// Profipravo.cz / Ostatní 20.07.2011
K nesprávnému obsazení soudu při vyhlášení rozsudku
Jestliže odvolací soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku, zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež vyhlášení rozsudku předcházelo, jde o tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že úprava občanského soudního řízení vůbec nepočítá s tím, že by se složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl, mohlo lišit od složení senátu odvolacího soudu, který rozhodnutí (v téže věci) vyhlásil. Skutečnost, že takový postup není zákonem výslovně zakázán, proto na jeho nesprávnosti ničeho nemění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 659/2010, ze dne 31. 5. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně KAMIPE s. r. o., se sídlem v Mostě, Lipová 390, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 25465341, zastoupené JUDr. Jaroslavem Koutským, advokátem, se sídlem v Mostě, Moskevská 12, PSČ 434 01, proti žalovanému JUDr. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny a. s., identifikační číslo osoby 25102982, zastoupenému JUDr. Karlem Trojanem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 2230/42, PSČ 180 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 131/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 13 Cmo 174/2008-354, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č.j. 13 Cmo 174/2008-354, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze k odvolání JUDr. E. K., původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny a. s., ve výroku uvedeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 12. března 2008, č. j. 58 Cm 131/2005-332, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadkyně, tak, že sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučil.
Odkazuje na závěry vyslovené v jeho rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 13 Cmo 495/2007, vydaném v obdobné věci, odvolací soud dovodil, že jsou splněny všechny předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, jak byly obecně formulovány v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 58/1998, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Odvolací soud se vyjádřil i k námitce původní žalované proti obsazení senátu (vznesené po vyhlášení rozsudku dne 17. června 2009) s tím, že „věc projednal a rozhodl v původním složení senátu, a pouze jeho vyhlášení v důsledku nemoci člena senátu JUDr. Ing. J. Z., Ph.D., byl přítomen podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze zastupující soudce JUDr. Jiří Kareta“. K tomu odvolací soud dále uvedl, že po jednání dne 10. června 2009, jež bylo z důvodu časové tísně odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, bylo členy senátu v původním obsazení o věci hlasováno a pouze publikace tohoto rozsudku byla provedena v jiném složení senátu. Dodal, že „z žádných ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá, že by den vyhlášení rozsudku se musel shodovat se dnem, kdy o věci bylo senátem hlasováno a přijato rozhodnutí“.
Původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně JUDr. E. K. podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc dovolací důvody podle § 241a odst. 2 o. s. ř.). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka předně poukazuje na vadu řízení spočívající v tom, že „při jednání před odvolacím soudem a při vynesení rozsudku odvolacím soudem jednal a rozhodoval senát odvolacího soudu v odlišném složení“.
V rovině právního posouzení dovolatelka dovozuje, že sporné nemovitosti (které sepsala do konkursní podstaty úpadkyně) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně nikdy nevyřadila, ani z něj nebyly vyloučeny soudem.
Potvrzujíc, že dne 9. července 1999 uzavřela s JUDr. P. P. jako správcem konkursní podstaty úpadce B. F. ohledně sporných nemovitostí dohodu, namítá, že dohoda neobsahovala žádné konkrétní údaje vztahující se k určité nemovitosti. Dovolatelka je přesvědčena, že dohoda sama o sobě „bez následujícího úkonu příslušného správce konkursní podstaty“ nemohla změnit soupis majetku konkursní podstaty.
Dovolatelka se domnívá, že byla prokázána priorita zápisu sporných nemovitostí do soupisu majetku úpadkyně a že názor odvolacího soudu, podle něhož sporné nemovitosti nenáležejí do konkursní podstaty úpadkyně z důvodu, že žalovaná je nabyla v dobré víře, „předřazuje domněnku žalobce tzv. nabytí v dobré víře před zjištěnou a prokázanou skutečností o absolutní neplatnosti právního úkonu a kogentními ustanoveními zákona o konkursu a vyrovnání“.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. února 2011, č. j. 94 K 79/98-1729, zprostil JUDr. E.K. funkce správkyně konkursní podstaty úpadkyně a novým správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. J. K., s tím, že právní účinky zproštění správce nastávají okamžikem doručení usnesení (§ 171 odst. 2 o. s. ř. a § 66a odst. 1 a § 66c odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“). Ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadkyně (k níž došlo bez ohledu na to, zda usnesení nabylo právní moci či nikoli) Nejvyšší soud přihlédl při označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné, Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení není postiženo vadou namítanou dovolatelkou (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu spisu plyne, že:
1/ 10. června 2009 proběhlo před odvolacím soudem jednání, při němž nebylo prováděno dokazování, a které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 17. června 2009; věc projednal senát Vrchního soudu v Praze ve složení: předseda JUDr. Michal Kubín a soudci JUDr. Jindřich Havlovec a JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka Ph.D.
2/ 17. června 2009 byl senátem Vrchního soudu v Praze ve složení: předseda JUDr. Michal Kubín a soudci JUDr. Jindřich Havlovec a JUDr. Jiří Kareta vyhlášen rozsudek, posléze napadený dovoláním; původní žalovaná již při jeho vyhlášení namítala, že rozsudek byl vyhlášen v jiném obsazení senátu.
3/ podle protokolu o hlasování, datovaného 10. června 2009, bylo v projednávané věci rozhodnutí odvolacího soudu přijato senátem Vrchního soudu v Praze ve složení: předseda JUDr. Michal Kubín a členové senátu JUDr. Jindřich Havlovec a JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka Ph.D.
Z obsahu spisu se tak podává, že odvolací soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku (§ 156 odst. 2 o. s. ř.), zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež vyhlášení rozsudku předcházelo.
Obdobnou situaci posuzoval Nejvyšší soud - ve vztahu k občanskému soudnímu řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 - již v rozsudku uveřejněném pod číslem 51/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že shora uvedený postup představuje vadu řízení podle § 237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. (v tehdejším znění), neboť soud byl nesprávně obsazen.
Tento závěr se plně prosadí i ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. ledna 2001, kdy jde o tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Jelikož řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností, neboť odvolací soud byl při vyhlášení rozhodnutí nesprávně obsazen, Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky, rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že úprava občanského soudního řízení vůbec nepočítá s tím, že by se složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl, mohlo lišit od složení senátu odvolacího soudu, který rozhodnutí (v téže věci) vyhlásil. Skutečnost, že takový postup není zákonem výslovně zakázán, proto na jeho nesprávnosti ničeho nemění.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-