// Profipravo.cz / Monitoring 27.04.2007

K rozsudku ESLP ve věci Luboš Patera proti České republice

Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ČR k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Luboš Patera proti České republice

vytisknout článek


Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ze dne 26. dubna 2007 konstatoval, že délka řízení o poměrech stěžovatelova syna je nepřiměřená (článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech), současně však zamítl tvrzení, že došlo k porušení stěžovatelova práva na rodinný život v důsledku nerealizování jeho styků s nezletilým (článek 8 Úmluvy).

V červnu 1989 zahájil stěžovatel u Okresního soudu v Kladně řízení o péči o tehdy několikaměsíčního syna. Věc byla v listopadu 1992 postoupena Okresnímu soudu Praha-západ, který v říjnu 1993 vydal rozsudek, jímž svěřil dítě do péče matky a upravil práva a povinnosti stěžovatele; tento rozsudek byl zrušen Městským soudem v Praze v dubnu 1998 a věc byla vrácena soudu prvního stupně, kterým se o rok později stal Okresní soud v Ústí nad Labem. Styk stěžovatele se synem byl mezitím upravován předběžnými opatřeními, naposledy z října 1995, jež bylo s konečnou platností zrušeno v polovině roku 2006. Matka dítěte stěžovateli ve styku bránila, za což byla pokutována a byla proti ní vedena i trestní stíhání. Syn nabyl zletilosti v únoru 2007; občanskoprávní řízení však nadále pokračuje.

Soud ve Štrasburku se k délce řízení již vyslovil v rozsudku ze dne 14. září 2004 ve věci Paterová proti České republice. Uznal, že řízení bylo složité kvůli napětí mezi rodiči a že stěžovatel sám je za jeho délku do značné míry odpovědný, čímž ovšem nelze celkovou délku řízení vysvětlit. České soudy nepostupovaly takovým způsobem, jaký daná věc vyžadovala, když měla vyhrocená rodinná situace devastující vliv na psychický stav nezletilého, ve věci byl nadto vydán pouze jeden rozsudek, jež byl po několika letech zrušen. Soud připomenul, že stát je povinen vybavit soudy takovými nástroji, aby i spory týkající se nezletilých dětí probíhaly rychle, navzdory případnému napětí mezi rodiči.

Soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že stát porušil své pozitivní povinnosti, když mu v rozporu s pravomocným soudním rozhodnutím nezajistil styk s nezletilým synem. Soud ve Štrasburku své zkoumání omezil na období po 25. července 2002, kdy vydal Výbor OSN pro lidská práva svůj kritický názor ve stěžovatelově věci. Soud mimo jiné poznamenal, že v tomto období stěžovatel trval na svém právu na styk, zatímco jeho syn styk odmítal; okresní soud, jsa v přímém kontaktu se zúčastněnými osobami, nakonec situaci zhodnotil tak, že vymezení práva na styk zrušil. Soud také uvedl, že daná situace má svůj původ v období předcházejícím, které však není oprávněn zkoumat, že obnovení rodinného pouta dnes není možné bez spolupráce všech zúčastněných a pomoci odborníků, vůči níž ovšem stěžovatel sám zaujímal jen málo konstruktivní postoj. Podle Soudu tedy k porušení článku 8 Úmluvy v období po roce 2002 nedošlo. K tomu závěru zaujali odlišné stanovisko dva členové senátu.

Pokud jde o spravedlivé zadostiučinění, přiznal Soud stěžovateli toliko náhradu nákladů řízení ve výši 764 eur.

(pozn. redakce: zdroj zprávy naleznete zde)

Autor: tisk. zpráva MSp

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů