// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení 24.01.2013
K překážce věci rozsouzené při projednání jiným věcně příslušným soudem
V usnesení uveřejněném pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že odlišné právní posouzení téhož skutku vede (může vést) k určení jiného věcně příslušného soudu, nezakládá odlišnost věcí ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. (jen proto nejde o odlišný předmět sporu).
Uvedený závěr se přitom obdobně prosadí též při posuzování překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) se uplatní i ve vztahu k opětovnému projednání téže věci (téhož skutku) jiným věcně příslušným soudem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 317/2012, ze dne 20. 11. 2012
(kategorie: nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně EL – STROJ s. r. o., se sídlem v Kladně, Hala Bios, Bezručova 2070, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 25639722, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 32, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. V. Š., zastoupenému JUDr. Michalem Račokem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 49/633, PSČ 110 00, o zaplacení 181.537,60,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 217/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2011, č. j. 7 Cmo 217/2010-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 21. ledna 2010, č. j. 45 Cm 217/2008-51, Krajský soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 181.537,60 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně – vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 222/2009-46, podle něhož meritornímu rozhodnutí v projednávané věci nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť v pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 164/2006 (a na něj navazujícím odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 10/2008), jež měly tuto překážku založit, žalobkyně uplatnila žalovanou částku z titulu pracovněprávního nároku vůči žalovanému, a proto zde chybí totožnost žalobního důvodu jako nutná podmínka vzniku překážky věci rozsouzené – rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 a 2 o. s. ř. namítl pouze uvedený nedostatek podmínek řízení, k věci samé se však nijak nevyjádřil.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí v projednávané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, kterou představuje rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20. září 2007, č. j. 21 C 164/2006-186, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 23 Co 10/2008-243 (dále též jen „předchozí řízení“), kterým byla zamítnuta vzájemná žaloba, jíž se společnost EL-STROJ s. r. o. vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 181.537,60 Kč s příslušenstvím, neboť skutkový základ obou žalob (stejně jako žalobní petit) je shodný, přičemž je nerozhodné, jak byl skutek posouzen soudem po právní stránce.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolatelkou předestřené otázky byly již dovolacím soudem řešeny, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s touto ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud zároveň nemá důvod se od níže uvedených rozhodnutí odchylovat ani v projednávané věci.
Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že námitku dovolatelky, podle níž v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu chybí „uvedení podstatných skutečností nezbytných pro zjištění shody, resp. totožnosti obou nároků…a není ani zřejmé, jaké úvahy odvolací soud k vydání uvedeného rozhodnutí vedly“, poukazující na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, důvodnou neshledal.
Odůvodnění napadeného rozhodnutí dle názoru Nejvyššího soudu nepostrádá žádnou z obligatorních náležitostí uvedených v § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž je zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně uplatnila žalovanou částku jak v předchozím řízení, tak v projednávané věci a jaký učinil odvolací soud závěr o skutkovém stavu (str. 4 odst. 3 a 4 odůvodnění), stejně jako to, jak soud věc posoudil po právní stránce (str. 5 odst. 1 odůvodnění).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Odtud plyne, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 1/1996 v trestní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (za mnohá srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod číslem 60/2001, 31/2002 či 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V usnesení uveřejněném pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak dovolací soud výslovně formuloval závěr, podle něhož o stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
V usnesení uveřejněném pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že odlišné právní posouzení téhož skutku vede (může vést) k určení jiného věcně příslušného soudu, nezakládá odlišnost věcí ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. (jen proto nejde o odlišný předmět sporu).
Uvedený závěr se přitom obdobně prosadí též při posuzování překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) se uplatní i ve vztahu k opětovnému projednání téže věci (téhož skutku) jiným věcně příslušným soudem.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož meritornímu rozhodnutí v projednávané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť kromě totožnosti účastníků řízení v projednávané věci a předchozím řízení je dána též totožnost předmětu řízení (požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, odpovídající schodku v její hotovostní pokladně, kterou žalovaný jako její bývalý jednatel a ekonomický ředitel spravoval), přičemž je nerozhodné, jak byl soudem skutek posouzen po právní stránce, je tak správný a v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-