// Profipravo.cz / Odvolání 04.12.2018
Poplatková povinnost v odvolacím řízení od 30. 9. 2017
Poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 28. 8. 2018
Dotčené předpisy:
§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. ve znění od 30. 9. 2017
čl. VI zák. č. 296/2017 Sb.
Kategorie: náklady řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne ze dne 22. 11. 2017, č. j. 17 C 73/2016-48, uložil žalovanému, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidil bytovou jednotku v rodinném domě v B., sestávající z haly, dvou pokojů, kuchyně, jídelny, sociálního zařízení, včetně garáže a pozemku parc. v k. ú. B., a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dne 8. 1. 2018 odvolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 17 C 73/2016-58, žalovaného vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení výzvy zaplatil soudu poplatek z odvolání 5 000 Kč. Poučil žalovaného, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno.
Výzva byla žalovanému doručena 7. 2. 2018 a soudní poplatek zaplatil 26. 2. 2018.
Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 15. 3. 2018, č. j. 17 C 73/2016-64, odvolací řízení zastavil, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku z odvolání žalovanému ve výši 5 000 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 57 Co 157/ 2018-69, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve stanovené patnáctidenní lhůtě (posledním dnem lhůty byl 22. 2. 2018).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu se opírá o řešení dvou právních otázek, které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Jde o posouzení účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., kterým byl změněn § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. tak, že byla vypuštěna věta první, podle které soud zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud byl poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Podle čl. VI. této novely se však pro řízení zahájená před její účinností použije zákon ve znění platném před účinností novely. Řízení v dané věci bylo zahájeno v roce 2016, a tak je zřejmé, že žalovaný zaplatil soudní poplatek z odvolání včas. Kromě toho byl poplatek nesprávně vyměřen, neboť předmětem tohoto řízení je vyklizení bytové jednotky a garáže, které však nejsou zapsány v katastru nemovitostí. Nejde o peněžité plnění a předmětem není ani nemovitost, obchodní závod nebo organizační složka. Poplatek tak měl být podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. stanoven částkou 1 000 Kč. Výzva s nesprávně určenou výší poplatku nemůže mít účinky pro běh lhůty k zaplacení poplatku, a to bez ohledu na argumentaci týkající se účinnosti novely zák. č. 296/2017 Sb. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastníkem řízení, při splnění podmínek uvedených v § 241 odst. 1, 4 a § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. VI. zákona č. 296/2017 Sb.). Je podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena; jde o to, zda poplatková povinnost v řízení, zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání, podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
Dovolání není důvodné.
Podle § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost vzniká mimo jiné a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen „návrh na zahájení řízení“, b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) podáním kasační stížnosti.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění do 29. 9. 2017, nebyl-li poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví.
Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 29. 9. 2017, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může určit i lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném od 30. 9. 2017, nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Podle čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb. ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [§ 4 odst. písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
V daném případě bylo odvolací řízení zahájeno dne 8. 1. 2018, kdy žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný byl vyzván k zaplacení poplatku usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 17 C 73/2016-58, do 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení mu bylo doručeno 7. 2. 2018, 15 denní lhůta uplynula dne 22. 2. 2018, poplatek zaplatil až 26. 2. 2018. Soudy obou stupňů tak při posouzení vzniku poplatkové povinnosti žalovaného správně aplikovaly zákon č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Dovolání v části, týkající se druhé otázky předestřené dovolatelem ohledně správnosti výše vyměřeného poplatku, není přípustné, neboť její řešení nemá na věcnou správnost napadeného rozhodnutí vliv. Dovolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, podle kterého soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 49/1991 Sb., o soudních poplatcích, i tehdy, je-li výše ve výzvě soudem k jeho zaplacení nesprávně určena a účastník jej nezaplatí ani zčásti. K tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3124/2017. Protože žalovaný nezaplatil poplatek ani zčásti, resp. ve výši, kterou pokládal za správnou, je rozhodnutí odvolacího soudu v této části v souladu s judikaturou dovolacího soudu, byť se odvolací soud k této otázce nevyjádřil; zatížil tak sice řízení vadou – nedostatkem v odůvodnění usnesení, avšak ta nemohla založit přípustnost dovolání a ani neměla vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady nevznikly.
Návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2017, č. j. 17 C 73/2016-48, dovolací soud nemohl nevyhovět již proto, že dovoláním nebyl (a nemohl být) napaden rozsudek soudu prvního stupně, ale usnesení odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení. Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může však dovolací soud odložit jen vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-