// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 01.10.2005
K jednání obcí před soudem
Otázku jednání obcí a jejich zastoupení v řízení před soudem je nutno posuzovat dle ustanovení procesních předpisů, a sice podle § 21b o.s.ř. Toto ustanovení předvídá existenci zvláštního zákona, který upravuje otázku jednání obce; tímto zvláštním zákonem je zákon o obcích. Z ustanovení § 103 odst. 1 zákona o obcích vyplývá, že obec navenek zastupuje starosta, není to však jediné ustanovení, které jednání obce upravuje. Ve smyslu § 134 zákona o obcích za statutární město jednají i městské obvody, a to v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem.
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1654/2004 ze dne 19. května 2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce města P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. K., o zaplacení částky 5.548,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 391/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2004, č.j. 14 Co 1/2004-35, takto: Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 2. 2003, č.j. 11 C 391/2002-21, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 5.548,- Kč s příslušenstvím a současně rozhodl i o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je nájemcem bytu v nemovitosti žalobce a za užívání tohoto bytu neuhradil nájemné v roce 2000 za měsíce leden a červen, dále pak za měsíce březen 2001 a červen 2002, a to v celkové výši 5.548,- Kč. Dluh na nájemném pak soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit s odkazem na § 671 odst. 1 a § 696 občanského zákoníku (dále jen “obč. zák.”) včetně poplatku z prodlení dle § 2 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 3. 2004, č.j. 14 Co 1/2004-35, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části týkající se poplatku z prodlení a nákladů řízení zrušil a řízení v této části zastavil. Odvolací soud, aniž přezkoumával věcnou správnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení trpí nedostatkem podmínek řízení, pro nějž nelze v řízení pokračovat. V zastoupení žalujícího města totiž podala žalobu advokátka, přičemž zmocnění dokládala plnou mocí ze dne 28. 1. 2002, udělenou jí starostkou městského obvodu P. Podle názoru odvolacího soudu však mohou plnou moc k zastupování právnické osoby před soudem udělit pouze osoby uvedené v § 20 odst. 1 obč. zák., tedy ti, kdo jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgán). Ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák., které uvádí, že za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, upravuje pouze zastoupení právnické osoby, a proto osoby tam uvedené plnou moc k zastupování právnické osoby udělit nemohou. Osobou oprávněnou k zastupování města P. je tak podle § 103 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen “zákon o obcích”) primátor, který zastupuje město navenek, a nikoli starostka městského obvodu. Protože advokátka na výzvu soudu nepředložila plnou moc podepsanou primátorem města P., neprokázala tím svoje oprávnění žalobce v projednávané věci zastupovat, jde o nedostatek podmínky řízení, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn. Proto odvolací soud s poukazem na § 104 odst. 2 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části zrušil a ve stejném rozsahu řízení zastavil. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen “o.s.ř.”). Dovolací důvod spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky jednání a zastoupení žalobce v řízení před soudem. Podle dovolatele bylo v daném případě namístě použít ustanovení § 132 a násl. zákona o obcích, který je v otázce jednání obce jako právnické osoby ve vztahu k úpravě občanského zákoníku zákonem speciálním. Dovolatel uvádí, že podle § 134 zákona o obcích jednají městské obvody za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a statutem a podle ustanovení § 132 a násl. zákona o obcích ve spojení s čl. 30 statutu města (obecně závazné vyhlášky města P. č. 8/2001, dále jen “Statut”) je majetek města P. svěřen do trvalé správy jednotlivých městských obvodů. Tato trvalá správa v sobě zahrnuje možnost nakládat s tímto majetkem samostatně v rozsahu vlastnického práva, vyjma zcizování nemovitého majetku. Tomu odpovídá i znění čl. 30 odst. 13 Statutu, který stanoví, že městské obvody jednají jménem města jako vlastníka nemovitostí ve všech soudních řízeních, které se týkají nemovitého majetku ve správě obvodu. Orgánem oprávněným jednat v těchto záležitostech je podle čl. 16 Statutu starosta městského obvodu, který může k zastupování města udělit plnou moc. Z dikce § 134 odst. 1 zákona o obcích vyplývá, že “městské obvody jednají za město”, jde tedy o jednání právnické osoby samotné, nikoli jen o zastoupení právnické osoby, jak nesprávně dovodil odvolací soud. V této věci je městský obvod (jeho starostka) ve smyslu § 20 odst. 1 obč. zák. oprávněn jednat za žalobce na základě § 134 zákona o obcích. Dovolatel rovněž poukazuje na to, že na základě stejné plné moci byly za žalobce podány stovky žalob v bytových věcech, o mnohých rozhodoval stejný odvolací soud a v naprosté většině případů (mimo několika dalších rozhodnutí téhož senátu odvolacího soudu) nebyly shledány vady podmínek řízení. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud ze shora uvedených důvodů zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno. Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska výslovně uplatněného dovolacího důvodu (podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a shledal dovolání důvodným. Odvolací soud vyšel správně z úvahy, že právnické osoby mohou jednat buď samostatně, nebo v zastoupení. Za osobní jednání právnických osob se považuje jednání jejich statutárních orgánů činěné jménem právnické osoby ve smyslu § 20 odst. 1 obč. zák. Právnická osoba může jednat i prostřednictvím zástupců, ať již jde o zmocněnce (§ 31 obč. zák.), zákonného zástupce (§ 20 odst. 2 obč. zák.) anebo opatrovníky (§ 29 obč. zák.). Tato ustanovení však dopadají pouze na vztahy hmotněprávní povahy. Otázku jednání obcí a jejich zastoupení v řízení před soudem je však nutno posuzovat dle ustanovení procesních předpisů, a sice § 21b o.s.ř., který stanoví, že za obec jedná ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn ji zastupovat navenek, nebo její zaměstnanec, který tím byl pověřen. Ustanovení § 21b o.s.ř. předvídá existenci zvláštního zákona, který upravuje otázku jednání obce; tímto zvláštním zákonem je zákon o obcích. Z ustanovení § 103 odst. 1 zákona o obcích vyplývá, že obec navenek zastupuje starosta, není to však jediné ustanovení, které jednání obce upravuje. Jak správně namítá dovolatel, ve smyslu § 134 zákona o obcích za statutární město jednají i městské obvody, a to v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem. Statut města Plzeň v čl. 30 odst. 3 stanoví, že jeho majetek je svěřen do trvalé nebo operativní správy jednotlivých městských obvodů a tyto obvody pak jednají jménem města jako vlastníka nemovitostí ve všech soudních řízeních, týkajících se nemovitého majetku v trvalé či operativní správě obvodu, a mohou zmocnit k tomuto jednání zaměstnance příspěvkové organizace města nebo advokáta či soudního exekutora (čl. 30 odst. 12 Statutu). Podle čl. 16 odst. 1 Statutu je orgánem oprávněným jednat a udělovat plnou moc k zastupování v těchto záležitostech starosta městského obvodu, bez nutnosti dalšího zmocnění primátorem. Podle čl. 16 odst. 4 primátor i starostové obvodů mohou udělit jiné osobě plnou moc k zastupování města. Lze tedy přisvědčit dovolateli, že pokud v dané věci udělila starostka Městského obvodu P. advokátce Mgr. P. L. plnou moc k zastupování žalobce, šlo o zmocnění odpovídající citované právní úpravě a odvolací soud neměl důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení podle § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 o.s.ř., neboť nešlo o procesní situaci, kdy řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1089/2004). Jestliže odvolací soud vycházel z názoru, že zástupkyně žalobce vystupovala před soudem, aniž by k tomu byla oprávněna, je jeho právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné; Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2004, č.j. 14 Co 1/2004-35, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Autor: -jj-