// Profipravo.cz / Místní příslušnost 26.06.2014
MS: Prorogační dohody po 1. lednu 2014
Prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze v řízeních zahájených po 1. lednu 2014 účinně dovolat, třebaže byly před tímto datem uzavřeny platně.
podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93Co 214/2014, ze dne 7. 4. 2014
Dotčené předpisy:
- § 89 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb.
- § 355 zák. č. 99/1963 Sb.
- čl. 2 bod 2 zák. č. 293/2013 Sb.
Kategorie: místní příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že spor bude postoupen Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi a pokud žalobce odkazuje na prorogační doložku (§ 89a o. s. ř.), podle níž má být místně příslušným soudem jeho obecný soud (namísto soudu žalovaného), nelze se jí za procesní úpravy účinné od 1. 1. 2014 s úspěchem dovolat. Z přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., který novelizoval občanský soudní řád s účinností od 1. 1. 2014, totiž vyplývá, že v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 je třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. V projednávané věci zahájené dne 26. 2. 2014 je tak nutné postupovat podle § 89a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, v důsledku čehož se dříve uzavřené prorogační dohody nelze dovolávat. Po uvedeném datu lze totiž prorogaci využít jen ve vztazích mezi podnikateli, což není projednávaný případ, a proto ke sjednané prorogační doložce nelze přihlédnout.
Žalobce napadl usnesení včasným odvoláním, domáhá se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí, že rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a konstatuje, že výkladem § 89a o. s. ř. použitým v napadeném rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně podle žalobce současně porušil zákaz retroaktivity právních norem, což je v rozporu se základními principy právního státu a judikaturou Ústavního soudu. Žalobce je přesvědčen, že prorogační doložka je výrazem smluvní svobody účastníků a jelikož byla sjednána před účinností novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 293/2013 Sb., měla by být její platnost posuzována podle právních předpisů účinných v době jejího sjednání. Opačný výklad je podle něj nepřijatelný, neboť narušuje právní jistotu účastníků.
Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. odvoláním napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), neshledal odvolání důvodným.
Podle čl. II bodu 2. přechodných ustanovení k zákonu č. 293/2013 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2014 významně novelizován občanský soudní řád, platí, že pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije občanský soudní řád ve znění účinném před uvedeným datem. Z dikce přechodného ustanovení tak a contrario vyplývá, že na řízení zahájená po 1. 1. 2014 se použije novelizované znění procesního předpisu. Dále platí podle § 89a o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014), že účastníci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou (dohoda o prorogaci), avšak striktně jen ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti.
Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací nalézacího soudu obsaženou v napadeném rozhodnutí a dospívá shodně s ním k závěru, že z přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. jasně vyplývá, že v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 lze aplikovat pouze novelizované znění občanského soudního řádu, což platí i na projednávanou věc, která byla zahájena až 26. 2. 2014. Ve vztahu k ustanovení § 89a o. s. ř. to má za následek, že dříve sjednaných prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze nadále účinně dovolávat, třebaže byly před datem 1. 1. 2014 uzavřeny platně.
Prorogační doložka je institutem procesního práva, kterou strany uzavírají pro budoucí spory. Svůj původ má sice v rovině hmotněprávní, ale její účinky nastávají až při jejím uplatnění (tj. okamžikem podání žaloby k soudu a zahájením řízení). K zachování účinků procesního úkonu je přitom nutné, aby byl učiněn „v řízení“ (viz tradiční procesně- intertemporální pravidlo podle níže zmíněného ustanovení § 355, věta druhá, o. s. ř.) a nikoliv před jeho zahájením. Úpravu místní příslušnosti je nutné chápat jako způsob veřejnoprávního rozdělování jednotlivých případů mezi soudy; pokud procesní právo změní jeho pravidla v tom smyslu, že omezí možnost ujednání odlišného od zákonné úpravy, děje se tak v režimu veřejného práva a jde o výkon státní moci. Zákonná pravidla se pak mění okamžikem účinnosti nové právní úpravy bez ohledu na dřívější ujednání stran, byť jsou v souladu s předchozí právní úpravou. Státní moc lze vykonávat pouze v mezích zákona a chybí-li zákonné pravidlo, které by pro řízení zahájená po 1. 1. 2014 umožňovalo sjednání prorogace i mezi „nepodnikateli“, nelze vzniklou „mezeru“ překlenout výkladem s odkazem na předchozí právní úpravu, tím méně za situace, kdy by se jednalo o výklad nevýhodný pro „slabší stranu sporu“ (spotřebitele), a tedy proti úmyslu zákonodárce, jak bude uvedeno níže.
Odvolací soud si je v této souvislosti vědom názorové nejednotnosti soudní praxe ve vztahu k prorogačním dohodám (doložkám) ve spotřebitelských („nepodnikatelských“) smlouvách, která v minulosti vyústila až ve stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011. Shora popsanou změnu úpravy prorogace lze považovat za reakci zákonodárce na tuto názorovou nejednotnost a zároveň na stále sílící trend ochrany spotřebitele, který byl do českého právního řádu výrazněji zaveden implementací unijní směrnice Rady č. 93/13/EHS. Odvolací soud dále připomíná, že při výkladu právního předpisu je nutno přihlédnout v neposlední řadě i ke smyslu zákona, tedy i k úmyslu zákonodárce, kterým byl veden při jeho přijímání (tzv. teleologický výklad). V případě novelizovaného § 89a o. s. ř. je úmysl zákonodárce více než zřejmý – ochrana „slabší strany“ (byť je třeba chránit ji s uvážením a ohledem na konkrétní okolnosti souzené věci), neboť sjednání prorogačních dohod je nadále dovoleno výlučně mezi podnikatelskými subjekty, u nichž se předpokládá vyšší míra obezřetnosti při uzavírání smluv a zvažování jejich následků. Za situace, kdy by soud přistoupil na argumentaci žalobce a prorogační doložku, která odporuje platné právní úpravě, akceptoval, judikoval by přímo proti smyslu v současnosti účinného a na projednávanou věc aplikovaného zákona.
Pro úplnost odvolací soud s odkazem na výše uvedenou argumentaci uvádí, že aplikace obecného přechodného pravidla podle § 355 o. s. ř. není v projednávané věci možná, neboť v novele č. 293/2013 Sb. jsou obsažena speciální přechodná ustanovení, která mají v souladu s principem lex specialis derogat legi generali aplikační přednost. I kdyby odvolací soud připustil konstrukci, že speciální přechodné ustanovení deroguje pouze větu první § 355 o. s. ř., nezměnilo by to nic na jeho rozhodnutí. Ustanovení § 355 o. s. ř. ve větě druhé stanoví, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností novelizace zákona, zůstávají zachovány. V této souvislosti je nutné vyložit, kdy v případě prorogační dohody nastaly v řízení její účinky. Za situace, kdy bylo řízení zahájeno dne 26. 2. 2014 a po tomto datu byla i prorogační dohoda u soudu uplatněna (tímto dnem byla „učiněna v řízení“), nemohly její účinky nastat před uvedeným datem. Počínaje dnem 1. 1. 2014 se pak uplatňovaná prorogační dohoda dostala do rozporu s kogentními ustanoveními zákona a její účinky již v řízení nemohou nastat, neboť odporují zákonu i jeho „duchu“.
Odvolací soud rovněž odmítá konstrukci, podle níž je na prorogační doložky sjednané před účinností předmětné novely občanského soudního řádu a u soudu uplatněné až v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 třeba nahlížet obdobně jako na dohody o plné moci, tedy jako na hmotněprávní instituty mající procesněprávní důsledky, které své platnosti a účinnosti nabyly okamžikem svého uzavření, a proto je možno je aplikovat i po předmětné novele. Za situace, kdy prorogační dohody odporují kogentním ustanovením účinného veřejnoprávního předpisu (občanského soudního řádu), je jejich aplikace bez dalšího vyloučena, neboť se staly protiprávními a nelze jim nadále přiznávat zamýšlené následky. Jen stěží si lze například představit, že by soud akceptoval plnou moc dříve (před podáním žaloby) udělenou „obecnému zmocněnci“ v řízení zahájeném v době, kdy by takové zastoupení procesní předpis podle svého aktuálního znění již neumožňoval.
Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné a podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání, které je však přípustné jen tehdy, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že je v něm řešena otázka hmotného nebo procesního práva a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v jeho rozhodování dosud nebyla vyřešena, případně je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má jím má být vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Obvodního soudu pro Prahu 5 a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud jako soud dovolací, který jedině je oprávněn zkoumat jeho přípustnost.
Autor: MS