé pravděpodobnosti střetu zájmů, tedy jestliže střet zájmů pouze hrozí. O takovou situaci se jedná, jsou-li nároky či povinnosti rodiče a nezletilého dítěte v řízení vzájemně podmíněny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 21 Cdo 890/2003, uveřejněný pod č. 89/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3782/2013). Pro takový případ počítá zákon s tím, že právní jednání učiní či v příslušném řízení bude za dítě vystupovat tzv. kolizní opatrovník.
V dané věci je exekuce vedena proti nezletilému povinnému v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na předmětné bytové jednotce, který nabyl v dědickém řízení v důsledku odmítnutí dědictví svým otcem, které bylo prohlášeno soudem vůči oprávněné za právně neúčinné. K vymožení stejné pohledávky je vedena též exekuce proti otci nezletilého povinného, přičemž vzhledem k tomu, že rodiče nezletilého jsou manželé, může být k vymožení pohledávky postižen i majetek ve společném jmění manželů (§ 42 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „exekuční řád“) a matka nezletilého povinného, která vystupuje v tomto řízení jako jeho zákonná zástupkyně, se tudíž může stát sama účastnicí tohoto dalšího exekučního řízení ve smyslu § 36 odst. 2 exekučního řádu a v důsledku toho upřednostnit pro ni výhodnější postup, a sice uspokojení pohledávky z majetku nezletilého a nikoli z majetku tvořícího společné jmění manželů.
Na základě těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rodiče nezletilého jsou z důvodu možného střetu zájmů vyloučeni z jeho zastupování v exekučním řízení vedeném proti němu, je-li zároveň k vymožení stejné povinnosti vedeno jiné (další) exekuční řízení proti nim, neboť vymožení plnění v jednom exekučním řízení představuje důvod pro zastavení druhého exekučního řízení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1533/2012). V dané věci byl proto dán důvod k ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému povinnému.
Protože odvolací soud posoudil otázku ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému povinnému v tomto exekučním řízení nesprávně, Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-