// Profipravo.cz / Obnova řízení 30.04.2008
K obnově řízení z důvodu později přijatého rozhodnutí v jiné právní věci
Později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 269/2008, ze dne 31. 1. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. r. – M. f., o žalobcově žalobě na obnovu řízení, ve věci vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 3 C 33/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v H. K. ze dne 23. května 2007, č. j. 25 Co 15/2007-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením ze dne 23. května 2007 Krajský soud v H. K. potvrdil usnesení ze dne 3. července 2006, č. j. 3 C 33/2006-25, jímž Okresní soud v J. zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 77/2003. (ukončené rozsudkem Okresního soudu v J. ze dne 31. května 2004, č. j. 4 C 77/2003 133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v H. K. ze dne 2. března 2005, č. j. 25 C o 458/2004-155).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že okolnost, že Vrchní soud v P. zaujal v usnesení ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 2 Cmo 121/2005-40, jiný právní názor, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel tvrdí, že mu nebyla poskytnuta dostatečná ochrana jeho práv, že napadené rozhodnutí je v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, jelikož v něm nebyla zohledněna všechna hlediska posuzované věci v jejich vzájemné souvislosti, když odvolací soud vycházel pouze ze svého právního názoru (odlišného od právního názoru Vrchního soudu v P.) a další hlediska neposoudil objektivně, neboť nevzal v úvahu skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování. Dovoláním napadené rozhodnutí je podle dovolatele zřejmě v rozporu s equitou (podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), neboť dovolatel ztratil bez svého zavinění možnost domáhat se náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., v spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle označených ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Závěr, že později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení, je v rozhodovací praxi soudu ustálen (srov. např. stanovisko bývalého občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 8. září 1982, Cpj 67/82, uveřejněné pod číslem 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 1998, sp. zn. II. ÚS 111/98, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1999, části II., pod pořadovým číslem 40) a důvod přistoupit k jeho změně na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud nemá.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-