// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 16.07.2018
Výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti
Obec je aktivně legitimována k podání návrhu na výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti. Obec je oprávněná (a současně i povinná) ze zákona vykonávat přenesenou působnost, jejímž obsahem je i dohled a případné vynucení povinnosti uložené jejím orgánem v rámci přenesené působnosti; je tedy osobou aktivně legitimovanou k podání exekučního návrhu ve smyslu § 105 odst. 2 správního řádu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 608/2018, ze dne 10. 4. 2018
Dotčené předpisy: § 105 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 3. 2017, č. j. 5 EXE 558/2011-326, ve výroku, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 2. 2011, č. j. 5 EXE 558/2011-14, vedenou soudním exekutorem Mgr. Reném Mohylou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 187 Ex 001233/14, a ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Renému Mohylovi, Exekutorský úřad Přerov, na náhradě nákladů exekuce 181,50 Kč; odvolací soud dále rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce 1 800 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního úřadu a dopravy ze dne 4. 11. 2009, č. j. MÚVS-S 15745/2008 OÚPSŘ 330/Hr-12, kterým byla povinné jako vlastnici stavby kůlny a altánu uložena povinnost předmětné nemovitosti odstranit, a dospěl k závěru, že oprávněný není aktivně legitimován k podání exekučního návrhu a je tedy dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Aktivní legitimaci k podání exekučního titulu vymezuje správní řád, dle kterého je (mimo jiné) exekuční návrh oprávněn podat správní orgán, který rozhodnutí v prvním stupni rozhodoval, v projednávané věci je to tedy Městský úřad Vsetín, odbor územního plánování, stavebního úřadu a dopravy, a nikoliv oprávněný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že obecní úřad na rozdíl od obce, která je veřejnoprávní korporací, nedisponuje právní subjektivitou a je pouze orgánem obce, který vykonává (mimo jiné) přenesenou působnost svěřenou obci státem, avšak v právních vztazích vystupovat nemůže. K podání návrhu na nařízení exekuce je proto aktivně legitimována obec, jednak z důvodu, že v části, v níž se vykonává rozhodnutí o nákladech řízení, jsou náklady správního řízení vymáhané v předmětném řízení příjmem obce podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a aktivní legitimace obce tak v tomto případě vyplývá ze zákona, a jednak z důvodu, že stavební úřad obce, který nemá vlastní rozpočet ani vlastní prostředky a hmotněprávní způsobilost, není schopen zajistit demoliční práce a případně uhradit jejich náklady podle dohody se soudním exekutorem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nezastavuje, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel vznáší námitky pouze proti akcesorickým výrokům o náhradě nákladů správního řízení a nákladů exekučního řízení. Povinná se dále ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu a dodává, že právní závěry uvedené dovolatelem, dovozené v rozhodovací praxi dovolacího soudu, nejsou použitelné po nabytí účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, s účinností od 1. 1. 2006. Povinná navrhla, aby dovolání dovolatele bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda je obec aktivně legitimována k podání návrhu na výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti, která doposud nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněného je opodstatněné.
Podle ustanovení § 192 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „spr. řád“, exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje
a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo
b) osoba oprávněná z exekučního titulu.
Podle ustanovení § 105 odst. 2 spr. řádu správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.
Ustálená judikatura soudů již dovodila, že k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí okresního úřadu o povinnosti vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory podle § 62 odst. 6 zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2002), je aktivně legitimován příslušný orgán státní sociální podpory nebo stát, neboť náklady na státní sociální podporu hradí stát a rovněž vrácení přeplatku na dávce je příjmem státního rozpočtu. Proto může návrh na výkon rozhodnutí podat i Česká republika jako osoba z rozhodnutí oprávněná ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 927/2006), a uvedené závěry se nepochybně obdobně uplatní také v poměrech vycházejících ze správního řádu.
Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.
Podle ustanovení § 61 zákona o obcích je přenesená působnost ve věcech, které stanoví zvláštní zákony,
a) v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce určenými tímto nebo jiným zákonem nebo na základě tohoto zákona; v tomto případě je území obce správním obvodem,
b) v rozsahu pověřeného obecního úřadu (§ 64) vykonávána tímto úřadem,
c) v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 66) vykonávána tímto úřadem.
Podle zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, byl Městský úřad Vsetín v době vydání exekučního titulu obecným stavebním úřadem ve smyslu § 13 odst. 1 stavebního zákona.
Dovolací soud ve své judikatuře rovněž dovodil, že obce jako právnické osoby (veřejnoprávní korporace) vykonávají veřejnou správu dvojího druhu: samosprávu v samostatné působnosti a státní správu v přenesené působnosti. Při výkonu státní správy pak obce vykonávají pravomoc, která na ně byla přenesena státem, a vykonávají ji nikoli jako projev samosprávy, nýbrž jako státní správu. Soustava orgánů rozhodujících ve stavebním řízení svým vrcholem vyúsťuje do Ministerstva pro místní rozvoj, v němž je zřízen odbor stavebního řádu. Ministerstvo též v určitých případech rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným v nižších stupních orgány obcí, přičemž není pochyb, že ministerstvo je státním orgánem v nejužším slova smyslu (srov. např. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1457/2005, uveřejněný pod číslem 98/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 361/97, publikovaný pod č. 136/98 v časopise Soudní judikatura, které se obdobně uplatní také v poměrech vycházejících ze stavebního řádu). To, že stavební úřad městského úřadu rozhoduje v rámci přenesené působnosti, pak výslovně plyne z ustanovení § 13 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého působnost podle tohoto zákona vykonávají stavební úřady uvedené v odstavci 1 písm. b) až e) jako působnost přenesenou.
Dovolací soud již rovněž dovodil, že v oblasti územní samosprávy má způsobilost mít práva a povinnosti obec, která je veřejnoprávní korporací a může mít vlastní majetek a která jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající [srov. čl. 101 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 2 odst. 1 zákona o obcích]. Obecní úřad, městský úřad, úřad města, úřad městského obvodu nebo úřad městské části nebo magistrát (§ 5 odst. 2 zákona o obcích v případě statutárního města) - dále též jen „obecní úřad“ - je orgánem obce (města), který v oblasti samostatné působnosti obce plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti, rozhoduje v případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a který vykonává přenesenou působnost podle § 61 odst. 1 písm. a) s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce (srov. § 109 odst. 3 zákona o obcích). Zákon o obcích obecnímu úřadu jako orgánu (organizační jednotce) obce nepřiznává způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést povinnosti z těchto vztahů vyplývající. V tomto zákoně ani v jiných obecně závazných právních předpisech není obsaženo žádné ustanovení, které by obecnímu úřadu (magistrátu) jako organizační jednotce obce (statutárního města) tuto způsobilost přiznávalo. Ze zákona o obcích naopak vyplývá, že obecní úřad se v soukromoprávních vztazích nemůže samostatně zavazovat. Obecní úřad není schopen ani samostatně plnit závazky z občanskoprávních vztahů (vlastní majetek a finanční zdroje má pouze obec a nikoliv obecní úřad); soudní rozhodnutí, kterým by byla uložena obecnímu úřadu povinnost k plnění, by proto ani nebylo možné vykonat. Zákon o obcích tedy nepřiznává obecnímu úřadu jako orgánu obce způsobilost vystupovat v občanskoprávních vztazích svým jménem a mít odpovědnost vyplývající z těchto vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1847/2010).
Ze shora uvedeného vyplývá, že vydání exekučního titulu Městským úřadem Vsetín, odborem územního plánování stavebního řádu a dopravy, bylo výkonem státní správy v tzv. přenesené působnosti. Současně se ze shora uvedeného podává, že osobou odpovědnou za výkon přenesené působnosti je obec a výkon této přenesené působnosti zcela a beze zbytku náleží obci. Na základě právě uvedeného je tedy třeba dovodit, že je to obec, která má právo na základě exekučního titulu, vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti, domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu § 105 odst. 1 spr. řádu; je přitom bez významu, zda je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) peněžité či nepeněžité plnění. Obec jako veřejnoprávní korporace je totiž v těchto případech, kdy je vykonáváno rozhodnutí orgánu obce v rámci přenesené působnosti, osobou, která je oprávněná a současně i povinná zajistit výkon přenesené působnosti, který zahrnuje i případný nucený výkon vykonávaného rozhodnutí vydaného orgánem obce při výkonu přenesené působnosti. Opačný závěr by bránil tyto povinnosti vykonávat řádně, neboť by zamezoval možnosti obce domáhat se výkonu rozhodnutí u soudního exekutora ve smyslu § 105 odst. 2 spr. řádu, když orgán obce, který rozhodnutí vydal, a který by se měl výkonu rozhodnutí domáhat, nemá možnost soudnímu exekutorovi předem hradit náklady exekuce na realizaci rozhodnutí, neboť nemá vlastní účet, vlastní rozpočet, ze kterého by mohl hradit případné náklady, které v průběhu exekuce vzniknou, a ani hmotněprávní způsobilost, tyto možnosti a způsobilost má pouze obec; orgán obce rovněž není ani osobou, která by následně mohla přijmout případné plnění od povinného k náhradě nákladů exekuce, neboť nedisponuje vlastním účtem.
V projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování stavebního řádu a dopravy, ze dne 4. 11. 2009, č. j. MÚVS-S 15745/2008 OÚPSŘ 330/Hr-12, kterým bylo povinné jako vlastnici předmětných staveb nařízeno jejich odstranění a současně jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Ze shora uvedeného vyplývá, že obec je oprávněná (a současně i povinná) ze zákona vykonávat přenesenou působnost, jejímž obsahem je i dohled a případné vynucení povinnosti uložené jejím orgánem v rámci přenesené působnosti, a je tedy osobou aktivně legitimovanou k podání exekučního návrhu ve smyslu § 105 odst. 2 spr. řádu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se nezabýval aktivní legitimací oprávněného k podání exekučního návrhu podle § 105 odst. 2 spr. řádu, jsou jeho právní závěry předčasné.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Vsetíně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-