// Profipravo.cz / Náležitosti podání 26.06.2012
Ke znaleckému posudku jako prostředku k odstraňování vad žaloby
V dané věci žalobkyně nezpochybňuje správnost samotného postupu soudu podle § 43 o.s.ř., má však za to, že žaloba byla projednatelná, neboť nedostatek podrobnějšího vylíčení, v čem spočívalo porušení právní povinnosti žalované při poskytování zdravotní péče matce žalobkyně, bylo možno odstranit „v průběhu řízení znaleckým posudkem“.
Tato argumentace ovšem přehlíží, že znalecký posudek je důkaz, jehož prostřednictvím soud zjišťuje skutkový stav tam, kde je třeba odborných znalostí k posouzení zjištěných skutečností. Okruh skutečností, které je potřeba zjišťovat, se přitom odvíjí právě od žalobních tvrzení, zde konkrétně od tvrzení, že došlo k pochybení při lékařské péči. Není-li tvrzené pochybení žalované, které představuje základní podmínku odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., nikterak specifikováno, není od počátku zřejmé, co má být předmětem dokazování a k jakým případným odborným otázkám má být vůbec vypracován znalecký posudek, který není prostředkem k odstraňování vad žaloby. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek žaloby, který nebyl přes výzvu soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. odstraněn, brání průběhu řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2377/2011, ze dne 30. 5. 2012
(kategorie: náležitosti podání; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. H., zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 35, proti žalované Thomayerově nemocnici, se sídlem v Praze 4, Vídeňská 800, IČO 00064190, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o 240.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 70/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2009, č. j. 19 Co 312/2009-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2009, č. j. 19 Co 312/2009-40, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 1. 2010, č. j. 19 Co 312/2009-46, potvrdil usnesení ze dne 25. 3. 2009, č. j. 18 C 70/2009-28, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl žalobu ze dne 8. 9. 2008 a změnil je ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje všechny náležitosti požadované § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř., především v ní chybí podstatná skutková tvrzení ohledně údajně nesprávné péče žalované o zesnulou matku žalobkyně včetně označení důkazů, zejména ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a žalobním petitem. Žalobkyně, přestože byla soudem prvního stupně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žalobního návrhu a řádně poučena, nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, v čem spatřuje porušení povinnosti žalované a jakým způsobem se žalovaná dopustila „nesprávné péče“; soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podle § 43 odst. 2 o.s.ř. žalobu odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, která je přesvědčena, že její žaloba byla schopna projednání, neboť z ní bylo zřejmé, kdo návrh činí, proti komu směřuje a co je požadováno. Chybějící skutková tvrzení o nesprávné péči žalované o zesnulou matku žalobkyně bylo možné odstranit v průběhu řízení znaleckým posudkem, a žalobkyni nelze odepřít možnost domáhat se náhrady škody jen z důvodu, že není v daném momentě schopna konkretizovat nesprávnou péči žalované. Dovolatelka upozornila na nepřesnost v označení výroků o náhradě nákladů řízení a uložení povinnosti žalobkyni plnit od právní moci rozsudku, přestože ve věci bylo rozhodnuto usnesením, a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve znění opravného usnesení zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na opožděnost dovolání a nedostatek náležitostí, neboť z pouhé citace § 241a odst. 2 o.s.ř. se nepodává, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Žalovaná souhlasí s odvolacím soudem, že v řízení nelze pro vady žaloby pokračovat, a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř., je zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.), včetně jejich obsahového vymezení, a může tedy posuzovat jen takové otázky, které dovolatel označil. V dané věci dovolatelka nezpochybňuje správnost samotného postupu soudu podle § 43 o.s.ř., má však za to, že žaloba byla projednatelná, neboť nedostatek podrobnějšího vylíčení, v čem spočívalo porušení právní povinnosti žalované při poskytování zdravotní péče matce žalobkyně, bylo možno odstranit „v průběhu řízení znaleckým posudkem“.
Tato argumentace ovšem přehlíží, že znalecký posudek je důkaz, jehož prostřednictvím soud zjišťuje skutkový stav tam, kde je třeba odborných znalostí k posouzení zjištěných skutečností. Okruh skutečností, které je potřeba zjišťovat, se přitom odvíjí právě od žalobních tvrzení, zde konkrétně od tvrzení, že došlo k pochybení při lékařské péči. Není-li tvrzené pochybení žalované, které představuje základní podmínku odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., nikterak specifikováno, není od počátku zřejmé, co má být předmětem dokazování a k jakým případným odborným otázkám má být vůbec vypracován znalecký posudek, který není prostředkem k odstraňování vad žaloby. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek žaloby, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, brání průběhu řízení.
Je-li usnesení odvolacího soudu z pohledu uplatněné dovolací námitky v souladu s ustálenou judikaturou ohledně postupu při odstraňování vad žaloby a není-li opodstatněná jediná dovolací námitka žalobkyně, je dovolání zjevně bezdůvodné, a dovolací soud je proto odmítl podle § 243b odst. 1 o.s.ř.
Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 237 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalované prostřednictvím advokáta za stavu, kdy dovolání je zjevně bezdůvodné a zčásti ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-