// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 13.12.2018

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě určovací žaloby

Pro odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je nutné rozhodnout ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky), kteří se takového řízení musí účastnit. Proto není možné uzavřít, že jde o totožnou věc v případě řízení, ve kterém vystupují pouze někteří ze zapsaných spoluvlastníků a řízení, kterého se účastní všichni spoluvlastníci. Taková řízení se totiž netýkají stejných osob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3385/2016, ze dne 18. 9. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 159a odst. 4 o. s. ř.

Kategorie: nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že pozemky parc. č. a parc. č. v katastrálním území B. jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce, coby podílového spoluvlastníka ideální 1/4 a žalovaných 2) a 3), coby podílových spoluvlastníků každý jejich ideálních 3/8, a to s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva ve prospěch žalované 1).

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 C 196/2015-45, vyloučil vzájemnou žalobu žalované 1) ze dne 9. 12. 2015 k samostatnému řízení (výrok I.), řízení o určení vlastnictví zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobce určení stejného práva domáhal v již skončeném soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 23/99, a to s tím rozdílem, že se řízení na místo žalovaných 2) a 3) v postavení druhé žalobkyně účastnila jejich právní předchůdkyně B. Ř. Z uvedeného důvodu okresní soud řízení o uplatněné žalobě zastavil pro překážku věci pravomocně rozsouzené podle § 159a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.).

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. 3. 2016, č. j. 24 Co 91/2016-51, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Soud odvolací své rozhodnutí odůvodnil tím, že v projednávané věci vystupují jiní účastníci, než v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 23/99. Vyšel z toho, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 19. 12. 2002, č. j. 7 C 23/99-165, zamítl návrh na určení, že podílovou spoluvlastnicí předmětných pozemků v rozsahu id. ¾ je právní předchůdkyně žalovaných 2) a 3) B. Ř., a to ve vztahu mezi žalobcem J. L. a žalovanými označenými jako „ČR – Ministerstvo zemědělství“ a „ČR – Pozemkový fond ČR“, „u nichž by snad bylo lze dovodit, že reprezentovali současného prvního žalovaného“. Dále Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 19. 11. 2006, č. j. 7 C 23/99-165, zamítl návrh na určení, že podílovým spoluvlastníkem předmětných pozemků v rozsahu id. ¼ je žalobce, a to ve vztahu mezi žalobcem J. L., prvním žalovaným Lesy České republiky, s. p. „a dále na straně žalované Pozemkovým fondem České republiky a Českou republikou – Lesy ČR, s. p., „u nichž by snad taktéž bylo lze dovodit, že reprezentovali současného prvního žalovaného“. Řízení se neúčastnili ani žalovaní 2) a 3), ani jejich právní předchůdkyně B. Ř. Nejde proto o stejnou „právní věc, jejímuž projednání a rozhodnutí by bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, „že předmětem posouzení je otázka procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“, a kterou vymezuje následovně: „Zda se o překážku pravomocně rozhodnuté věci u žaloby na určení vlastnictví jedná v případě, kdy bylo u konkrétního spoluvlastnického podílu pravomocně rozhodnuto, že žalobce není jeho vlastníkem a tentýž žalobce se opětovně domáhá určení svého vlastnictví ke shodnému spoluvlastnickému podílu proti shodné osobě žalovaného, avšak řízení se účastní rovněž tvrzení vlastníci dalších spoluvlastnických podílů na téže věci, kteří nebyli účastníky předchozího řízení“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání s tím, že o určení vlastnictví k pozemkům dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť jeho žaloba v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 23/99 byla nesprávně zamítnuta pro nedoložení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a řízení se účastnili jiní účastníci, než je tomu v projednávané věci. Sporný duplicitní zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nebyl dosud odstraněn. Nelze proto uzavřít, že se jedná o překážku věci rozhodnuté.

Žalovaní 2) a 3) navrhli dovolání odmítnout s tím, že napadené usnesení je věcně správné. Extenzivní výklad překážky věci rozsouzené učiněný soudem prvního stupně by znamenal odepření spravedlnosti a legitimaci současného duplicitního zápisu v katastru nemovitostí.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka rozporuje závěr, že dřívější rozhodnutí netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené.

Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2966/2006 (uveřejněném pod č. C 5368 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), dovodil, že „překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním návrhem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká stejných osob rovněž, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. [...] Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním“ [dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4902/2008 (dostupné na www.nsoud.cz)].

Judikatura Nejvyššího soudu u určovací žaloby zdůrazňuje požadavek, aby byli účastníky řízení všichni spoluvlastníci; tento závěr učinila ve vztahu k více spoluvlastníkům, kteří by o své vlastnické právo měli přijít a jsou jako spoluvlastníci zapsáni v katastru nemovitostí. Konkrétně Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva není dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti všem osobám (kteří vlastnické právo žalobce popírají), které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí. Pokud některé osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastníci vlastnické právo žalobce nepopírají, pak by měly vystupovat na straně žalobce. Nechtějí-li vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, aby je v žalobě označil za žalované. Rozsudek, jímž se určuje, že žalobce je spoluvlastníkem nemovitosti a v jakém rozsahu, může být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, je však rozhodnutím, kterým byla sporná otázka vlastnictví vyřešena jen ve vztahu mezi účastníky řízení [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1597/2001 (uveřejněný pod č. C 1 309 v Souboru)].

V usnesení ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5582/2016, Nejvyšší soud doplnil, že judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje u určovací žaloby požadavek, aby byli účastníky řízení všichni spoluvlastníci, a to ve vztahu k více spoluvlastníkům, kteří by o své vlastnické právo měli přijít a jsou jako spoluvlastníci zapsáni v katastru nemovitostí.

Z uvedeného vyplývá, že pro odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je nutné rozhodnout ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky), kteří se takového řízení musí účastnit. Proto není možné uzavřít, že jde o totožnou věc v případě řízení, ve kterém vystupují pouze někteří ze zapsaných spoluvlastníků a řízení, kterého se účastní všichni spoluvlastníci. Taková řízení se totiž netýkají stejných osob.

V projednávané věci odvolací soud uzavřel (a dovolatelka takový závěr, který vyplývá i z obsahu spisu, nesporuje), že se řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 23/99 účastnil pouze současný žalobce a žalovaná 1). Žalovaní 2) a 3) ani jejich právní předchůdkyně se označeného řízení neúčastnili. Vzhledem k jinému okruhu účastníků se proto nejedná o stejnou věc, jejímuž projednání by bránila překážka věci rozhodnuté. Opačný závěr by v podstatě „zakonzervoval“ nežádoucí stav duplicitního zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí, neboť jen v případě rozhodnutí ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky) může dojít k nápravě takového zápisu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů