// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 17.07.2018
Zastavení exekuce z důvodu podání tzv. šikanózního exekučního návrhu
Důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce. Například za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního, neboť jeho podání není primárně motivováno snahou oprávněného domoci se plnění, nýbrž snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce.
Šikanózním výkonem práva a důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání exekučního návrhu za situace, kdy k dobrovolnému plnění povinného na základě exekučního titulu nedošlo z důvodu, že oprávněný neposkytl před podáním exekučního návrhu potřebnou součinnost k přijetí plnění.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 2. 5. 2018
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 49 EXE 1822/2016-86, zastavil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2016, č. j. 49 EXE 1822/2016-33, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. J. K., Exekutorský úřad B., na nákladech exekuce 4 235 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 C 45/2006-403, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2016, č. j. 47 Co 165/2015-503, který „nabyl ve vykonávaném výroku právní moci dne 24. 12. 2014“, a byla jím povinné uložena povinnost vydat oprávněné „stroj – bagr tovární značky C., výrobní číslo“ (dále též jen „předmětný stroj“), že exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 7. 2016, že povinná „projevila ochotu“ vydat oprávněné předmětný stroj ještě před zahájením exekučního řízení dne 12. 7. 2016 a že předmětný stroj byl vydán povinnou zástupci oprávněné dne 16. 8. 2016. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že v průběhu exekučního řízení došlo dne 16. 8. 2016 k dobrovolnému vydání předmětného stroje povinnou oprávněné a vymáhaná povinnost byla splněna, proto je dán důvod k zastavení exekuce; vzhledem k tomu, že oprávněná podala návrh na zahájení exekučního řízení, přestože povinná projevila před zahájením exekučního řízení vůli splnit vymáhanou povinnost dobrovolně, uložil soud oprávněné povinnost k úhradě nákladů exekuce.
K odvolání oprávněné a soudního exekutora JUDr. J. K., Exekutorský úřad B., Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 21 Co 354/2017-114, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce vedená na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2016, č. j. 49 EXE 1822/2016-33, se nezastavuje. Odvolací soud vycházeje ze zjištění, že povinné byla doručena výzva soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 2. 8. 2016, č. j. 159 EX 01048/16-013, dne 4. 8. 2016, kterou soudní exekutor vyzval povinnou k vydání předmětu exekuce a k zaplacení zálohy nákladů oprávněné a nákladů exekuce do 30 dnů od doručení výzvy, a že povinná „plnila dle exekučního titulu“ dne 16. 8. 2016, tedy ve lhůtě stanovené soudním exekutorem, uzavřel, že plnění povinné má charakter vymoženého plnění a nejde o dobrovolné plnění. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce skončila vymožením a není dán důvod pro její zastavení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že dobrovolné předání předmětného stroje dle exekučního titulu ještě před zahájením exekučního řízení zmařila svým jednáním oprávněná, která následně podala šikanózní exekuční návrh, neboť povinnost vydat oprávněné předmětný stroj je „výběrný dluh, který se plní u povinné“ a bylo tak povinností oprávněné stroj na vlastní náklady vyzvednout, povinná přitom převzetí stroje umožnila, avšak zástupce oprávněné nedoložil řádnou plnou moc. Plnění povinné proto bylo dobrovolným plněním mimo rámec exekuce, neboť k němu byla povinná připravena ještě před nařízením exekuce, avšak toto dřívější plnění bylo zmařeno jednáním oprávněné. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu absenci řádného odůvodnění rozhodnutí, zejména absenci odůvodnění „závěrů o skutkovém stavu“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání povinné není přípustné, neboť nesplňuje předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 občanského soudního řádu, že soudy nižších stupňů nepochybily při skutkovém a právním hodnocení věci, že povinná neměla důvod odepřít plnění na základě exekučního titulu, a proto její plnění nemůže být dobrovolným plněním. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda je šikanózním výkonem práva a důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podání exekučního návrhu za situace, kdy k dobrovolnému plnění povinného na základě exekučního titulu nedošlo z důvodu, že oprávněný neposkytl potřebnou součinnost k přijetí plnění, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je opodstatněné.
Nejvyšší soud v usneseních ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, a ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, v obecné rovině dovodil, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho (její) zastavení. Jestliže výkon rozhodnutí (exekuce) zanikl(a), k řízení o návrhu povinného již nejsou podmínky a toto řízení musí být podle ustanovení § 103, § 104 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. K tomuto právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení publikovaném pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 2325/2006, a dalších. Jinými slovy tedy obecně platí, že bylo-li plnění z exekučního titulu vymoženo, exekuci není na místě zastavit.
Ve výjimečných případech však lze exekuci zastavit i poté, co skončila vymožením; tak je tomu tehdy, neměla-li exekuce od samého počátku vůbec proběhnout, což dovolací soud dovodil například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněném pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když dospěl k závěru, že soud zastaví exekuci i poté, co vymáhané plnění bylo vymoženo, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným [§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a obdobně v usnesení ze dne 15. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, bylo-li podkladové rozhodnutí po nařízení exekuce zrušeno [§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] z důvodu, že provedení exekuce nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Dovolací soud rovněž dovodil, že dojde-li započtením k zániku vymáhané pohledávky s účinky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, jde o důvod zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ani v takovém případě není provedení exekuce na překážku jejímu zastavení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1663/2015). Dovolací soud rovněž dovodil, že je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a povinný se domáhá zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud ve své ustálené judikatuře dále dovodil, že důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016). Obdobné závěry vyslovil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, kde mimo jiné uvedl, že například za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního, neboť jeho podání není primárně motivováno snahou oprávněného domoci se plnění, nýbrž snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce.
V projednávané věci se povinná domáhala zastavení exekuce zejména proto, že údajně byla připravena k dobrovolnému plnění dle dohody s oprávněnou dne 12. 7. 2016, tedy před podáním exekučního návrhu a před a před pověřením k vedení exekuce dne 28. 7. 2016, a k plnění nedošlo pouze z toho důvodu, že oprávněná neposkytla potřebnou součinnost k převzetí předmětného stroje, a tedy k dobrovolnému plnění, konkrétně nedoložila plnou moc zástupce. Návrh na zastavení exekuce podala povinná neprodleně po zahájení exekuce dne 9. 8. 2016. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval za bezvýznamné, zda před podáním exekučního návrhu mohlo dojít k dobrovolnému splnění povinnosti uložené exekučním titulem, které údajně bylo zmařeno konáním (či nekonáním) oprávněné, a těmito skutečnostmi se nezabýval, aniž by se zabýval otázkou, zda následný exekuční návrh oprávněné nelze hodnotit jako tzv. šikanózní exekuční návrh a tedy zda není dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nelze s jeho závěry zatím souhlasit. Jestliže by exekuční návrh byl shledán šikanózním, byl by proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je třeba vyjít ze smyslu výše uvedené judikatury a exekuci zastavit i po jejím provedení.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu se zakládá na neúplném právním posouzení věci a je proto nesprávné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-