// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 26.10.2016
Nedostatečná identifikace závazku v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti
Nebyly-li rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti – exekučním titulu určitě a jednoznačně identifikovány, přičemž pouhý odkaz na „smlouvu o půjčce“ bez bližšího specifikování této smlouvy například datem jejího uzavření apod. nestačí, nelze exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti považovat za materiálně vykonatelný, tj. za způsobilý exekuční titul.
Podmínku určitosti právního důvodu je třeba dodržet i ve vztahu k uznání závazku podle § 558 obč. zák., ve znění do 31. 12. 2013, obsaženému v exekutorském zápisu. Absenci jednoznačné identifikace v uznání vymezeného závazku přitom nelze nahradit výkladem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 280/2016, ze dne 1. 7. 2016
Dotčené předpisy:
§ 40 odst. 1 písm. d) zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2012
§ 78 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2012
§ 79 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2012
§ 274 písm. e) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 10. srpna 2010, č. j. 38 EXE 1570/2010-15, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2011, č. j. 39 Co 265/2011-47, nařídil na základě „vykonatelného“ exekutorského zápisu sp. zn. 100 EZ 32/10, sepsaného dne 7. května 2010 soudním exekutorem Mgr. Jozefem Višvaderem, Exekutorský úřad Praha-západ (dále jen „exekuční titul“), exekuci na majetek povinného k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 4 000 000 Kč s 7,75 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 8. července 2010 do 10. srpna 2010 a dále od 11. srpna 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené Českou národní bankou ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného, provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Jozefa Višvadera, Exekutorský úřad Praha-západ (dále jen „soudní exekutor“).
Usnesením ze dne 9. října 2014, č. j. 38 EXE 1570/2010-161, Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, v němž povinný namítal, že mu v této exekuci exekvovaná částka ve výši 4 000 000 Kč nebyla nikdy fakticky poskytnuta. Podle jeho názoru povinný svůj dluh v exekučním titulu co do důvodu a výše uznal. Toto uznání povinného zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu v době, kdy k uznání došlo. Zpochybňuje-li povinný své písemné uznání, nese ohledně neexistence dluhu důkazní břemeno. Povinný však neprokázal, že by dluh v době uznání neexistoval.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2015, č. j. 39 Co 80/2015-182, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. října 2014, č. j. 38 EXE 1570/2010-161, potvrdil. Nevyhověl návrhům povinného na doplnění důkazů o výslechy osob při sepisování exekučního titulu, neboť povinný s oprávněným v exekučním titulu výslovně prohlásili, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi těmito osobami oprávněný povinnému půjčil částku ve výši 4 000 000 Kč. Vzhledem k uznání dluhu, obsaženému v exekučním titulu, nemůže navrhovaný výslech na hmotně právní stránce věci ničeho změnit. Je primárně na povinném, aby prokázal okolnosti zpochybňující uzavření smlouvy o půjčce, což povinný neudělal. Exekuční titul obsahuje všechny náležitosti ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a § 79 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), jimiž jsou označení oprávněného a povinného, vymezení rozsahu a obsahu povinnosti a určení lhůty k jejímu splnění, neboť se v něm povinný zavázal oprávněným poskytnutou částku ve výši 4 000 000 Kč oprávněnému vrátit do 7. července 2010 na v exekučním titulu vymezený účet a pro případ prodlení hradit oprávněnému zákonný úrok z prodlení. Dluh je v exekučním titulu vymezen dostatečně určitě, a to údajem, že vymáhaná pohledávka vychází z účastníky uzavřené smlouvy o půjčce. Takovou specifikaci důvodu plnění soud považuje za dostačující, odkaz povinného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 4603/2009, proto nepokládá za příhodný. Exekuční titul tudíž je materiálně i formálně vykonatelný.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Uvádí mimo jiné, že mezi oprávněným a povinným bylo dne 7. května 2010 sepsáno několik exekutorských zápisů, nejen exekutorský zápis, který je exekučním titulem v tomto exekučním řízení. V tomto exekučním titulu je přitom toliko uvedeno, že na základě smlouvy o půjčce oprávněný povinnému půjčil částku ve výši 4 000 000 Kč, což povinný měl v exekučním titulu uznat. Takové vymezení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, však nelze považovat za dostačující. V exekutorském zápisu sepsaném soudním exekutorem rovněž dne 7. května 2010, ale pod sp. zn. 100 EZ 31/10, je totiž uvedeno, že oprávněný půjčil na základě smlouvy o půjčce povinnému částku ve výši 2 000 000 Kč, kterou měl povinný taktéž uznat. Z exekučního titulu však není zřejmé, jaký závazek či kterou půjčku povinný uznal. Exekutorské zápisy, včetně exekučního titulu, tak jsou neurčité a tudíž i materiálně nevykonatelné [§ 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012]. Exekuční titul je materiálně nevykonatelný i ve vztahu k úrokům z prodlení, neboť z něj není patrné, kdy je úrok splatný a dokdy se má platit. Za neurčité (a proto absolutně neplatné) dovolatel považuje i uznání závazku obsažené v exekučním titulu. Povinný v této souvislosti opětovně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 4603/2009. Absolutní neplatnost uznání by soud měl zkoumat z úřední povinnosti, a za této situace proto nemohlo dojít k přenesení důkazního břemene, jak tvrdí odvolací soud shodně se soudem prvního stupně. Povinný navíc navrhoval provést důkazy k prokázání svého tvrzení, že mu půjčka oprávněným nikdy nebyla poskytnuta, žádný z jím navržených důkazů však nebyl proveden, rozhodnutí soudu prvního stupně tak podle názoru povinného trpí vadou a je v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2015, č. j. 39 Co 80/2015-182, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva týkající se materiální vykonatelnosti exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, v němž je právní důvod pohledávky, tj. skutečnost, na níž se pohledávka zakládá, vymezena odkazem na blíže nespecifikovanou smlouvu o půjčce uzavřenou mezi oprávněným a povinným, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán 12. července 2010 – podle o. s. ř. a ex. řádu ve zněních účinných do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 je exekučním titulem exekutorský zápis podle § 78 písm. a) téhož zákona, tj. zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů (§ 79 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012) a materiální (věcné) náležitosti [§ 78 písm. a), § 79 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012], tzn., když, kromě jiného, obsahuje označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá [§ 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu], předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. S exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních náležitostí, nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná osoba přichází o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez předcházejícího nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou ve smyslu § 79 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, které se týká notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, ovšem závěry jsou použitelné i v projednávané věci).
Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu nebo § 274 písm. e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. Z výše uvedeného proto vyplývá, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012, jehož závěry rovněž platí pro posuzovanou věc, byť se týkají notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti).
Vzhledem k formálnímu charakteru exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti je proto nutné dbát na to, aby jeho veškeré formální i materiální (věcné) náležitosti skutečně byly dodrženy.
V posuzované věci je exekučním titulem exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž oprávněný s povinným prohlásili, že „na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi nimi půjčil“ oprávněný povinnému částku ve výši 4 000 000 Kč, povinný tento svůj dluh vůči oprávněnému uznal „co do důvodu a výše a je povinen zaplatit celkový dluh“ ve výši 4 000 000 Kč oprávněnému 7. července 2010 na příslušný účet u peněžního ústavu. Právní důvod plnění ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 byl v exekutorském zápisu vymezen pouhým odkazem na blíže nespecifikovanou smlouvu o půjčce (tj. například bez určení data a formy uzavření této smlouvy apod.). Právním důvodem plnění se v této souvislosti rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá. Rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, nemusí být v dohodě osoby oprávněné ze závazkového vztahu s osobou ze závazkového vztahu povinnou, obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, vylíčeny do všech podrobností. Požadavku ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 a § 274 písm. e) o. s. ř. v tomtéž znění vyhovuje takové označení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění), přičemž však nelze ignorovat požadavek určitosti takového určení právního důvodu, tj. aby nade vší pochybnost byl právní důvod zřejmý a nezaměnitelný s jiným právním důvodem. Jelikož způsob takové identifikace zákon neurčuje, lze ji provést jakýmkoli jednoznačným způsobem, který musí vyplývat z exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti – exekučního titulu. Nejvyšší soud již opakovaně formuloval a odůvodnil, že pro právní závěr o určitosti právního úkonu (nyní jednání) nestačí, je-li jen mezi účastníky jasné, co je předmětem právního úkonu (jednání), neboť předmět právního úkonu (jednání) musí vyplývat z písemného právního úkonu (jednání) - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod číslem 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98 apod.). Rovněž je třeba konstatovat, že určitost závazku nelze ztotožňovat jen s jeho výší (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, byť se týká účinků předvídaných ustanovením § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „ObchZ“).
Z výše uvedeného pro tuto věc vyplývá, že nebyly-li rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti – exekučním titulu určitě a jednoznačně identifikovány, přičemž pouhý odkaz na „smlouvu o půjčce“ bez bližšího specifikování této smlouvy například datem jejího uzavření apod. nestačí, nelze exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti považovat za materiálně vykonatelný, tj. za způsobilý exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. K tomuto Nejvyšší soud toliko dodává, že lze přisvědčit povinnému, že podmínku určitosti právního důvodu je třeba dodržet i ve vztahu k uznání závazku podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, obsaženém v exekutorském zápisu – dále jen „obč. zák.“, event. § 323 odst. 1 ObchZ. Absenci jednoznačné identifikace v uznání vymezeného závazku přitom nelze nahradit výkladem (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 4603/2009, byť se vztahuje k uznání závazku podle § 323 odst. 1 ObchZ).
Ze shora uvedeného proto vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, obdobně jako soudu prvního stupně, který rozhodl o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, je – aniž by se dovolací soud zabýval dalšími námitkami povinného uplatněnými v dovolání – nesprávné, a jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu napadeného usnesení (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto usnesení je pro soudy závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-