// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 29.09.2016
Dohoda o ztrátě výhody splátek obsažená v notářském zápisu
O dohodu o ztrátě výhody splátek v režimu ustanovení § 565 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 se nejedná, zavázal-li se v notářském zápisu povinný zaplatit oprávněnému dluh ve splátkách s tím, že nezaplacením některé z nich ztrácí povinný výhodu splátek a stává se splatným celý dluh, neboť v takovém případě je notářský zápis vykonatelný okamžikem prodlení povinného se zaplacením některé ze splátek bez ohledu na to, zda byl oprávněným k zaplacení celého dluhu vyzván.
Uvedený závěr by platil i v případě, že by předmětná smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Ujednání o předčasném splacení závazku v případě prodlení dlužníka není v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5266/2015, ze dne 1. 7. 2016
Dotčené předpisy:
§ 71b odst. 1 zák. č. 358/1992 Sb.
§ 565 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
K návrhu oprávněného Okresní soud v Příbrami dne 9. prosince 2014, č. j. 23 EXE 3567/2014-20, pověřil soudní exekutorku JUDr. Jaromíru Sedláčkovou, Exekutorský úřad Příbram, vedením exekuce podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. NZ 311/2013, N 418/2013, sepsaného Mgr. S. T., notářským koncipientem Mgr. Marie Trčkové, notářky se sídlem v Příbrami, k vymožení pohledávky oprávněného v částce 587 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč denně od 21. března 2014 do zaplacení.
Podáním ze dne 22. prosince 2014, doručeným soudní exekutorce JUDr. Jaromíře Sedláčkové, Exekutorský úřad Příbram, dne 23. prosince 2014, 1) povinná navrhla zastavení exekuce pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě a o smluvním úroku s ohledem na jejich výši ve vztahu k půjčené částce. Uvedla, že ze strany oprávněného se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť i přes pravidelné úhrady jednotlivých splátek se oprávněný obrátil na exekutora ihned po jediném porušení dohodnutých termínů splátek, kdy se povinní zpozdili z „omluvitelných“ důvodů o jediný den.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 25. března 2015, č. j. 23 EXE 3567/2014-108, výrokem I. zamítl návrh 1) povinné na zastavení exekuce ohledně částky 550 000 Kč a výrokem II. rozhodl o zastavení exekuce ohledně smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení, počínaje dnem 21. března 2014 do zaplacení. Uvedl, že povinní řádně a včas spláceli dluh podle dohody uzavřené notářským zápisem až do dne 20. března 2014, kdy tato platba nebyla na účet oprávněného připsána. S ohledem na ujednání v notářském zápisu se dnem 21. března 2015 stala celá pohledávka bez dalšího splatnou a oprávněný písemným úkonem ze dne 2. dubna 2014 sdělil 1) povinné, že nadále nechce plnění ve splátkách, ale zbytek jistiny jednorázově. Soud proto dospěl k závěru, že exekuce pro částku 550 000 Kč probíhá oprávněně, exekuci ohledně smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč denně však zastavil, neboť její výše je nepřiměřená s ohledem na délku prodlení se sjednanými splátkami, a příčí se tak dobrým mravům.
K odvolání 1) povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. července 2015, č. j. 19 Co 223/2015-133, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku č. I tak, že exekuce se pro částku 550 000 Kč zastavuje, a dále ve výroku II. tak, že exekuce se pro smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení od 21. března 2014 do 23. března 2014, to je pro 6 000 Kč, nezastavuje, jinak v tomto výroku usnesení potvrdil. Uvedl, že oprávněný při uzavření smlouvy o půjčce vystupoval jako dodavatel podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť jednal za účelem dosažení zisku, o čemž svědčí opakované uzavření smluv o půjčce v předchozích letech i držení živnostenského oprávnění pro předmět podnikání v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dovodil, že „uvedené ujednání oprávněného jako smluvní stranu smlouvy o půjčce k újmě povinných jako spotřebitelů značně zvýhodňuje a působí značnou nerovnováhu ve sjednaných právech a povinnostech“ k újmě povinných jako spotřebitelů. Odvolací soud proto v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“) exekuci pro částku 550 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny půjčky a sjednaný úrok z půjčky, zastavil. Ujednání účastníků o smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč denně neshledal na rozdíl od soudu prvního stupně v rozporu s dobrými mravy, neboť Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích opakovaně dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty, a jelikož smluvní pokuta v daném případě představuje necelých 0,3 % zajištěné pohledávky, nepříčí se dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., a nelze ji proto považovat za neplatnou podle ustanovení § 39 obč. zák. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodl o důvodnosti nároku oprávněného na úhradu smluvní pokuty za každý den prodlení od 21. března 2014 do 23. března 2014 ve výši 6 000 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný v celém rozsahu dovoláním, z jehož obsahu však vyplývá, že zpochybňuje pouze usnesení odvolacího soudu ve výroku I., kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce se pro částku 550 000 Kč zastavuje. V dovolání odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ohledně závěru, že předmětná smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou, neboť jestliže dovolatel poskytl v posledních čtyřech letech v průměru 2 až 4 půjčky za rok, nemůže být toto jednání hodnoceno jako soustavná činnost ve smyslu živnostenského zákona a držení živnostenského oprávnění nezbavilo oprávněného možnosti vystupovat v právních vztazích jako soukromá osoba. Dále namítá, že i v případě, že by smlouva o půjčce mezi oprávněným a povinnými byla považována za smlouvu spotřebitelskou, nelze ustanovení o ztrátě výhody splátek posuzovat jako nepřiměřené zvýhodňování některé ze smluvních stran, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že prodlení, byť sebekratší, zakládá právo věřitele požadovat úhradu celého dluhu najednou. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. července 2015, č. j. 19 Co 223/2015-133, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. prosince 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) ex. řádu oprávněný může podat exekuční návrh podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (notářský řád), notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Podle ustanovení § 565 obč. zák. jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
V posuzované věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. NZ 311/2013, N 418/2013, sepsaný Mgr. S. T., notářským kandidátem Mgr. Marie Trčkové, notářky se sídlem v Příbrami, jehož účastníky byly oprávněný jako věřitel a zástavní věřitel a povinní jako dlužníci a zástavci a jehož obsahem byla smlouva o půjčce se svolením k vykonatelnosti a zástavní smlouva. Ve smlouvě o půjčce se oprávněný zavázal poskytnout povinným půjčku ve výši 500 000 Kč a povinní se společně a nerozdílně zavázali sjednanou částku oprávněnému vrátit spolu se smluvním pevným úrokem ve výši 250 000 Kč, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách, každá ve výši 12 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. listopadu 2013. Pro případ prodlení povinných se splacením některé splátky či její části se oprávněný a povinní dohodli, že celý dluh se bez dalšího stává splatným ke dni, ve kterém takové prodlení povinných nastalo. Pro případ prodlení povinných s vrácením sjednané částky a uhrazením smluvního pevného úroku či jejich části budou povinní povinni společně a nerozdílně zaplatit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se povinní ocitli v prodlení, do úplného zaplacení sjednané částky s příslušenstvím. Povinní dále svolili, aby v případě, že svoji povinnost řádně a včas nesplní, byl podle tohoto notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby tento notářský zápis byl exekučním titulem.
Z exekučního titulu vyplývá, že dobu plnění dluhu účastníci sjednali ve splátkách, jejichž výše a splatnost byla určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti; jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak, jak jsou splátky plněny.
Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být ve smyslu ustanovení § 565 obč. zák. i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní (ať již formou výzvy, žalobou nebo návrhem na nařízení exekuce). V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejblíže další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Práva na zaplacení celého zbytku pohledávky však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu se však o dohodu o ztrátě výhody splátek v režimu ustanovení § 565 obč. zák. nejedná, zavázal-li se v notářském zápisu povinný zaplatit oprávněnému dluh ve splátkách s tím, že nezaplacením některé z nich ztrácí povinný výhodu splátek a stává se splatným celý dluh, neboť v takovém případě je notářský zápis vykonatelný okamžikem prodlení povinného se zaplacením některé ze splátek bez ohledu na to, zda byl oprávněným k zaplacení celého dluhu vyzván (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 5331/2007). Dovolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat.
V posuzované věci bylo zjištěno, že dohodou obsaženou v exekučním titulu bylo účastníky dohodnuto plnění závazku ve splátkách, avšak pro případ, že některá ze splátek nebude zaplacena ve sjednané lhůtě, ztrátu výhody splátek v režimu ustanovení § 565 obč. zák. nedohodli. Naopak, obsahem jejich dohody podle § 71a notářského řádu bylo ujednání, že nezaplacením některé ze splátek v termínu, který byl dohodnut, se celý dluh stává splatným bez dalšího; tím okamžikem je také notářský zápis vykonatelný. Jestliže splátka splatná ke dni 20. března 2014 byla na účet oprávněného připsána dne 24. března 2014, tedy až po datu její splatnosti, pohledávka se stala splatnou ke dni 21. březnu 2014, tímto okamžikem se notářský zápis stal vykonatelným a oprávněnému tudíž příslušelo právo domáhat se zaplacení celého zůstatku dluhu.
Uvedený závěr by platil i v případě, že by předmětná smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Předčasné splacení úvěru pro případ prodlení s úhradou splátky je obvyklou součástí úvěrových smluv poskytovaných bankovními i nebankovními subjekty, přičemž povinnému v takovém případě vzniká toliko povinnost uhradit skutečně poskytnutou částku a úrok z úvěru, a to v důsledku vlastního prodlení, nikoli povinnost zaplatit vyšší částku, než kterou by byl býval uhradil v případě, že by svůj dluh řádně splácel, proto nelze než uzavřít, že ujednání o předčasném splacení závazku v případě prodlení dlužníka není v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele.
Ze shora uvedeného proto vyplývá, že dovoláním napadený závěr odvolacího soudu ohledně otázky, kdy nastává vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, je-li jeho obsahem závazek povinného zaplatit oprávněnému dluh ve splátkách s tím, že nezaplacením některé z nich ztrácí povinný výhodu splátek a stává se splatným celý dluh, nejsou správné; Nejvyšší soud České republiky proto dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. července 2015, č. j. 19 Co 223/2015-133, ve výroku I. o zastavení exekuce pro částku 550 000 Kč zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), jestliže o nákladech nebude rozhodováno podle zvláštního předpisu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-