// Profipravo.cz / Náklady řízení 28.07.2016
Objasnění splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku
Povinností sdělit skutečnosti, které mají význam pro posuzování poměrů žadatele, jakož i ediční povinností lze zatížit nejen osoby na řízení nezúčastněné, nýbrž i účastníka, a to i protistranu. Nemá-li žalobce reálnou možnost získat prostředky, jimiž by prokázal poměry odůvodňující jeho osvobození od soudního poplatku, ačkoli těmito prostředky disponuje druhá procesní strana (žalovaný), nelze požadavek rovnosti stran v oblasti shromáždění potřebných informací splnit jinak než uložením tzv. „vysvětlovací povinnosti“ procesní straně, která jako jediná může tyto informace poskytnout.
Kdyby totiž žalovaný nebyl povinen soudu sdělit (jemu známé) informace o poměrech žalobce, které objektivně odůvodňují osvobození žalobce od soudních poplatků a které žalobce nemá možnost získat jinak (v důsledku čehož není schopen své poměry prokázat), bylo by žalovanému umožněno, aby svojí nečinností osvobození žalobce od soudních poplatků zmařil, a tím v mnoha případech též zabránil meritornímu projednání věci.
Jakkoli tedy v obecné rovině lze souhlasit s tím, že ustanovení § 128 věty první o. s. ř. se při dokazování vztahuje zásadně na třetí osoby (nikoli na účastníky řízení), vedlo by striktní respektování tohoto pravidla v části řízení, v níž mají být pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zhodnoceny poměry žadatele, k zásahu do principu „rovnosti zbraní“, jehož důsledkem by bylo porušení čl. 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5069/2015, ze dne 21. 4. 2016
Dotčené předpisy:
§ 138 o. s. ř.
§ 128 o. s. ř.
Kategorie: náklady řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-40, zamítl žádost žalobce (VDI Meta Trans - výrobního družstva invalidů; dále jen „družstvo“) o osvobození od soudních poplatků.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Družstvo se po žalovaných domáhá náhrady škody, kterou mu měli způsobit při výkonu funkce člena představenstva.
2) Za družstvo v řízení jedná společnost LUTO Invest, s. r. o., která je jedním z jeho členů (dále jen „člen družstva“).
3) Přestože družstvo v řízení zastupuje, člen družstva nemůže ovlivnit, zda družstvo uhradí vyměřený soudní poplatek, neboť nemá přístup k jeho finančním prostředkům.
4) Družstvo „ovládají“ členové jeho statutárního orgánu, kteří v řízení vystupují jako žalovaní.
5) Přípisem ze dne 27. dubna 2012 družstvo navrhlo, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
6) Družstvo (zastoupené členem družstva) své majetkové poměry doložilo prohlášením, v němž uvedlo, že v letech 2013 a 2014 nemělo žádný čistý příjem, nevlastní žádné movité či nemovité věci vyšší hodnoty a na svých účtech nemá žádný zůstatek. Čistý příjem za rok 2012 nebyl člen družstva schopen doložit, neboť neměl přístup k „dokumentům“ družstva.
7) Podle evidence Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, družstvo vlastní dvě motorová vozidla, jež byla registrována v letech 2007 a 2009.
Soud prvního stupně uvedl, že má-li být účastník s žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí uvést, v čem spočívá nedostatek jeho prostředků, a toto své tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu osvobození od soudních poplatků nezatěžuje soud povinností, aby za účastníka zjišťoval další skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho žádosti, z čehož plyne, že „případná nevěrohodnost při objasňování majetkových poměrů jde vždy k tíži žadatele.“
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Konstatoval, že osvobození do soudních poplatků je výjimečným opatřením, které přichází v úvahu, znemožňují-li osobní a majetkové poměry účastníka, aby se u soudu domáhal ochrany svých práv. Neúspěch družstva při jeho podnikatelské činnosti, tedy to, že družstvo v současné době vykazuje záporný výsledek hospodaření a nemá dostatek volných prostředků, však dle mínění odvolacího soudu není „samo o sobě“ důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že družstvo „žádným způsobem“ neobjasnilo své majetkové poměry a z jeho tvrzení nelze učinit závěr, že není schopno soudní poplatek zaplatit, uzavřel odvolací soud, že důvody pro osvobození družstva od soudního poplatku nejsou dány.
Po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, vyzval Městský soud v Praze družstvo k zaplacení soudního poplatku. Protože družstvo soudní poplatek ani přes tuto výzvu nezaplatilo, Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-58, řízení zastavil. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podalo družstvo odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to, jaké skutečnosti lze po členovi družstva „rozumně a spravedlivě“ požadovat v případě podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, jde-li o řízení, v němž je projednávána žaloba o náhradu škody směřující proti členovi představenstva družstva podaná za družstvo členem družstva.
Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel uvádí, že byť družstvo v řízení jako člen družstva zastupuje, nemá přístup k jeho finančním prostředkům, ani účetní evidenci, a nemá proto přehled o přesné finanční situaci družstva (přičemž s přihlédnutím k předmětu sporu lze předpokládat, že účetnictví družstva nebylo vedeno řádně). Zdůrazňuje přitom, že členové představenstva nemají na projednání věci zájem, neboť v řízení vystupují jako žalovaní a zastavení řízení by pro ně vyznělo příznivě.
S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolatel kritizuje, že odvolací soud vyšel toliko z majetkových poměrů družstva, aniž by přihlédl k povaze uplatněného nároku, resp. aniž by zohlednil, že s motorovými vozidly, které má družstvo vlastnit, nemůže disponovat. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 28 Cdo 984/2014, pak dovolatel dovozuje, že při zvažování majetkových poměrů nelze bez dalšího vycházet jen z toho, že účastník vlastní nemovitý či movitý majetek; vždy je třeba posuzovat, zda vzhledem ke všem okolnostem lze po něm spravedlivě žádat, aby tento majetek (jeho části) zpeněžil a z výtěžku poplatek zaplatil.
Dovolatel napadá také závěr odvolacího soudu, podle něhož okolnost, že podnikatel není při své podnikatelské činnosti úspěšný a nedosahuje zisku, není důvodem pro osvobození od soudního poplatku. Poukazuje na rozpor tohoto závěru s důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněného pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2015“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014, 29 Cdo 3540/2014, jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/2012.
V doplnění dovolání ze dne 16. října 2015, doručeném Městskému soudu v Praze téhož dne (lhůta k podání dovolání dovolateli uplynula až 29. října 2015), dovolatel dále odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 74 Cm 191/2012-38. V tomto rozhodnutí soud (podle názoru dovolatele) dovodil, že v žalobě, jíž se společnost (zastoupená členy dozorčí rady) domáhá náhrady škody po svém představenstvu, není třeba, aby společnost osvědčila „důvody“, pro něž soudní poplatek nezaplatila, neboť ty vyplývají z postavení účastníků a předmětu řízení. Obdobně by měl podle dovolatele soud postupovat též v projednávané věci.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení dovolatelem otevřené otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda lze účastníkovi řízení uložit „vysvětlovací povinnost“ směřující k objasnění poměrů protistrany při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Podle § 243a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. (dále jen „obch. zák.“), je každý člen oprávněn podat jménem družstva žalobu proti členovi představenstva nebo proti členovi jiného orgánu podílejícího se na řízení družstva nebo jeho organizační jednotky o náhradu škody, kterou družstvu způsobil. Jiná osoba než člen družstva, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony jménem družstva či za družstvo.
Podle § 128 o. s. ř. je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (srov. Putna, M. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, či R 31/2015).
Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.
Jestliže však žadatel o osvobození od soudního poplatku nemá a objektivně nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí o jeho žádosti, přičemž zároveň ve svých tvrzeních vymezuje, kdo danými informacemi disponuje, musí soud k těmto okolnostem přihlédnout. Je-li se zřetelem k tvrzení žadatele zřejmé, že označené informace mohou přispět k objasnění jeho poměrů, a nejde-li o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je soud povinen využít svého oprávnění žádat, aby mu každý bezplatně sdělil skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128 věta první o. s. ř.), eventuálně uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k průkazu poměrů účastníka, aby ji soudu předložil (tzv. ediční povinnost) [§ 129 odst. 2 o. s. ř.].
Povinností sdělit skutečnosti, které mají význam pro posuzování poměrů žadatele, (jakož i ediční povinností) lze zatížit nejen osoby na řízení nezúčastněné, nýbrž i účastníka, a to i protistranu (k ediční povinnosti účastníků řízení viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013). Nemá-li žalobce reálnou možnost získat prostředky, jimiž by prokázal poměry odůvodňující jeho osvobození od soudního poplatku, ačkoli těmito prostředky disponuje druhá procesní strana (žalovaný), nelze požadavek rovnosti stran v oblasti shromáždění potřebných informací splnit jinak než uložením tzv. „vysvětlovací povinnosti“ procesní straně, která jako jediná může tyto informace poskytnout [srov. Macur, J. Kompenzace informačního deficitu procesní strany v civilním soudním sporu. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s. 121, 131, či 144].
Kdyby totiž žalovaný nebyl povinen soudu sdělit (jemu známé) informace o poměrech žalobce, které objektivně odůvodňují osvobození žalobce od soudních poplatků a které žalobce nemá možnost získat jinak (v důsledku čehož není schopen své poměry prokázat), bylo by žalovanému umožněno, aby svojí nečinností osvobození žalobce od soudních poplatků zmařil, a tím v mnoha případech též zabránil meritornímu projednání věci.
Jakkoli tedy v obecné rovině lze souhlasit s tím, že ustanovení § 128 věty první o. s. ř. se při dokazování vztahuje zásadně na třetí osoby (nikoli na účastníky řízení) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Odo 1612/2006, či z literatury David, L in David, L, Ištvánek, F., Javůrková, N. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 588], vedlo by striktní respektování tohoto pravidla v části řízení, v níž mají být pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zhodnoceny poměry žadatele, k zásahu do principu „rovnosti zbraní“ (srovnej důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. I. ÚS 987/07), jehož důsledkem by bylo porušení čl. 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
V projednávané věci ze skutkových zjištění vyplynulo, že člen družstva (který družstvo v řízení zastupuje) nemá možnost získat prostředky k průkazu tvrzení o poměrech družstva odůvodňujících osvobození od soudních poplatků, a vyšlo najevo také to, že těmito prostředky disponují žalovaní. Potvrdil-li za této situace odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, který družstvu osvobození od soudních poplatků nepřiznal, aniž se zabýval tím, zda jsou tvrzené prostředky způsobilé přispět k objasnění poměrů družstva, resp. tím, zda má využít svého práva uložit žalovaným, aby na jeho dotaz bezplatně sdělili skutečnosti mající význam pro posouzení poměrů družstva, či aby předložili tomu odpovídající listiny, je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tudíž i nesprávné.
Vzhledem k obsahu dovolacích námitek, v nichž dovolatel uvádí, že odvolací soud nepřihlédl k povaze řízení (postavení účastníků), má Nejvyšší soud za potřebné dodat, že povaha řízení dle § 243a obch. zák., v němž je žalující družstvo zastoupeno svým členem, sama o sobě právo na osvobození od soudního poplatku nezakládá. Neodůvodňují-li to poměry družstva či jde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, soud družstvu osvobození od soudního poplatku nepřizná. Skutečnost, že finančními prostředky družstva disponuje jeho představenstvo, které na projednání věci nemusí mít zájem, není - v tomto ohledu - významná.
K tomu je vhodné doplnit, že zaplatí-li soudní poplatek namísto družstva jeho člen, který v řízení vystupuje jeho jménem, jde o bezdůvodné obohacení, které je družstvo povinno vydat (v poměrech společnosti s ručením omezeným srov. závěry rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 871/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 57).
Jelikož právní posouzení věci není správné, zrušil Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele, napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení sodu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Jako rozhodnutí, které je na zrušených usneseních odvolacího soudu a soudu prvního stupně závislé (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), Nejvyšší soud zrušil též usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne rovněž závěry formulované a odůvodněné v R 99/2013, podle nichž osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli, přičemž (při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku) nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-