// Profipravo.cz / Obnova řízení 21.11.2008
K obnově řízení při zastoupení v původním řízení opatrovníkem
Soudem ustanovený opatrovník podle § 29 o. s. ř. zastupuje v řízení účastníka, jehož pobyt není znám, tedy vykonává procesní práva a povinnosti, která by jinak, kdyby se řízení osobně účastnil, mohl vykonat sám účastník. Opatrovník za účastníka jedná jeho jménem s tím, že procesní následky jednání se přičítají přímo účastníkovi (srovnej vymezení obsahu zastoupení v § 22 odst. 1 obč. zák.). V tomto směru je postavení opatrovníka (zástupce na základě rozhodnutí) stejné jako postavení zmocněnce na základě procesní plné moci (§ 24 až § 28 o. s. ř.).
Vědomost o skutečnostech nebo o důkazech, popř. zaviněné nesplnění povinnosti tvrdit a povinnosti navrhovat důkazy se za situace, kdy účastníka zastupuje opatrovník (zmocněnec), pojí s osobou účastníka; jinak řečeno, věděl-li o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, účastník, platí totéž o jeho opatrovníku (zmocněnci) a účastník se v žalobě na obnovu řízení nemůže dovolávat jejich novosti, i když opatrovník o nich nevěděl (srovnej 20 Cdo 1173/2002).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1363/2006, ze dne 17. 9. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Š. s. r. o, zastoupené JUDr. .J.V., advokátem, proti žalovanému P. Z., , zastoupenému JUDr. P. D., advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 50/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. března 2006, č. j. 12 Co 761/2005-53, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný P. Z. se žalobou na obnovu řízení (podanou u soudu dne 3. 2. 2004) domáhal obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 129/2002, v němž mu byla rozsudkem ze dne 19. září 2002, č. j. 11 C 129/2002-34, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2003, uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 168.709,40 Kč s 16 % úrokem z prodlení p. a. od 2. 5. 1999 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobu odůvodnil tím, že nemohl v řízení bez své viny použít skutečnosti a důkazy,které pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť se zdržoval v cizině a o řízení se dozvěděl až od svých rodičů v souvislosti s exekucí. Rozsudek soudu převzal jím zvolený zástupce až 27. 11. 2003. Za takové skutečnosti označil vznesení námitky promlčení žalovaného nároku a námitku, že žalobkyně neuplatnila nárok na pojistné plnění.
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 1. června 2005, č. j. 8 C 50/2004-32, žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 129/2002 zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. září 2002, č. j. 11 C 129/2002-34, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2003, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 168.709,40 Kč s 16 % úrokem z prodlení p. a. od 2. 5. 1999 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Předmětem řízení byl nárok z titulu finančního vyrovnání předčasně ukončené leasingové smlouvy po odcizení předmětu leasingu. Žalovanému jako osobě neznámého pobytu byl v tomto řízení ustanoven opatrovník; podle sdělení matky žalovaného se zdržoval na neznámém místě v M.. Rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl doručen opatrovníkovi žalovaného. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny předpoklady pro obnovu řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť žalovaný byl v původním řízení zastoupen opatrovníkem, který byl oprávněn uplatňovat veškerá jeho procesní práva včetně skutečností uváděných v žalobě na obnovu řízení. Takovou obranu však opatrovník neuplatnil, ačkoli mohl, neboť žalovaným tvrzené skutečnosti existovaly již v původním řízení. Okolnost, že žalovaný v původním řízení nevystupoval osobně, lze z objektivního hlediska klást k tíži jedině jemu. Jestliže si nezajistil možnost styku s úřady prostřednictvím pověřeného zástupce či udáním své adresy v zahraničí, zavinil, že skutečnosti a námitky vůči žalobě neuplatnil již v původním řízení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. března 2006, č. j. 12 Co 761/2005-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, jež shledal v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který např. v usnesení ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002, vyslovil názor, že důvodem obnovy řízení nemůže být ani vadný procesní postup soudu. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že procesním řešením situace tvrzené žalovaným je žaloba pro zmatečnost.
Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž označil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Zpochybnil správnost odkazu odvolacího soudu na označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. V něm byla řešena odlišná situace, kdy byl účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Proti postupu, jímž mu byl ustanoven opatrovník, nebrojí (až na to, že § 29 odst. 2 občanského soudního řádu v rozhodném znění se týká právnické osoby). Namítá však, že opatrovník nebyl schopen zastupovat jeho zájmy řádně pro velké množství dalších případů, v nichž vystupoval ve stejné roli. Nemohl proto napadnout rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, neboť v době, kdy jej převzal, již byl v právní moci. Nemohl ani podat žalobu pro zmatečnost, neboť nebyly splněny její zákonné předpoklady. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, je i nadále přesvědčen, že pro podání žaloby na obnovu řízení byly splněny podmínky podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Z uvedených důvodů navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srovnej § 238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu, může být přípustnost dovolání dána jen za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srovnej § 237 odst. 3 ve spojení s § 238 odst. 2 o. s. ř.). Z řečeného vyplývá, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je způsobilý založit pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím je možno vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je tu vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud je povolán spojovat závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl. Přípustnost dovolání není založena již tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až závěrem dovolacího soudu, že tomu tak skutečně je.
Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Právní otázky se mohou stát předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, zpochybnil-li dovolatel řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud zaujal.
Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný v rámci způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro žalobu na obnovu řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., tedy že v řízení o povolení obnovy řízení neprokázal existenci nových skutečností a důkazů, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Své námitky přitom spojil s argumentací, že důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. může být též situace, kdy opatrovník, který byl ustanoven účastníku neznámého pobytu, zanedbal své procesní povinnosti a neuplatnil v původním řízení skutečnosti a důkazy, jež mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci. Tím ovšem napadl správnost právního závěru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
V posuzovaném případě žalovaný žalobu na obnovu řízení odůvodnil tím, že nemohl v původním řízení bez své viny použít skutečnosti a důkazy, které pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť se zdržoval v cizině a o řízení se dozvěděl až po jeho skončení od svých rodičů. S tvrzením, že ustanovený opatrovník nevykonával řádně své povinnosti, tj. nehájil náležitě jeho zájmy, v důsledku čehož nemohl bez své viny uplatnit skutečnosti existující v době původního rozhodnutí, přišel žalovaný nově až v odvolacím řízení, které se odbývalo v systému neúplné apelace. Před soudem prvního stupně je přes poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. neuplatnil. Odvolací soud se tak správně touto nepřípustnou novotou nezabýval a své rozhodnutí na řešení této otázky nezaložil (§ 205a o. s. ř.). Protože právní posouzení věci odvolacím soudem je v souladu s tím, jak je otázka naplněnosti předpokladů žaloby na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. konstantně vykládána, nemá napadené rozhodnutí zásadní právní význam a dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné.
Podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Výklad uvedeného ustanovení je v právní praxi ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Skutečnosti a důkazy, jež má na mysli § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jsou (ve srovnáním s původním řízením) „nové“ tehdy, jestliže účastník řízení - přestože v době původního rozhodnutí objektivně existovaly - je nemohl bez své viny použít proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (srovnej Komentář Občanského soudního řádu, C. H. Beck, 6. vydání 2003, II. díl, s. 997 a 998).
Soudem ustanovený opatrovník podle § 29 o. s. ř. zastupuje v řízení účastníka, jehož pobyt není znám, tedy vykonává procesní práva a povinnosti, která by jinak, kdyby se řízení osobně účastnil, mohl vykonat sám účastník. Opatrovník za účastníka jedná jeho jménem s tím, že procesní následky jednání se přičítají přímo účastníkovi (srovnej vymezení obsahu zastoupení v § 22 odst. 1 obč. zák.). V tomto směru je postavení opatrovníka (zástupce na základě rozhodnutí) stejné jako postavení zmocněnce na základě procesní plné moci (§ 24 až § 28 o. s. ř.). Vědomost o skutečnostech nebo o důkazech, popř. zaviněné nesplnění povinnosti tvrdit a povinnosti navrhovat důkazy se za situace, kdy účastníka zastupuje opatrovník (zmocněnec), pojí s osobou účastníka; jinak řečeno, věděl-li o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, účastník, platí totéž o jeho opatrovníku (zmocněnci) a účastník se v žalobě na obnovu řízení nemůže dovolávat jejich novosti, i když opatrovník o nich nevěděl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 1964/26, jehož závěry jsou použitelné i v dané věci). Jelikož žalovaný netvrdil, že nemohl uplatnit skutečnosti proto, že o nich v době původního řízení nevěděl (že pro něho byly „nové“), nýbrž pouze tvrdil, že nevěděl o probíhajícím řízení, není důvod obnovy podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - jak správně uzavřel odvolací soud - naplněn. Poukaz žalovaného na nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 629/04, ze dne 31. 3. 2005, je nepřípadný, neboť se týkal typově odlišného případu. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Stěžovatelka zpochybňovala postup soudu prvního stupně, kterým jí byl ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř.
Se zřetelem k uvedenému dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -pkr-