// Profipravo.cz / Žaloba o určení, naléhavý právní zájem 03.02.2015
K naléhavému právnímu zájmu na určení, že nemovitosti jsou v SJM
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 31 Cdo 1726/2012 (ve skutkových poměrech, kdy po zániku SJM žaloval jeden manžel druhého a domáhal se určení, že označené nemovitosti jsou ve SJM) zaujal právní názor, že shledává přiléhavým (bez potřeby zobecňujících přesahů) úsudek obsažený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4709/2009, podle kterého žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jelikož se mohla domoci téhož žalobou na plnění (žalobou o vypořádání již zaniklého společného jmění manželů).
Tyto závěry je třeba respektovat, ovšem vždy je nezbytné použitelnost uvedených rozhodnutí posuzovat s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu. Pokud totiž předmětné nemovitosti podle stavu zápisů v katastru nemovitostí vlastní třetí osoba, pak je zapotřebí si vždy vyložit, zda závěr, že vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku lze řešit jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání SJM, je uplatnitelný i v takto popsané skutkové situaci. Odpověď je nasnadě. Vzešlo-li by z řízení o vypořádání SJM rozhodnutí, v němž by byla řešena jako předběžná právní otázka platnosti právního úkonu dle převodní smlouvy, jíž jeden z manželů převedl vlastnické právo k nemovitosti v SJM do vlastnictví třetí osoby, a to tak, že taková smlouva v důsledku uplatněné námitky relativní neplatnosti druhým manželem je neplatná, a proto tento nemovitý majetek tvořil (příp. rozvodem zaniklé a dosud nevypořádané) SJM a z tohoto důvodu mohl se stát předmětem (soudního) vypořádání SJM, pak by se takové rozhodnutí nejenže nijak nemohlo dotknout právní sféry třetí osoby, resp. stávajícího „katastrálního vlastníka“, jenž nebyl účastníkem řízení o vypořádání SJM, ale zajisté by ani nemohlo vyvolat příslušnou změnu zápisů v katastru nemovitostí. Nemohlo by – oproti předcházející době – dojít ani k založení tzv. duplicitního vlastnictví, neboť příslušný katastrální úřad by zápis (nyní již ve formě vkladu) podle takového rozsudku (podle něhož by předmětný nemovitý majetek připadl do vlastnictví toho kterého z bývalých manželů) vůbec nepovolil, jelikož ve vkladovém řízení má mj. za povinnost dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zkoumat, zda navrhovaný vklad podle předložené veřejné listiny navazuje na dosavadní zápisy v katastru, což by v tomto případě splněno nebylo (jelikož kromě okruhu účastníků v rozsudku o vypořádání SJM, jenž by byl předložen ke vkladu, by v katastru nemovitostí jako vlastník téže nemovitosti vystupovala třetí osoba podle jiného tzv. nabývacího titulu; tento nesoulad, jenž byl za předchozí právní úpravy při kumulaci tzv. nabývacích titulů řešen zmíněným zápisem duplicitního vlastnictví, však katastrální úřad není oprávněn řešit jinak, a proto by vklad za takové skutkové konstelace musel zamítnout).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3595/2014, ze dne 17. 12. 2014
Dotčené předpisy:
§ 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
§ 80 o. s. ř.
§ 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 256/2013 Sb.
Kategorie: žaloba o určení, naléhavý právní zájem; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. října 2013, č. j. 17 C 97/2012-124, určil, že pozemek p. č. 613 v katastrálním území M. p. P. patří do společného jmění žalobce a žalované 1) (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Podle zjištění soudu prvního stupně manželství žalobce a žalované 1) bylo rozvedeno (cit. rozsudkem) dne 14. června 2012. Následně žalovaná 1) uzavřela (jako prodávající) s žalovanou 2) (jako kupující) dne 10. srpna 2012 kupní smlouvu, jíž předmětný pozemek prodala žalované 2). Žalobce nebyl v okamžiku předmětného převodu nikým seznámen s obsahem kupní smlouvy a dne 17. srpna 2012 zaslal žalované 1) návrh na mimosoudní vypořádání společného jmění manželů (dále též „SJM“) s tím, že ji současně vyzval, aby neprováděla zcizování movitých a nemovitých věcí náležejících do SJM bez jeho souhlasu. O převodu předmětného pozemku se žalobce dozvěděl asi až po dvou měsících od jeho převodu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že předmětnou žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nesouhlasil však s jeho právním závěrem, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobce totiž mohl námitku relativní neplatnosti převodu předmětného pozemku uplatnit v probíhajícím řízení o vypořádání SJM. S ohledem na neexistenci naléhavého právního zájmu pak odvolací soud shledal jako nadbytečné zabývat se odvolací námitkou, že žaloba je šikanózní a v rozporu s dobrými mravy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. Uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolatel ve vztahu k § 237 o. s. ř. vymezil tak, že je toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, v němž se uvádí, že pokud se žalobce dovolal relativní neplatnosti právního úkonu, jde o právní úkon neplatný a předmětem vypořádání se stává tento (roz. sporný) majetek. Dovolatel v tomto kontextu poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věci sp. zn. 22 Cdo3450/2009 (a dále ještě na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2940/2007), podle něhož by předmětem vypořádání nebyl pozemek jako takový, ale pouze kupní cena (takto učiněným prodejem) získaná žalovanou. Dovolatel navíc trvá na reálném rozdělení nemovitosti tak, aby oba účastníci mohli hospodařit na stejné ploše výměry zemědělských pozemků a měli vytvořeny shodné podmínky pro zemědělskou činnost. Prodejem pozemků by došlo ke zmenšení i budoucího podílu dovolatele na zemědělské půdě. K otázce naléhavého právního zájmu na určení předmětného vlastnictví dovolatel uvedl, že právě s ohledem na probíhající řízení o vypořádání SJM je jeho postavení nejisté a právě proto, že bez tohoto výroku by byl na svých vlastnických právech krácen s ohledem na skutečnost, že předmětem vypořádání by byla jen sporná kupní cena nemovitosti, nikoli nemovitost jako taková, se domnívá, že mu svědčí naléhavý právní zájem v této věci. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalované ve svém písemném vyjádření naopak navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Uvedly mj., že dovolací námitky odporují oběma rozhodnutím, na něž dovolatel poukazuje, neboť z rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 vyplývá, že došlo-li k převodu nemovitosti po zániku SJM, avšak před jeho vypořádáním, pak předmětem vypořádání je částka získaná za převod, který byl proveden na základě úkonu, který je zatížen relativní neplatností.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání dovolatele je – jak bude rozvedeno níže - přípustné a je i důvodné.
Odvolacímu soudu jistě nelze upřít, že správně poukazuje na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se posouzení otázky naléhavého právního zájmu v případě trvajícího či již zaniklého (ale dosud nevypořádaného) SJM (viz str. 5 jeho odůvodnění). Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (ve skutkových poměrech, kdy po zániku SJM žaloval jeden manžel druhého a domáhal se určení, že označené nemovitosti jsou ve SJM) zaujal právní názor, že „shledává přiléhavým (bez potřeby zobecňujících přesahů) úsudek obsažený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011 (sp. zn. 22 Cdo 4709/2009), podle kterého žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jelikož se mohla domoci téhož žalobou na plnění (žalobou o vypořádání již zaniklého společného jmění manželů).“ (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 1726/2012; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).
Tyto závěry je třeba respektovat, ovšem vždy je nezbytné použitelnost uvedených rozhodnutí posuzovat s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu. Pokud totiž předmětné nemovitosti podle stavu zápisů v katastru nemovitostí vlastní třetí osoba, pak je zapotřebí si vždy vyložit, zda závěr, že vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku lze řešit jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání SJM, je uplatnitelný i v takto popsané skutkové situaci. Odpověď je nasnadě. Vzešlo-li by z řízení o vypořádání SJM rozhodnutí, v němž by byla řešena jako předběžná právní otázka platnosti právního úkonu dle převodní smlouvy, jíž jeden z manželů převedl vlastnické právo k nemovitosti v SJM do vlastnictví třetí osoby, a to tak, že taková smlouva v důsledku uplatněné námitky relativní neplatnosti druhým manželem je neplatná, a proto tento nemovitý majetek tvořil (příp. rozvodem zaniklé a dosud nevypořádané) SJM a z tohoto důvodu mohl se stát předmětem (soudního) vypořádání SJM, pak by se takové rozhodnutí nejenže nijak nemohlo dotknout právní sféry třetí osoby, resp. stávajícího „katastrálního vlastníka“, jenž nebyl účastníkem řízení o vypořádání SJM, ale zajisté by ani nemohlo vyvolat příslušnou změnu zápisů v katastru nemovitostí. Nemohlo by – oproti předcházející době – dojít ani k založení tzv. duplicitního vlastnictví, neboť příslušný katastrální úřad by zápis (nyní již ve formě vkladu) podle takového rozsudku (podle něhož by předmětný nemovitý majetek připadl do vlastnictví toho kterého z bývalých manželů) vůbec nepovolil, jelikož ve vkladovém řízení má mj. za povinnost dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zkoumat, zda navrhovaný vklad podle předložené veřejné listiny navazuje na dosavadní zápisy v katastru, což by v tomto případě splněno nebylo (jelikož kromě okruhu účastníků v rozsudku o vypořádání SJM, jenž by byl předložen ke vkladu, by v katastru nemovitostí jako vlastník téže nemovitosti vystupovala třetí osoba podle jiného tzv. nabývacího titulu; tento nesoulad, jenž byl za předchozí právní úpravy při kumulaci tzv. nabývacích titulů řešen zmíněným zápisem duplicitního vlastnictví, však katastrální úřad není oprávněn řešit jinak, a proto by vklad za takové skutkové konstelace musel zamítnout).
Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, že by odvolací soud při posuzování otázky, zda dovolateli svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení věcně právního vztahu dle § 80 písm. c) o. s. č. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb., resp. nyní podle § 80 o. s. ř. výše popsané souvislosti zohlednil, takže jeho rozhodnutí za daného stavu nemůže obstát. Dosavadní výsledky přitom neumožňují, aby sám dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-