// Profipravo.cz / Přikázání věci 31.01.2006
K přikázání věci z důvodu vhodnosti
Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“) může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Nd 235/2005, ze dne 15. prosince 2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci péče o dříve nezletilého S. K. a nezletilého P. K., zastoupeného opatrovníkem městem K., děti matky R. K. a otce S. K., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 13 P 169/98, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 13 P 169/98 se k projednání odvolání otce proti rozsudku tohoto okresního soudu z 15.12.2004, čj. 13 P 169/98–202, nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni.
O d ů v o d n ě n í :
Otec podal k projednání svého odvolání do výše uvedeného rozsudku návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Plzni, odůvodněný „nedostatkem finančních prostředků k účasti na jednání u Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín.“
Matka ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí s odůvodněním, že je samoživitelkou, a že s oběma dětmi bydlí v okrese Kroměříž, tedy v obvodu místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, pobočky Zlín. Opatrovník svůj nesouhlas s návrhem na delegaci odůvodňuje příjmovými poměry otce, jež okresní soud zjistil částkou kolem 31 000 Kč měsíčně.
Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“) může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě na straně otce dětí relevantní okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci nejsou, na straně druhé však existují, a to nikoli nevýznamné (viz výše), důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před místně příslušným odvolacím soudem. Za tohoto stavu – a zejména při respektování shora uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o.s.ř. upravující institut dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-