// Profipravo.cz / Dovolání 10.03.2017
ÚS: Chybné posouzení uplynutí lhůty podle § 241b odst. 3 o.s.ř.
Běh zákonné dvouměsíční lhůty podle § 241b odst. 3 o.s.ř. nemůže být ovlivněn tím, že soudce určí lhůtu kratší.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1568/16, ze dne 7. 2. 2017
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2012, č. j. 20 Co 521/2011-110, dovoláním spojeným s požadavkem na ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 2 o tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 17. prosince 2012, č. j. 22 C 207/2007-129, tak, že nevyloučil asistenta soudce z projednání a rozhodování věci (výrok I.), udělil stěžovateli pořádkovou pokutu (výrok II.) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce (výrok III.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2013, č. j. 20 Co 38/2013-139, zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení (výrok I.), odmítl odvolání proti výroku I. (výrok II.), potvrdil udělení pořádkové pokuty (výrok III.) i zamítavý výrok o žádosti stěžovatele na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok IV.); dovolání v této věci Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. května 2013, č. j. 30 Cdo 1119/2013-175.
Poté co nabylo právní moci rozhodnutí o neustanovení zástupce soudem, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatele usnesením ze dne 25. března 2013, č. j. 22 C 207/2007-143, aby si zvolil zástupce pro dovolací řízení a stanovil mu k tomu lhůtu v trvání 10 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru a v průběhu soudcovské lhůty požádal o její prodloužení. Dne 19. dubna 2013 mu byl určen advokát, který 26. dubna 2013 podal dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 bylo řízení o dovolání zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání - nezvolil si právního zástupce.
Ústavní stížností splňující náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť jím byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho zaručené právo, neboť dovolací řízení bylo zastaveno bez věcného projednání, přestože dovolání podal řádně a včas. Nejvyšší soud při vydání rozhodnutí nerespektoval ustanovení § 241b odst. 3, poslední věta za středníkem, občanského soudního řádu, podle kterého, požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Zamítavé usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 15. března 2013; lhůta tedy nemohla uplynout před 15. květnem 2013. Pokud Nejvyšší soud ve věci rozhodl, jak uvedeno výše, zasáhl do zaručených práv stěžovatele.
Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší soud, který uvedl, že musí dát s politováním a omluvou stěžovateli za pravdu, neboť postup dovolacího soudu nebyl správný. Stěžovatel splnil zákonnou povinnost a ve dvouměsíční lhůtě podal dovolání sepsané právní zástupkyní. Na tom nemění nic ani nedodržení soudcovské lhůty uložené mu Obvodním soudem pro Prahu 2; Nejvyšší soud přihlédl pouze k této lhůtě a opomněl přihlédnout ke lhůtě zákonné. Proto předseda senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ve vyžádaném spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 si Ústavní soud ověřil tvrzení stěžovatele i Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Stěžovatel i účastník popsali okolnosti případu přesně, srozumitelně a shodně dospěli k závěru o pochybení Nejvyššího soudu; proto Ústavní soud na výše uvedené zcela odkazuje.
Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a pro porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odstavci 1 Listiny, podle ustanovení § 82 odstavců 1 a 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí dovolacího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
Autor: US