// Profipravo.cz / Ostatní 23.03.2010
ÚS: K návrhu na osvobození od soudních poplatků
Analytická právní věta
Odepřením práva na přístup k soudu a tedy i práva na meritorní projednání věci (čl. 36 odst. 1 Listiny) je i to, pokud obecný soud nerozhodne o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení.
Každá žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího podání; přitom je irelevantní, zda soud již o předchozí žádosti dříve rozhodl (nejedná se o překážku rei iudicatae).
PRÁVNÍ VĚTY
Skutečnost, že v projednávané věci Okresní soud ve Znojmě rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků již dříve, nezbavovala Okresní soud ve Znojmě povinnosti vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků, podanou po vydání předmětných usnesení. Taková žádost neměla zůstat opomenuta, přičemž nutno konstatovat, že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. Pokud Okresní soud ve Znojmě o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přístup k soudu a tedy i právo na meritorní projednání jeho věci.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1439/09, ze dne 20.01.2010
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera, a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, soudce zpravodaje, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 25, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009, č. j. 49 Co 63/2009-67, a proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 11 C 136/2007-60, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009, č. j. 49 Co 63/2009-67, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 11 C 136/2007, se zrušují.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2009, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl dle jeho tvrzení porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Svou ústavní stížnost opírá stěžovatel o následující důvody.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Znojmě dne 14.01.2000 domáhal nároků z pravomocně skončeného sporu o neplatné rozvázání pracovního poměru (rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29.09. 1999, č. j. 15 Co 454/98). Okresní soud ve Znojmě nejdříve vyhověl žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků, následně však své rozhodnutí zrušil a požadoval po stěžovateli uhrazení soudního poplatku, přestože bylo soudu známo, že v té době byla stěžovateli dána druhá výpověď, čímž došlo ke zhoršení jeho finanční situace. Stěžovatel odmítá závěry Okresního soudu ve Znojmě i Krajského soudu v Brně, které při posuzování jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků posuzovaly finanční situaci nejen jeho, ale i celé rodiny. Z důvodu protiprávního jednání zaměstnavatele (dvě neplatné výpovědi za sebou), ale také v důsledku naprosto nepřijatelných lhůt řešení sporů u soudů, které měly za následek, že náhrada škody a také výše soudních poplatků dosáhla vysokých částek, pokládá stěžovatel za skandální ze strany soudů požadavek na uhrazení soudních poplatků, neboť je již více jak 8 roků bez příjmu. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, č. j. 11 C 136/2007-60, bylo řízení zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, a to stejného dne, kdy byla soudu doručena další žádost stěžovatele o zaslání formuláře o majetkových poměrech, o této jeho nové žádosti tedy nebylo vůbec soudem rozhodováno. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27.02.2009 však bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud se sice v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje, že ve stejný den byla podána nová žádost o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, ale podle názoru odvolacího soudu tato žádost byla odůvodněna stejnými skutečnostmi, na základě kterých nebylo jeho předchozí žádosti vyhověno. Stěžovatel zdůrazňuje, že žádné stejné skutečnosti nebyly vůbec uváděny, bylo pouze žádáno o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, resp. bylo žádáno o zaslání vzoru 060 o. s. ř. k vyplnění. Tento formulář nebyl stěžovateli zaslán a proto nelze uvažovat o tom, zda by byly uvedeny stejné skutečnosti či jiné apod. Postupem soudu tak bylo stěžovateli zabráněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
II.
3. Relevantní znění dotčených článků Listiny základních práv a svobod je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zní: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
III.
4. Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 11 C 136/2007, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly pro věc relevantní následující skutečnosti: Žalobou ze dne 31. 5. 2007 se u Okresního soudu ve Znojmě stěžovatel domáhal nároků z neplatného skončení pracovního poměru. Stěžovatel současně požádal o osvobození od soudních poplatků, Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 7. 10. 2007, č. j. 11 C 136/2007 - 50, (poté co již dříve vícekrát rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků) stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2008, č. j. 49 Co 382/2008 - 56, však bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, č. j. 11 C 136/2007 - 60, pak bylo řízení o nároku z neplatného skončení pracovního poměru pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Také toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2009, č. j. 49 Co 63/2009 - 67, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
IV.
5. Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
6. Okresní soud ve Znojmě ve svém přípise ze dne 18. 9. 2009 uvedl, že práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužije, neboť je přesvědčen o jeho nadbytečnosti. Okresní soud ve Znojmě současně vyjádřil svůj souhlas s upuštěním od případného ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
7. Krajský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal zcela na důvody napadeného rozhodnutí a vyjádřil taktéž svůj souhlas s upuštěním od případného ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
8. Vyjádření vedlejšího účastníka řízení k ústavní stížnosti nebylo sepsáno advokátem ve smyslu § 30 zákona o Ústavním soudu, proto k němu Ústavní soud nemohl přihlédnout, o čemž byl vedlejší účastník poučen.
9. Vyjádření účastníků řízení byla zaslána stěžovateli s dotazem, zda se k nim hodlá vyjádřit, stěžovatel však na tuto žádost soudu nereagoval, resp. sdělil, že nevyužívá práva replikovat a k zaslaným vyjádřením repliku nepodal.
V.
10. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy České republiky a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
11. Po přezkoumání skutkového stavu, vyžádaného soudního spisu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť postupem Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě došlo ke stěžovatelem namítanému porušení práva na spravedlivý proces.
12. Ústavní soud předesílá, že námitky uvedené v ústavní stížnosti týkající se řízení, ve kterých obecné soudy rozhodovaly o meritu věci, tedy o nárocích stěžovatele z neplatného rozvázání pracovního poměru a dále řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků a rozhodnutí, která z těchto řízení vzešla, nejsou předmětem této ústavní stížnosti, neboť ústavní stížností je napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a dále rozhodnutí odvolacího soudu, který toto rozhodnutí potvrdil.
13. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, spatřuje stěžovatel zásadní pochybení Okresního soudu ve Znojmě mimo jiné v tom, že vydal dne 23. 1. 2009 rozhodnutí o zastavení řízení, aniž by před tím rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, která byla soudu doručena téhož dne.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění dalších předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle odst. 3 téhož ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
15. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 14. 1. 2009, č. j. 11 C 136/2007-59 stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku a stanovil mu k tomu lhůtu 3 dnů. Stěžovatel však v této lhůtě, ani později soudní poplatek nezaplatil, ačkoliv byl řádně poučen o následcích nezaplacení poplatku. Stěžovatel tedy navzdory poučení nesplnil poplatkovou povinnost, což vedlo Okresní soud ve Znojmě k vydání rozhodnutí o zastavení řízení. Pro posouzení ústavnosti napadeného usnesení je ovšem nezbytné přezkoumat podání stěžovatele ze dne 22. 1. 2009, jímž reagoval na výzvu k zaplacení soudního poplatku.
16. Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že Okresnímu soudu ve Znojmě bylo dne 23. 1. 2009, tedy stejného dne, v jakém vydal své rozhodnutí č. j. 11 C 136/2007-60, doručeno podání právního zástupce stěžovatele, kterým žádá o zaslání "vzoru 060 o.s.ř.", aby stěžovatel mohl doložit své majetkové poměry, neboť není schopen zaplatit soudní poplatek. Jednalo se tedy nepochybně o žádost o osvobození od soudního poplatku, byť tak nebyla výslovně označena; ostatně takto ji chápal ve svém napadeném rozhodnutí i odvolací soud, který však dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, když o této žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval, neboť ta byla dle odvolacího soudu odůvodněna stejnými skutečnostmi, na základě kterých nebylo jeho předchozí žádosti vyhověno. Takový závěr shledává Ústavní soud zcela vybočujícím z mezí ústavnosti, neboť postrádá oporu v obsahu spisového materiálu, z něhož je zcela zřejmé, že žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 1. 2009 nebyla odůvodněna žádnými skutečnostmi; jednalo se totiž o blanketní podání, jehož důvody hodlal stěžovatel uvést ve formuláři - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, jehož zaslání od soudu prvního stupně požadoval. Soud prvního stupně tedy nepostupoval v souladu se zákonem, neboť o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 1. 2009 nerozhodl, ani se o ní nezmínil ve svém rozhodnutí ze dne 23. 1. 2009, č. j. 11 C 136/2007-60, kterým řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
17. Ústavní soud konstatuje, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, č. j. III. ÚS 404/04, dostupné na www.nalus.cz). O této skutečnosti se však v dané věci mohl přesvědčit soud prvního stupně teprve po předložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatelem, nikoli z neodůvodněné žádosti o osvobození od soudního poplatku.
18. Z vyžádaného soudního spisu je dále zřejmé, že v projednávané věci Okresní soud ve Znojmě rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků již dříve, a to usnesením ze dne 26. 7. 2007, č. j. 11 C 136/2007-14, a usnesením ze dne 7.10.2007, č. j. 11 C 136/2007-50. Podle názoru Ústavního soudu však tato skutečnost nezbavovala Okresní soud ve Znojmě povinnosti vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků, podanou po vydání předmětných usnesení. Taková žádost neměla zůstat opomenuta, přičemž nutno konstatovat, že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. Pokud Okresní soud ve Znojmě o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přístup k soudu a tedy i právo na meritorní projednání jeho věci.
19. Ústavní soud tedy, aniž by se zabýval meritem věci, jehož projednání náleží obecným soudům, ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009, č. j. 49 Co 63/2009-67, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 11 C 136/2007, zrušil.
Autor: ÚS