// Profipravo.cz / Jednání, příprava jednání, koncentrace řízení 22.10.2015
MS: Souhlas s rozhodnutím věci bez jednání
K souhlasu žalobce s rozhodnutím věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., který je podmíněn vyhověním žalobě, se nepřihlíží a hledí se na něj, jako by nebyl dán.
podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 91Co 188/2015, ze dne 30. 7. 2015
Dotčené předpisy:
§ 41 o.s.ř.
§ 115 o.s.ř.
Kategorie: jednání, příprava jednání, koncentrace řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 1000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci 17 351,47 spolu s úrokem z prodlení blíže specifikovaným (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Takto soud prvního stupně bez nařízení jednání rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené mezi společností H. C. a.s. a žalovaným dne 6. 8. 2008. Žalobce tvrdil, že pohledávku nabyl od společnosti H. C. a.s. smlouvou o postoupení pohledávek, tuto smlouvu však v řízení nepředložil. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že žalovanou pohledávku platně nabyl, a tedy že je k podání žaloby aktivně legitimován.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Byť žalobce v odvolání uvedl, že napadá rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích, z obsahu odvolání vyplývá, že žalobce odvoláním brojí pouze proti věcnému výroku II., kterým byla žaloba zamítnuta a na něm závislému výroku III. o nákladech řízení, neboť proti výroku I. napadeného rozsudku, kterým bylo řízení částečně zastaveno důsledku zpětvzetí žaloby co do částky 1000 Kč, odvolání neobsahuje žádnou výhradu. Proto odvolací soud rozsah odvolání posoudil dle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) tak, že výrok I. napadeného rozsudku jím není dotčen. Žalobce podal odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), g) a e) o. s. ř.; namítal, že soud prvního stupně, aniž ve věci nařídil jednání, nesprávně posoudil aktivní legitimaci žalobce, neboť podle stávající judikatury Nejvyššího soudu k prokázání aktivní legitimace postačuje předložení oznámení o postoupení pohledávky a to bylo žalobcem předloženo, navíc spolu se souhlasným prohlášením o postoupení pohledávky. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku.
Odvolací soud podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání v mezích odvolání (§ 212), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, neboť řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 28. 2. 2014 byli účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce podáním ze dne 10. 3. 2014 vyslovil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlas, a to pouze za situace, že soud návrhu žalobce v plném rozsahu vyhoví. Dne 28. 1. 2015 byl žalobce vyzván k doložení smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 5. 2. 2015, v němž uvedl, že má za to, že existence smlouvy o postoupení pohledávky, její obsah či platnost, není pro řízení rozhodná, pokud bylo žalovanému oznámení o postoupení pohledávky oznámeno původním věřitelem, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. K tomuto podání žalobce přiložil Souhlasné prohlášení o postoupení pohledávek uzavřené mezi H. C. a.s. a žalobcem dne 28. 1. 2013 a plnou moc uzavřenou mezi H. C. a.s. a Mgr. L. T. k oznamování postoupení pohledávek. Následně dne 24. 3. 2015 soud prvního stupně, aniž nařídil jednání, věc rozhodl tak, že žalobu zamítl.
Uvedený postup soudu prvního stupně není správný, když pro rozhodnutí věci bez jednání v tomto případě nebyly splněny předpoklady, a to ze dvou důvodů.
Prvním důvodem je to, že způsob, jakým byl formulován souhlas žalobce s rozhodnutím bez jednání podáním ze dne 10. 3. 2014 (tj. pod podmínkou, že soud žalobě vyhoví), představuje podmíněný procesní úkon, k němuž se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). K úkonu účastníka (zde udělení souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání), který je vázán na splnění podmínky (zde vyhovění žalobě), se nepřihlíží. Podmíněný procesní úkon nelze považovat za úkon nepodmíněný (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1990 sp. zn. 2 Cz 38/90 publikovaný ve Sb. s. r. pod R 12/1992); hledí se na něj, jako by učiněn nebyl. To v tomto případě znamená, že souhlas žalobce s rozhodnutím věci bez jednání nebyl dán.
Druhým důvodem je to, že ustanovení § 115a o. s. ř. umožňuje soudu věc projednat bez nařízení jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci výslovně vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila na názoru, že tímto postupem je možno věc projednat a rozhodnout pouze za předpokladu, že účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů (případně též shodných tvrzení) unesli břemena tvrzení a důkazní a že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn. Soud prvního stupně zde nemůže rozhodovat na podkladě nesplněné povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007 sp. zn. 25 Cdo 773/2006 nebo ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1696/2005).
Za situace, kdy soud prvního stupně považoval žalobcem předložené listiny za nedostatečné k prokázání jeho aktivní legitimace, nebyl ani tak postup podle § 115a o. s. ř. na místě. Bylo totiž povinností soudu prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž bez nařízení jednání nemůže soud tuto poučovací povinnost splnit, neboť toto poučení soud účastníkům poskytuje zásadně při jednání. Zamítl-li tedy soud prvního žalobu proto, že žalobce neprokázal aktivní legitimaci, aniž mu poskytl poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Současně za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť podmínky pro postup podle § 213 odst. 4 o. s. ř. nejsou splněny. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby k projednání věci nařídil jednání, při kterém provede účastníky navržené důkazy, a v případě, že bude mít za to, že tyto důkazy k prokázání žalobních tvrzení o postoupení pohledávky nepostačují, poskytne žalobci potřebná poučení. V závislosti na výsledcích provedeného dokazování soud prvního stupně věc znovu posoudí, přičemž při hodnocení otázky, zda v projednávané věci ne/došlo ke změně v osobě věřitele, nepřehlédne závěry formulované v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu řešící případy, v nichž je povinností soudu se zabývat otázkou ne/platnosti postupní smlouvy. V novém rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno, soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok I. napadeného rozsudku o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby co do částky 1000 Kč zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen a nabyl samostatně právní moci, neboť tento výrok nebyl odvoláním dotčen.
Autor: MS