// Profipravo.cz / Zahájení řízení, žaloba 08.06.2011

KS: Vydání usnesení o zahájení řízení podle § 81 odst.1 OSŘ

Vydání usnesení o zahájení řízení podle § 81 odst.1 o.s.ř. je výsledkem úvahy soudu prvního stupně o tom, že pro zahájení řízení jsou dány důvody. Dospěje-li následně k opačnému závěru, nic mu nebrání, aby toto řízení zastavil, a neučiní-li tak, o zastavení řízení rozhodne, po kasaci rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud.

podle usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 56Co 11/2011, ze dne 11. 3. 2011

vytisknout článek


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy  Zavrtálkové  a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve   věci péče o nezl. D. S. nar. X, zastoupenou kolizním opatrovníkem Magistrátem města H., narozenou z rodičů: matky J.S., nar. X, bytem v H. S., ulice X, zastoupené stálým opatrovníkem Obcí H. S., a otce J. V., nar. X, bytem D. K.,  ulice X, Slovenská republika, za účasti babičky D. S., nar. X, bytem jako matka, zastoupené stálým opatrovníkem Obcí H. S., a právně  JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v H.-M., ulice X, a za účasti Okresního státního zastupitelství v Karviné-pobočky v Havířově, o nařízení ústavní výchovy, k odvolání matky, babičky a Okresního státního zastupitelství v Karviné-pobočky v Havířově, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 26.7.2010, č. j. 121P 262/2001-260, 122P a NC 305/2008,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavci I. a II. výroku, se ruší a ve stejném rozsahu se řízení zastavuje.

II. Česká republika a žádný z účastníků nemají právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud  napadeným rozsudkem rozhodl o odnětí nezl. D. S. z výchovy babičky D. S. a u nezl. D. nařídil ústavní výchovu. Řízení o návrhu matky na odnětí nezl. D. z výchovy babičky a na její svěření do výchovy matce zastavil.  Rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů advokátky babičky JUDr. Alicji Klimešové a České republice a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Včasné odvolání proti rozsudku podala matka, babička a Státní zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově.

Matka v blanketním odvolání vyjadřovala nesouhlas s rozsudkem okresního soudu. V doplňku k odvolání stálý opatrovník matky brojil proti výrokům, kterými byla nezl. D. odňata z výchovy babičky a u nezl. D. nařízena ústavní výchova a tvrdil, že je v zájmu nezl. D., aby byla vychovávána babičkou a byly zachovány citové vazby mezi nezl. D. a ostatními členy rodiny. Navrhl, ať je rozsudek v odstavcích I. a II. výroku změněn a nezl. D. ponechána v péči babičky.

Babička vlastním odvoláním a prostřednictvím stálého opatrovníka vyjádřila nesouhlas s rozsudkem okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku. V doplňku k odvolání dále uváděla, že o nezl. D. pečuje od doby následující po jejím narození a s matkou  a  nezl.  D. bydlí v jedné  domácnosti.  Ačkoli   jde o skromné obydlí, je v něm vytvořeno prostředí, ve kterém jsou splněny podmínky pro řádnou péči o nezletilou. Okresní soud učinil rozsáhlá skutková zjištění, z nichž plynou závěry o tom, že nezl. D. navštěvuje základní školu i dětskou lékařku a výchovné postupy osob, které bydlí ve stejné domácnosti, pro nezl. D. nejsou nevhodné. Okresní soud nevzal při hodnocení skutkových zjištění dostatečně v úvahu zájem nezl. D. na neměnnosti výchovného prostředí a na právo být vychovávána ve vlastní rodině. Nezl. D. od data narození vyrůstá bez otce v neúplné rodině a má pouze omezené množství blízkých příbuzných. K nim patří matka, babička a nezl. bratr L. V., u kterého byla nařízena ústavní výchova  a sourozenecké vazby mezi dětmi tímto opatřením zpřetrhány. Nezl. D. tak zůstává pouze vazba na matku a babičku. D. má právo prožívat  dětství v rodině a  kultivovat   své vazby k příbuzným. Jde o rodinné zázemí alespoň v základních rysech vyhovující, které nelze dítěti upírat. Rozsudkem okresního soudu bylo necitlivě zasaženo do života nezl. D. a rozhodnutí není   v jejím zájmu. Matka i babička nezl. D. jsou omezeny ve způsobilosti k právním úkonům, neboť u obou se vyskytuje lehká mentální retardace. Obdobnou psychickou nedostatečností trpí rovněž nezl. D. To však neznamená, že tyto osoby mají být zbaveny rodinného života a nezl. dítě z toho důvodu vychováváno mimo rodinu.

Problematiku výkonu závažných právních úkonů za nezl. D. lze řešit jiným způsobem než odnětím dítěte z rodinného prostředí. Matka i babička ostatně podaly návrh na navrácení plné způsobilosti k právním úkonům a řízení dosud není skončeno. Obsahem odvolání babička usilovala o změnu rozsudku okresního soudu v tom smyslu, že řízení o nařízení ústavní výchovy u nezl. D. bude zastaveno.

Okresní státní zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově odvoláním  usilovalo o změnu rozsudku okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku v tom smyslu, že nezl. D.bude ponechána v péči babičky. Rozsudek okresního soudu totiž spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení věci. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že výchova nezletilé byla vážně ohrožena. Závěr okresního soudu o nevhodnosti babičky pro výkon náhradní rodičovské péče, neboť byla omezena její způsobilost k právním úkonům, a v průběhu řízení nebyla zjištěna jiná vhodná fyzická osoba, které bylo možno nezl. D. svěřit do péče, nemůže obstát. Nařízení ústavní výchovy je závažným zásahem do základních lidských práv a musí se opírat o dostatečné argumenty motivované zejména zájmem dítěte. Okresní soud nezohlednil závěry znaleckého posudku, zejména hledisko míry ohrožení duševního a fyzického vývoje nezl. D. pro případ, že by nadále vyrůstala s matkou a babičkou. Závěr znalců je, že nezl. D. má intelektovou nedostatečnost v pásmu lehké mentální retardace z důvodu genetické výbavy a nestimulujícího výchovného prostředí. Duševní vývoj nezl. D. nebyl vážně ohrožen. Lze však předpokládat, že citová složka nebude v rodinném prostředí  patřičně rozvíjena. V případě umístění nezl. D. mimo rodinu by tomu však pravděpodobně bylo obdobně. Nezl. D. je na matce a babičce závislá a odtržení od rodiny by jí mohlo poškodit více. Matka i babička jsou přitom schopny uspokojit základní materiální potřeby nezletilé a vázne jen emoční a sociální výchova. Citová složka je však zčásti rozvíjena kontaktem s okolím v sousedství, se školou a péčí o zvířata. Ačkoli lze mít výhrady k výchovným metodám matky a babičky, nejde o výchovné metody zcela nevhodné. Uvedené závěry jsou v rozporu se závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, které byly zpracovány v roce 2008 k osobám babičky a matky v rámci trestního řízení, přičemž znalec nereflektoval osobnost nezl. D., která vyšetření tehdy podrobena nebyla. Nutno brát v úvahu také zprávu základní školy, podle které je nezl. D. snaživá, pečlivá, vždy řádně připravena na školní vyučování, čistě upravená, má k dispozici svačiny a s příslušníky rodiny má škola dobrou spolupráci. Dřívějším rozhodnutím téhož okresního soudu ze dne 25.9.2001, č.j. 121P 262/2001-18 byla nezl. D. svěřena do výchovy babičky a nad její výchovou stanoven dohled. Do roku 2007 podle zpráv opatřených v rámci dohledu byla péče o nezl. D. bezproblémová. Od roku 2008 se objevily informace o nespolupráci babičky a matky s orgány sociálněprávní ochrany dětí a to bylo příčinou k zahájení řízení o výchovném prostředí. Matce i babičce bylo   uděleno   napomenutí, uvedené opatření   splnilo   svůj   účel, neboť poté již babička ani matka výkonu dohledu nebránily. Odvolatel poukázal na ústavní nález sp. zn. II. ÚS 838/07 a na to, že s ohledem na závěry nově zpracovaného znaleckého posudku, duševní vývoj nezl. D. dosud nebyl a není vážně ohrožen. Babička trpěla duševní poruchou již v době, kdy bylo poprvé rozhodováno o svěření D. do její výchovy, a její péče byla vždy řádná. První závažné problémy se objevily až po roce 2007, kdy babička přestala spolupracovat s orgány sociálněprávní ochrany dětí a nedbala na plnění školní docházky u staršího sourozence nezl. L. V. Situace se však změnila a v současné době  se všemi institucemi babička i matka řádně spolupracují.

Kolizní opatrovník – Statutární město Havířov navrhl ve vyjádření k odvolání, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

Na podkladě včasného odvolání matky, babičky a Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočky v Havířově odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu  ve výrocích dotčených odvoláním, tj. pokud jde o věc samu v odstavcích I. a II. výroku, a dále v závislých výrocích o nákladech řízení státu a účastníků řízení v odst. V. a VI. se závěrem, že rozsudek okresního soudu nemůže obstát.

Odvolací    soud   vycházel   zčásti ze skutkových zjištění okresního soudu, která mají oporu v důkazech provedených v řízení před okresním soudem, a dokazování dále doplnil zejména doplňkem  znaleckého posudku znalce MUDr. M. C. podaném ústně do protokolu u odvolacího jednání dne 9.3.2011, zprávou ZŠ, zprávou kolizního opatrovníka a výslechem svědkyně E. T. Z doplňku znaleckého posudku znalce MUDr. M.  C. odvolací soud zjistil, že matka, babička i nezl. D. vykazují hraniční podprůměr až lehkou mentální retardaci. D. trpí dyslalií, tj. špatnou výslovností hlásek, a uvedená porucha se může zlepšit či vymizet vlastním vývojovým zráním dítěte. Mentální úroveň babičky a matky oběma ženám nebrání v  materiální péči o nezl. D., obě ženy jsou schopny plnit běžnou péči o hygienické návyky, přípravu jídla, dohled nad školní docházkou, nad volným časem dítěte a    podobně. Na vznik citové deprivace má podstatný vliv okolí, může však jít rovněž i o geneticky podmíněný vývoj osobnosti. V případě nezl. D. platí, že na vznik citové deprivace měly vliv obě složky, tj. jednak okolí, které jí obklopuje, a ve kterém vyrůstá, jednak jde o geneticky podmíněný vývoj osobnosti a nelze odlišit, v jaké míře se ta která z oněch složek na vzniku citové deprivace   podílela.    Pokud   jde o mentální nedostatečnost u nezl. D., lze předpokládat zlepšení, pokud by vyrůstala v podnětnějším prostředí, tj. v kolektivu dalších dětí, pedagogických a výchovných pracovníků,  jinak řečeno lepší stimulace náhradního výchovného    prostředí by mohla zlepšit její inteligenční kvocient, avšak v citové   oblasti   by   se její úroveň ani v případě změny výchovného    prostředí   nezměnila. Případná změna   výchovného   prostředí   by   mohla mít  negativní  vliv   i   na   mentální   úroveň   nezletilé,    neboť   její   vytržení z dosavadní rodiny by se mohlo projevit tak, že by nezletilá trpěla emočními dekompenzacemi a mohlo by dojít k regresi, tedy k návratu na dřívější stupeň mentálního vývoje, respektive ke zhoršení mentální oblasti. Citové vazby nezl. D. na matku a babičku jsou takové, že umístění dítěte do náhradního výchovného prostředí by mohlo způsobit poruchy emočního vývoje nebo reaktivní poruchy. Vzhledem k tomu, že nezl. D. velice dobře funguje ve škole, není vázána jen na rodinné zázemí, ale má možnost navazovat sociální kontakty ve škole, a nebylo zjištěno zanedbání běžných potřeb, znalec doporučuje ponechání nezl. D. v dosavadním rodinném prostředí. Každá stimulace může přispět ke zlepšení intelektuální úrovně nezl. D. a postupem věku si nezl. D. sama bude rozšiřovat vlivy svého okolí a nacházet stimulaci ke zvýšení intelektuálního kvocientu podle vlastního výběru. Chov a blízkost zvířat jsou obecně chápány jako pozitivní stimulace pro citový vývoj dítěte, stejně tak jako kontakt s dalšími osobami v okolí. Nad rámec rodinných příslušníků může pomoci rozvíjet citovou oblast i mentální složku nezletilé škola. Citový vztah nezl. D. k matce,  babičce a ke staršímu sourozenci je jednoznačný a odpovídá věku dítěte. Možnost nárůstu intelektuální úrovně nezletilé je nevýrazná, vhodnou stimulací by bylo možno dosáhnout určitého posunu, nedá se však předpokládat, že by šlo o posun z lehké mentální retardace do podprůměrného intelektu, spíše lze očekávat, že lehká mentální retardace u nezletilé bude přetrvávat bez ohledu na případnou vhodnou stimulaci. Vliv dosavadního rodinného prostředí nezavdává důvod k předpokladu, že by u nezletilé mohlo dojít k sociální patologii.

Z výslechu svědkyně E. T., třídní učitelky nezl. D., ZŠ v H. – M. bylo zjištěno, že svědkyně je třídní učitelkou nezl. D. již třetím rokem. Nezletilá skončila 1. ročník základní školy s hodnocením – výborná, 2. ročník s několika dvojkami a převážně s jedničkami a v prvém pololetí 3. ročníku došlo ke zhoršení v českém jazyce, nezletilá je hodnocena známkou 4,  v prvouce známkou 3, ostatní známky se pohybují mezi 1 – 2. Zhoršení souvisí s logopedickou vadou nezletilé, u které je zřejmé opoždění vývoje ve čtení. Nezletilá není schopna si zatím přečíst všechny informace, které potřebuje pro český jazyk a prvouku. Svědkyně sama provádí logopedickou nápravu žáků v rámci školní výuky a žáky učí ve všech předmětech s výjimkou výtvarné a hudební výchovy. Do školy dále dochází specializovaný pracovník z pedagogického centra, který žákům pomáhá s nápravou řeči. Není proto nezbytné, aby matka či babička s D. docházely k logopedovi mimo rámec školního vyučování. Škola navštěvovaná nezl. D. je škola se zvláštním zaměřením pro děti ze sociálně slabých rodin či děti s mentální retardací. D. nevybočuje z materiální a hygienické úrovně ostatních spolužáků, jejich úroveň mnohdy převyšuje. Do školy chodí čistě oblečená, má běžné hygienické návyky, pravidelně si nosí svačiny, na školní vyučování se připravuje. Svědkyně opakovaně navštívila domácnost matky a babičky,   aby  s nimi  dohodla společnou návštěvu nezl. L. V.  v Dětském  domově    v   O.   Svědkyně   nemá o rodině nezl. D. žádné negativní poznatky, zajímala se o to, co bylo důvodem pro umístění nezl. L. V. do dětského domova. K jeho umístění došlo v říjnu či listopadu roku 2008 a svědkyně nastoupila do téže školy jako učitelka v září roku 2008. Nezl. L. docházel do třídy jiné třídní učitelky, která nepostihla správně situaci v rodině, a s babičkou a matkou, osobami mentálně postiženými, nejednala odpovídajícím způsobem. Z téhož důvodu  babička s matkou nechávaly L. doma, pokud on se bránil návštěvě školy. V případě D. jde o jinou situaci, ta do školy chodí ráda, svědkyni jako učitelku respektuje a svědkyně nemá rovněž problém v komunikaci s matkou a babičkou. Pokud činila ve vztahu k babičce a matce nějaké doporučení týkající se školy, obě ženy doporučení přijaly a respektovaly je.

Ze stejnopisu rozsudku Okresního soudu Dolný Kubín, Slovenská republika, ze dne 31.5.2010, č.j. 7C 25/2004-182, který nabyl právní moci 20.7.2010 bylo zjištěno, že J. V.byl určen otcem nezl. D. (správně D.) S., nar. X z matky J. S., a otci určena povinnost platit na výživu nezl. D. 500,- Kč měsíčně vždy 25. dne v měsíci předem k rukám babičky počínaje dnem 30.6.2001. Rozsudkem byl vyčíslen dluh na výživném za období 30.6.2001 do data vyhlášení rozsudku na částku 53.500,- Kč a otci určena povinnost zaplatit tuto částku do jednoho roku od právní moci rozsudku. Řízení o výchově nezl. D. soud zastavil.

Ze zprávy Základní školy Havířov-Město ze dne 28.1.2011, třídní učitelky E.T., bylo zjištěno, že nezl. D. S. je žákyní 3. ročníku této školy ve školním roce 2010/2011. Žákyně má průměrný prospěch, je ohodnocena známkou dostatečně v jazyce českém, dobře v prvouce, chvalitebně z matematiky a výborně ve výtvarné výchově, pracovním vyučování, hudební výchově a tělesné výchově. Nezl. D. chodí do školy vždy čistě upravená, dodržuje hygienické návyky, rodina nezletilé se školou spolupracuje a dohlíží na přípravu nezletilé do školy. S nezletilou nejsou výchovné problémy. Nezletilá trpí řečovou vadou, pro kterou je obtížnější domluva, z návštěv domácího prostředí nezl. D. má třídní učitelka poznatky o tom, že se u nezletilé neprojevují známky citové deprivace, při kresbě rodiny nezletilá kreslí matku i babičku s úsměvem, negativní poznatky z osobních návštěv třídní učitelka nemá, nezletilá je vedena k samostatnosti. Případné zameškání školního vyučování je převážně omluveno lékařem.

Ze zprávy Statutárního města Havířova ze dne 15.2.2011 bylo zjištěno, že návštěva bydliště nezl. D.  pracovnicí úřadu se nezdařila, neboť branka u domu je omotána řetězem bez zvonku, na volání nikdo nereagoval, a vstup do domku neumožnil. Dne 9.2.2011 se na pozvání babička i matka dostavily na oddělení úřadu. Babička i matka jsou dlouhodobě bez zaměstnání. Kromě nezl. D. má matka vyživovací povinnost k nezl. L. V.i,  u něhož byla nařízena   ústavní   výchova.   Babička   a   matka   se  podílejí na chodu domácnosti společně, školní přípravu D. obstarává matka, k lékaři s dítětem dochází pouze babička. Rodina obývá finský domek o velikosti kuchyně a dvou pokojů. V domku je pěstována řada psů a dalších zvířat, k pořádku a čistotě měla pracovnice úřadu výhrady. Ženy se izolují od okolí, s nikým nekomunikují, platí v místě bydliště za podivné až bláznivé. Příjem matky a babičky činí dávky státní sociální podpory ve výši 5.400,- Kč měsíčně a dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši  2.400,- Kč měsíčně. Otcem je výživné ve prospěch nezl. D. plněno nepravidelně.

Ze zprávy Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, bylo zjištěno, že řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům u J. S. a D. S. dosud není skončeno.

Ze spisu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově sp. zn. 121P  315/2000, jmenovitě z rozsudku ze dne 26.7.2010, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.12.2010, č.j. 56Co 538/2010-303 a rozsudku okresního soudu ze dne 10.7.2008 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 10.7.2008 byla u nezl. L. V. nařízena ústavní výchova. Stejný rozsudek nabyl právní moci 27.8.2008. Rozsudkem ze dne 26.7.2010 byl návrh matky na zrušení této ústavní výchovy a na svěření nezl. L. V. do výchovy matce zamítnut. Rozsudkem ze dne 13.12.2010 byl tento rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku jako věcně správný potvrzen. Stejný rozsudek nabyl právní moci 1.2.2011.

Podle § 46 odst. 1) zákona o rodině jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/99 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.

Podle § 46 odst. 2) zákona o rodině před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, nebo rodinnou péčí zařízení pro děti vyžadující okamžitou    pomoc,   která   mají přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody, nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.

V řízení před odvolacím soudem vyšlo najevo, že je  dán mezinárodní prvek v osobě otce nezl. D.,J. V. – občana Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky, na jejímž území má nezl. D. své obvyklé bydliště, plyne z článku 8 odst. 1) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2000. Ze dvoustranné smlouvy mezi ČR a SR o právní pomoci poskytované justičními orgány .. publikované pod č. 209/93 Sb. neplyne řešení kolize hmotného práva. Podle § 2 ve spojení s § 24 odst. 1)  zákona č. 97/63 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním  dopadá na řízení hmotné právo České republiky, neboť nezl. D. je občanem České republiky.

Řízení o změnu výchovného prostředí a o nařízení ústavní výchovy zahájil okresní soud z úřední povinnosti usnesením ze dne 11.8.2008 (viz č.l. 78) na podnět  Magistrátu města Havířova, který však směřoval k přijetí výchovného opatření u nezl. L. V., staršího sourozence, původně vyrůstajícího ve stejném rodinném prostředí jako nezl. D. D. se narodila mimo manželství rodičů J. S. a J. .. U nezl. L. došlo k nařízení ústavní výchovy z toho důvodu, že matka a babička, v jejichž domácnosti dosud žije nezl. D., a původně žil nezl. L., nezajistily řádnou docházku nezl. L. do základní školy, nespolupracovaly s orgánem péče o nezletilé a dětským lékařem, a v důsledku  toho u nezl. L. nebyla rozvíjena schopnost komunikace a došlo k zanedbání péče o dítě  trpící mentální retardací.

U nezl. D. S. byla situace od počátku odlišná. D. byla rozsudkem okresního soudu ze dne 25.9.2001, č.j. 121P 262/2001-18, který nabyl právní moci 22.10.2001, svěřena do výchovy babičce v době, kdy otcovství k ní nebylo dosud určeno a osoba otce nezl. D. nebyla známa. Matce vyživovací povinnost k D. nebyla určena a nad nezl. D. byl stanoven dohled. Rozsudkem Okresního soudu Dolný Kubín, Slovenská republika, č.j. 7C 25/2004-82 ze dne 31.5.2010 bylo určeno otcovství J. V. k nezl. D. a otec zavázán plnit výživné včetně dluhu  na výživném od data narození nezl. D. k rukám babičky. Matka i babička s ohledem na lehkou mentální retardaci byly  rozsudkem, č.j. 122Nc 1108/2009-33 a 122Nc 1107/2009-52 omezeny ve způsobilosti k právním úkonům a oběma určen stejný stálý opatrovník – Obec Horní Suchá. Obě ženy usilují o navrácení plné způsobilosti k právním úkonům, soudní řízení o jejich návrzích dosud není ukončeno. Samotná skutečnost, že jde o osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům (k právním úkonům při nakládání s peněžní hodnotou ve výši přesahující částku 4.000,- Kč měsíčně), neznamená, že uvedené osoby jsou automaticky vyloučeny z péče o nezl. dítě. Znalci z oboru dětské psychiatrie  a   klinické  psychologie  v písemném znaleckém posudku ze dne 24.3.2010 přijali závěr, že obě ženy mají k nezl. Drahuši dobrý vztah, avšak s ohledem na vlastní plošší emotivitu jejich výchovné schopnosti a metody  zahrnují jen základní materiální uspokojování potřeb dítěte a vázne emoční a sociální výchova. V doplňku ke znaleckému posudku podanému v odvolacím řízení znalec přesto  doporučil ponechání nezl. D. v péči babičky a matky s ohledem na jednoznačnou citovou vazbu nezletilé k oběma ženám. Nelze totiž předpokládat, že výchovný vliv matky a babičky by mohl u nezletilé vyvolat sociální patologické jednání, nezl. D. si velmi dobře vede ve škole a její citový vývoj ovlivňuje nejen rodinné prostředí matky a babičky, ale současně škola a okolí  v  bydlišti.  Ponechání nezl. D. v dosavadním výchovném  prostředí je doporučeno rovněž proto, že vytržení z něj by mohlo u nezletilé vyvolat emoční dekompenzace a  poruchy emočního vývoje, resp. zhoršení její mentální oblasti. Umístění nezl. D. do podnětnějšího prostředí nadto nemusí automaticky vyvolat zlepšení její mentální úrovně, neboť na případné zlepšení má vliv také vrozená predispozice (nezl. D. trpí hraničním podprůměrem až lehkou mentální retardací), a stimulace výchovného prostředí. Mentální vývoj nezletilé je však kromě babičky a matky ovlivňován školním prostředím a empatickým přístupem pedagožky ve funkci třídní učitelky, která nad rámec běžné školní výuky dohlíží na zlepšení řečových schopností nezletilé v rámci logopedické nápravy. U nezl. D. se neprojevilo žádné zanedbání výchovného dohledu při docházce do základní školy, či v přípravě na školní vyučování nebo v návštěvách dětské lékařky. Z provedeného dokazování naopak plyne, že výkon kontroly plnění školních povinností u nezletilé je ze strany babičky i matky řádný, stejně tak je řádná péče o hygienické návyky,  upravenost nezletilé a její stravování v době školní výuky.

Rozdělení rodiny, které je závažným zásahem do práv rodinných příslušníků i samotného dítěte, se musí opírat o dostatečně závažné a pádné důvody motivované zájmem dítěte. Samotná možnost umístění dítěte do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodnit toto násilné odnětí dítěte biologickému rodiči či prarodiči, nejde-li o zásah „nezbytný“ s ohledem na další okolnosti (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ve věci W. a W. proti České republice ze dne 26.10.2006 ke stížnosti č. 23848/04, či rozhodnutí Ústavního soudu ČR II.ÚS 838/07).

Oproti závěrům o nezbytnosti nařízení ústavní výchovy u nezl. L. V. (viz rozsudek KS v Ostravě, č.j. 56Co 538/2010-303, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26.7.2010, č.j. 121P 315/2000-267 o zamítnutí návrhu matky na zrušení ústavní výchovy)  odvolací soud konstatuje, že skutkové závěry přijaté v tomto řízení neodůvodňují přijetí  stejného výchovného opatření u nezl. D.S. Pokud proto okresní soud z úřední povinnosti zahájil   řízení o změnu výchovného prostředí, to je o  odnětí nezl. z výchovy babičky a  nařízení ústavní výchovy, ačkoli nebyly zjištěny podmínky, které by takovou změnu odůvodnily, a uvedená změna  není v zájmu nezletilé,  šlo o rozhodnutí nadbytečné a okresní soud měl proto řízení zastavit. Okresní soud tak neučinil a napadeným rozsudkem naopak rozhodl o odnětí D. z výchovy babičky a o nařízení ústavní výchovy. Odvolací soud podle § 219a odst. 1) písm. a) o.s.ř. rozhodl o zrušení rozsudku okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavcích I. a II. výroku, se závěrem, že pro jeho vydání nebyly splněny hmotněprávní předpoklady, a dále o zastavení řízení, k jehož zahájení došlo úřední cestou. Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu  vydaném podle § 81 odst. 1) o.s.ř. nelze podat odvolání (viz § 202 odst. 1)  písm. c) o.s.ř.). Vydání usnesení o zahájení řízení je totiž výsledkem úvahy soudu, který posoudil, že pro zahájení řízení  jsou dány důvody. Dospěl-li k opačnému závěru, nic nebrání soudu, aby řízení zahájené na podkladě usnesení vydaného podle § 81 odst. 1) o.s.ř. zastavil, a neučinil-li tak, aby o zastavení řízení po kasaci rozsudku okresního soudu rozhodl soud odvolací. 

V řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení žádný z účastníků tohoto řízení a také Česká republika nemají právo na náhradu nákladů. Ohledně nákladů, které vznikly účastníkům tohoto řízení platí podle § 146 odst. 1) písm. a), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku,   neboť šlo o řízení, k jehož zahájení došlo bez návrhu a okolnosti případu přiznání náhrady těchto nákladů neodůvodňují. Podle výsledku řízení nemá rovněž Česká republika právo na náhradu nákladů v řízení před okresním soudem a v odvolacím   řízení (viz § 148 odst. 1) ve spojení s § 224 odst. 1) o.s.ř. Náklady, jež vznikly v souvislosti se znaleckou odměnou znalců PhDr. A. V. a MUDr. M.C. v částkách 6.825,- Kč a 9.975,- Kč v řízení před okresním soudem, a v částce 1.123,- Kč v odvolacím řízení nelze uložit žádnému z účastníků podle § 148 odst. 1) o.s.ř. jestliže jsou u nich splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs