// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 20.03.2006

K opatrovníkovi, kterým je ustanoven justiční čekatel

Byl-li soudem ustanoven jako opatrovník justiční čekatel, který je zaměstnán u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat správným. Opatrovník je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při ustanovení opatrovníka je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník soudu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec, anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení (viz nález ÚS ČR ze dne 31.3.2005, sp.zn. II ÚS 629/2004).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2765/2004 ze dne 15. prosince 2005

vytisknout článek

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) R. M., 2) A. M., o vydání nemovitosti, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 123/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2004, č.j. 8 Co 921/2004-36, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2004 č.j. 8 Co 921/2004-36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7.11.2003, č.j. 7 C 123/2003-21, Okresní soud v Českém Krumlově zamítl “návrh žalobce, aby soud povolil obnovu řízení vedeného před Okresním soudem v Českém Krumlově pod sp.zn. 7 C 625/95” a rozhodl, že žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6.8.2004, č.j. 7 Co 921/2004-36, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl, že žalovaní nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že “důvody uváděné v přezkoumávané věci jsou z hlediska obsahu, rozsahu, účastníků i právních důvodů zcela totožné” s důvody uvedenými žalobcem v návrhu na obnovu daného řízení, který byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8.8.1997, č.j. 4 C 261/97-22, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.9.1997, č.j. 5 Co 2394/97-31, “což zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté”.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že “v tomto řízení o obnovu byl zastoupen opatrovníkem podle § 29 odst. 1 o.s.ř., když soud dospěl k názoru, že nemůže před soudem samostatně jednat”; že “opatrovníkem mu byla ustanovena Mgr. A. Č., justiční čekatelka u OS v Českém Krumlově”; že “touto opatrovnicí měla být zastupována jeho práva v řízení, kterým se mimořádným opravným prostředkem, to je návrhem na obnovu řízení, domáhal odstranění rozhodnutí téhož soudu, u něhož Mgr. Č. jako justiční čekatelka působila”; že “postup soudu, kterým mu byla opatrovnicí pro účely tohoto řízení ustanovena, považuje za nesprávný, protože tím nebyl řádně zastoupen, ačkoli pro svůj zdravotní, především duševní stav, zastoupen být měl”; že “v tomto případě jde o zmatečnost přezkoumávaného rozhodnutí”. Navrhuje aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání žalobce navrhli, aby Nejvyšší soudu napadené usnesení odvolacího soudu “potvrdil”.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o obnově řízení je určující, zda návrhy na obnovu řízení směřují proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. nebo vydaným po řízení provedeném podle do této doby vydaných právních předpisů (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen “zákon č. 30/2000 Sb.”) a v daném případě je návrh na obnovu řízení směřuje proti rozhodnutí vydanému, jak výše uvedeno, před 31.12.2000, mělo by být dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednáno a rozhodnuto (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle “dosavadních právních předpisů”, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. Vzhledem k tomu, že však soud odvolací při vydání dovoláním napadeného rozhodnutí postupoval nesprávně podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, musel také dovolací soud dovolání v dané věci projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu v uvedeném znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003, sp.zn. 21 Cdo 547/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 156, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 22.1.2004, č.j. 7 C 123/2003-28, Okresní soud v Českém Krumlově ustanovil žalobci zástupkyni Mgr. A. Č., justiční čekatelku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Z obsahu spisu současně vyplývá, že jmenovaná nečinila ve věci žádné úkony.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Tím, že ustanoví účastníku na jeho žádost zástupce, soud plní povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Současně jde o naplnění čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 30 odst. 1 o.s.ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět. O tom, že může požádat o ustanovení zástupce, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Zástupcem lze ustanovit kteroukoliv fyzickou osobu, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a která je způsobilá k řádnému zastupování, jestliže se svým ustanovením souhlasí. Ustanovený zástupce nemusí mít právnické vzdělání (§ 30 odst. 1 o.s.ř.). Advokát bude ustanoven zástupcem tehdy (§ 30 odst. 2 o.s.ř.), vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka (jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a v jiných podobných případech) nebo jde-li o věc, v níž je předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem (tj. pro podání dovolání). Advokát může být ustanoven zástupcem účastníka, i kdyby s tím nesouhlasil; zastupování účastníka může odmítnout, jen má-li důvod, pro který je povinen podle § 19 zákona o advokacii odmítnout účastníku poskytnutí právních služeb.

I když to zákon nevylučuje, není vhodné ustanovit zástupcem účastníka zaměstnance soudu (vyššího soudního úředníka, soudního tajemníka) nebo justičního čekatele. Ve vztahu k ustanovení justičního čekatele opatrovníkem účastníka řízení, tedy v situaci srovnatelné se situací posuzovanou v daném případě, dospěl Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 31.3.2005, sp.zn. II ÚS 629/2004, k závěru, že byl-li soudem ustanoven jako opatrovník justiční čekatel, který je zaměstnán u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat správným. Opatrovník je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při ustanovení opatrovníka je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník soudu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.

Z uvedeného vyplývá, že ustanovením justiční čekatelky, působící u soudu, jehož rozhodnutí je žalobcem v řízení napadáno návrhem na obnovu řízení zástupkyní žalobce, bylo řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, usnesení odvolacího soudu, který ve věci nesjednal nápravu, proto není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst.2, věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -jj-