// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 04.01.2019

Provádění exekuce před nabytím právní moci exekučního příkazu

Má-li procesně nesprávný postup exekutora za následek, že dochází k předčasnému započetí s prováděním exekuce nebo dokonce k provedení exekuce, avšak tato vada je dodatečně zhojena tím, že exekuční příkaz následně nabude právní moci, není to samo o sobě důvodem pro zastavení exekuce jako celku podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nelze totiž přehlížet, že exekuce probíhá na základě vykonatelného exekučního titulu, a není proto důvod ji jako celek zastavovat s odůvodněním, že je ve svém základu vedena nedůvodně.

Porušil-li zde tedy soudní exekutor ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu tím, že přistoupil k provedení exekuce, aniž by exekuční příkaz provedením zastupitelných prací a výkonů nabyl právní moci, stále se jedná o vedení exekuce, jež se uskutečňuje na základě pověření exekutora k vedení exekuce. Protože nejde o činnost, která by se odehrávala mimo rámec exekuce, není na místě exekuci za situace, kdy exekuční příkaz již (třeba i po částečné nebo dokonce úplné realizaci povinnosti uložené exekučním příkazem) nabyl právní moci, zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že exekuce je nepřípustná proto, že plnění z exekučního titulu bylo realizováno mimo rámec exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2661/2018, ze dne 25. 9. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§ 47 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 48 EXE 3176/2015, zamítl návrh povinné ze dne 19. 12. 2016 na odklad exekuce a současně zamítl návrh povinné ze dne 19. 12. 2016 na zastavení exekuce. Soud prvního stupně zjistil, že exekuce byla nařízena na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 9 C 427/2012-149, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 17 Co 377/2014-195, k vymožení povinnosti povinné bezplatně opravit vadu vzduchotechnického zařízení, systému ústředního topení, systému odvlhčování vnitřního bazénu a prosklené stěny vnitřního bazénu v prvním podzemním podlaží rodinného domu na pozemku v obci P. a katastrálním území D., zapsaného v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro hlavní město P., katastrálního pracoviště P., pro obec P. a katastrální území D. na LV, která spočívá v nízké účinnosti při odvlhčení, závadách v distribuci přiváděného vzduchu a závadách v regulaci zařízení k odvlhčování i vytápění a která se projevuje tak, že v prostoru bazénu vznikají plísně a na oknech prostoru bazénu dochází ke kondenzaci vody (dále též jen „exekuční titul“), že tento exekuční titul nabyl právní moci dne 24. 2. 2015, že exekuční příkaz k provedení prací byl vydán soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorský úřad Kladno, dne 22. 3. 2016, č. j. 088 EX 3930/15-32, a nabyl právní moci dne 8. 12. 2016, a že soudní exekutorka JUDr. Jana Škofová, Exekutorský úřad Kladno, uzavřela dne 29. 3. 2016 a dne 1. 9. 2016 smlouvy o dílo se třetími osobami, jejichž předmětem bylo provedení některých prací dle exekučního příkazu (dále též jen „předmětné smlouvy o dílo“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že soudní exekutorka neporušila zákon, když uzavřela smlouvy o dílo se třetími osobami, neboť při uzavírání předmětných smluv nešlo ještě o faktické provedení exekuce, ale o přípravnou fázi pro provedení exekuce.

K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 58 Co 300/2017-363, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť exekuce provedením prací a výkonů je zpravidla realizována tak, že práce provede třetí osoba odlišná od povinného a od povinného se již „žádná součinnost a aktivita neočekává“, uzavření předmětných smluv o dílo soudní exekutorkou tak bylo v souladu se zákonem. Samotné uzavření předmětných smluv o dílo před právní mocí exekučního příkazu nelze považovat za provedení exekuce, neboť provedením exekuce je až realizace prací a výkonů na základě uzavřených smluv. Jestliže soudní exekutorka započala s realizací prací před právní mocí vydaného exekučního příkazu, je tento postup v rozporu s ustanovením § 47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), nicméně v této fázi exekuce, kdy je již exekuce prováděna na základě pravomocného exekučního příkazu, není dán žádný důvod pro její zastavení. Započetí prací před právní mocí exekučního příkazu je chybným postupem, avšak v okamžiku rozhodování odvolacího soudu nepředstavuje důvod pro zastavení exekuce.

Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 19. 12. 2017, podala povinná dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je s ohledem na absenci aplikační úvahy nepřezkoumatelné a rovněž namítá, že ačkoliv v souladu se zásadou úplné apelace uplatnila v rámci doplnění dovolání další námitky a důkazy, odvolací soud se s nimi nevypořádal. Dále dovolatelka namítá, že soudní exekutorka nechala provést opravu (zastupitelné práce) dle exekučního titulu třetími osobami před nabytím právní moci exekučního příkazu a tedy v rozporu se zákonem mimo exekuční řízení, a je tak dán důvod pro zastavení exekuce pro zánik vymáhané povinnosti. Dovolatelka dále namítá, že započetí prací na opravě věci před právní mocí exekučního příkazu je důvodem pro zastavení exekuce a tento důvod nemůže dodatečně odpadnout ani v důsledku nabytí právní moci exekučního příkazu, neboť jde o chybný postup soudní exekutorky, který je v rozporu s § 47 ex. řádu. Zahájení prací před právní mocí exekučního příkazu může být důvodem pro zastavení exekuce v případě, že vede ke stavu, že vada již nemůže být zcela nebo zčásti opětovně odstraněna, a proto nemůže být nadále vymáháno náhradní splnění odpovídající nepeněžité povinnosti, neboť je nemožné, a je tak dán důvod pro zastavení exekuce. Odvolací soud nesprávně dovodil, že uzavření smlouvy o dílo před právní mocí exekučního příkazu není prováděním exekuce, neboť podstatou provedení exekuce provedením prací a výkonu je to, že se soudní exekutor postará, aby práce provedl pro oprávněného někdo jiný, přičemž tato činnost exekutora spočívá zejména v uzavírání smluv o provedení prací pro oprávněného a je tedy provedením exekuce. Konečně dovolatelka namítá, že uzavření smlouvy o dílo před vydáním rozhodnutím o návrhu na odklad exekuce je důvodem pro zastavení exekuce a dodatečné zamítnutí návrhu na odklad exekuce nemůže mít zpětné účinky, proto v projednávané věci, kdy byl podán návrh na odklad exekuce dne 7. 3. 2016 a soud prvního stupně jej zamítl usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 48 EXE 3176/2015-75, neměla být smlouva o dílo ze dne 29. 3. 2016 uzavřena; tuto vadu nemůže zhojit ani následné zamítnutí návrhu na odklad exekuce. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci usnesení odvolacího soudu.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že pokud v projednávané věci soudní exekutorka zahájila a následně i dokončila opravu díla před právní mocí exekučního příkazu, je nutné na její kroky nahlížet jako na úkony směřující k provedení exekuce a nikoliv jako na samotné dokončení exekuce, neboť doposud nedošlo k vymožení nákladů exekuce, ani nákladů oprávněné. I v případě, že by tento postup soudní exekutorky byl hodnocen jako porušení její povinnosti, není dán důvod k zastavení exekuce, neboť tato skutečnost nezakládá důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 o. s. ř. Dále namítá, že opakované návrhy povinné na odklad exekuce jsou obstrukční a zjevně bezúspěšné, uzavření smlouvy o dílo ze dne 7. 3. 2016 soudní exekutorkou proto nebylo porušením zákona a důvodem pro zastavení exekuce, když byl tento návrh zamítnut. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Namítá-li dovolatelka, že „uzavření smlouvy o dílo na opravu dle exekučního titulu ze strany soudní exekutorky se třetí osobou je prováděním exekuce“, není tato její námitka relevantní, neboť odvolací soud ve svém rozhodnutí sice uvedl, že uzavření smluv o zastupitelném plnění namísto oprávněné není realizací, ale pouze přípravnou fází exekuce, avšak současně uzavřel, že s plněním ze smluv o dílo již bylo započato. Takže nejen dovolatel, ale ani odvolací soud po skutkové ani po právní stránce nepochybuje o tom, že provedení exekuce bylo započato ještě předtím, než exekuční příkaz k provedení zastupitelných prací a výkonů byl doručen povinné a nabyl z toho důvodu právní moci.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že „uzavření smlouvy o dílo před vydáním rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce je důvodem pro zastavení exekuce a tento důvod neodpadá ani v případě, že je návrh na odklad exekuce následně zamítnut“, neboť odvolací soud uzavřel, že tuto námitku dovolatelka uplatnila již ve svém předchozím návrhu na částečné zastavení exekuce a odvolací soud se jí zabýval v rozhodnutí sp. zn. 58 Co 299/2017. Jinými slovy, uvedenou námitkou dovolatelky se odvolací soud v napadeném rozhodnutí nezabýval pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Polemizuje-li dovolatelka s tímto ve své podstatě skutkovým závěrem odvolacího soudu, formuluje dovolací důvod, jenž nemůže obstát (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolatelka konečně nastolila právní otázku „zda je provedení opravy podle předmětného exekučního titulu třetí osobou sjednané soudní exekutorkou před nabytím právní moci exekučního příkazu důvodem pro zastavení exekuce, a pokud ano, zda tento důvod odpadá v případě, že exekuční příkaz nabude právní moci“. Dovolatelka má za to, že již započetí prací na opravě třetí osobou zjednanou soudní exekutorkou před nabytím právní moci exekučního příkazu je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.. a tento důvod nemůže odpadnout ani v případě, že exekuční příkaz následně – dodatečně – nabude právní moci. Chybný postup soudní exekutorky, která zajistila provedení exekuce ještě před tím, než nabyl exekuční příkaz právní moci, totiž má za následek, že k naplnění exekučního titulu došlo mimo rámec exekuce, protože soudní exekutorka k takovému postupu neměla „pravomoc“. Nastoluje tedy právní otázku, zda porušení ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu je takovým excesem na straně exekutora, že není na místě jej pokládat za exekuční činnost, kterou exekutor vykonává na základě pověření k vedení exekuce podle ustanovení § 43a ex. řádu. Vzhledem k tomu, že dovolatelka tyto námitky vznesla již v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím a že tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem v úplnosti vyřešena, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné není opodstatněné.

Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu nelze exekuci provést před
a) uplynutím lhůty podle § 46 odst. 6,
b) právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě podle písmene a),
c) zápisem doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí podle § 35b odst. 1 písm. h),
d) právní mocí exekučního příkazu.

Dovolací soud již dříve (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 786/2013) uzavřel, že soudní exekutor získá oprávnění k vedení exekuce, jakmile k tomu byl soudem pověřen. Na základě pověření a zápisu do rejstříku zahájených exekucí (srov. ustanovení § 28 věta prvá ex. řádu) soudnímu exekutorovi vzniká oprávnění stanovit způsob provedení exekuce (právě exekučním příkazem) a exekuci na základě tohoto příkazu provést; jeho úkony se pokládají za úkony soudu (srov. ustanovení § 28 věta druhá ex. řádu). Skutečnost, že soudní exekutor při úkonech, které činí v rámci svého pověření k provedení exekuce, poruší zákon, nemá bez dalšího za následek, že by činnost exekutora bylo na místě pokládat za konání, které se uskutečňuje mimo rámec pravomoci exekutora a tedy i mimo rámec exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 273/2007, uveřejněné pod číslem 72/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li procesně nesprávný postup exekutora za následek, že dochází k předčasnému započetí s prováděním exekuce nebo dokonce k provedení exekuce, avšak tato vada je dodatečně zhojena tím, že exekuční příkaz následně nabude právní moci, není to samo o sobě důvodem pro zastavení exekuce jako celku podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nelze totiž přehlížet, že exekuce probíhá na základě vykonatelného exekučního titulu, a není proto důvod ji jako celek zastavovat s odůvodněním, že je ve svém základu vedena nedůvodně.

Ze shora uvedeného se podává, že porušil-li soudní exekutor ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu tím, že přistoupil k provedení exekuce, aniž by exekuční příkaz provedením zastupitelných prací a výkonů nabyl právní moci, stále se jedná o vedení exekuce, jež se uskutečňuje na základě pověření exekutora k vedení exekuce. Protože nejde o činnost, která by se odehrávala mimo rámec exekuce, není na místě exekuci za situace, kdy exekuční příkaz již (třeba i po částečné nebo dokonce úplné realizaci povinnosti uložené exekučním příkazem) nabyl právní moci, zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že exekuce je nepřípustná proto, že plnění z exekučního titulu bylo realizováno mimo rámec exekuce. V projednávané věci spočívá pochybení soudní exekutorky ve skutečnosti, že uzavřela smlouvy o dílo s třetími osobami, které měly zabezpečit výkon zastupitelných prací dle exekučního titulu, dne 29. 3. 2016 a dne 1. 9. 2016, tedy před doručením a nabytím právní moci exekučního příkazu dne 8. 12. 2016, a s plněním těchto smluv bylo i před nabytím právní moci exekučního příkazu započato. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci exekuční příkaz nabyl dne 8. 12. 2016 právní moci, tato vada exekučního řízení byla zhojena a není důvodem pro zastavení exekuce.

Poukaz povinné na rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Odo 558/2006 (správně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 558/2005), neobstojí, neboť dovolací soud v tomto rozhodnutí posuzoval následky, k nimž dochází, jestliže objednatel vůči zhotoviteli neuplatnil požadavek na přiměřenou slevu z vadného díla a namísto toho vady díla sám odstranil. Předmětné rozhodnutí se však nezabývá tím, jaké následky má chybný postup exekutora, jímž dochází k provedení zastupitelných prací a výkonů ještě předtím, než nabude právní moci exekuční příkaz o provedení těchto prací a výkonů. Za přiléhavý nelze pokládat ani poukaz povinné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2907/2016, neboť v rámci zmíněného rozhodnutí se dovolací soud zabýval otázkou předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 351a o. s. ř. za situace, kdy vykonávané rozhodnutí bylo splněno, ale povinný následně způsobil porušením uložené povinnosti změnu stavu, který toto vykonávané rozhodnutí předpokládá.

Namítá-li dovolatelka všeobecnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, pomíjí, že z napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud nepokládá za důvod pro zastavení exekuce jako celku podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pochybení exekutora, který přistoupil k provedení exekuce na podkladu dosud nepravomocného exekučního příkazu, jestliže nedostatek právní moci exekučního příkazu dodatečně odpadl. Z tohoto důvodu není případná námitka povinné, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné v samotném základu. Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami uplatněnými v doplnění odvolání (na č. l. 316 spisu), konkrétně jde konstatování, na jejichž základě měl odvolací soud dojít k závěru o nekompetentnosti soudní exekutorky a o tom, že při provádění exekuce se řídí instrukcemi oprávněné, je třeba dovolatelce přisvědčit, že odvolací soud se těmito námitkami výslovně nezabýval, nicméně ani tato absence odůvodnění nevede k závěru, že exekuce jako celek má být zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za předpokladu, že je správný právní názor odvolacího soudu, že chybný postup soudní exekutorky spočívající v tom, že nerespektovala ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu a k provádění exekuce přistoupila ještě nabytím právní moci exekučního příkazu, není činností „mimo rámec exekuce“, která by mohla mít za následek, že exekuční titul byl realizován vedle exekuce a exekuce musí být jako celek z tohoto důvodu zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tento deficit odůvodnění tedy není natolik zásadní, aby bez dalšího vedl ke zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu, jestliže obstojí shora uvedený právní závěr odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad právní moci dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, a to za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinné rozhodl bez odkladu (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinné na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Výrok o návrhu na odklad právní moci je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4907/2017).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů