// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 30.10.2018

Změna místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

Ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (použitelného v intencích § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Nd 243/2018, ze dne 30. 8. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 12 o. s. ř.
§ 177 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
§ 5 zák. č. 292/2013 Sb.

Kategorie: přikázání věci; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění: 

[1] Matka podala dne 26. dubna 2018 u Okresního soudu ve Zlíně návrh na snížení výživného pro nezletilou dceru (č. l. 549). Současně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání Okresnímu soudu v Berouně, s tím, že v obvodu tohoto soudu pracuje a bydlí.

[2] Opatrovník nezletilé s návrhem na přikázání věci souhlasil (č. l. 554).

[3] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně a Okresnímu soudu v Berouně [§ 12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

[4] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.

[5] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

[6] V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené v době první úpravy výchovy a výživy bydlištěm nezletilé; srov. ustanovení § 88 písm. c/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 a pro dobu od 1. ledna 2014 ustanovení § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“).

[7] Nadto podle ustanovení § 5 z. ř. s. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (…) okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého (…). Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.

[8] Ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (použitelného v intencích § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.

[9] Budiž dodáno, že k týmž závěrům dospěla judikatura při výkladu obsahově srovnatelného (s § 5 z. ř. s.) ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013); srov. např. již rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1970, sp. zn. Ncd 127/70, uveřejněné pod číslem 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod číslem 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[10] Nejvyšší soud proto návrhu matky na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně nevyhověl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů