// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 29.11.2017
Úhrada nákladů exekuce u nespojených exekucí do 31. 12. 2012
Exekutor je oprávněn v exekucích, jež vede mezi týmž oprávněným a týmž povinným a které byly zahájeny do 31. 12. 2012 a nebyly ukončeny k tomuto datu, vydat příkazy k úhradě nákladů exekuce pro každou z těchto exekucí zvlášť, jestliže povinný sám dříve nepodal důvodný návrh na spojení exekucí podle ustanovení § 112 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3628/2017, ze dne 13. 9. 2017
Dotčené předpisy:
§ 37 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění od 1. 1. 2013
§ 87 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 112 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Soudní exekutorka Mgr. Z. S., Exekutorský úřad pro Prahu 6, usnesením ze dne 16. prosince 2015, č. j. 180 EX 4500/08-90, rozhodla, že rozdělovaná podstata ve výši 852 191,86 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: 1. pohledávka soudní exekutorky Mgr. Z. S. na nákladech exekučního řízení k hotovému zaplacení ve výši 165 902,37 Kč, 2. pohledávka oprávněného na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 70 528,30 Kč, 3. pohledávka zástavního věřitele Tesille ditta services, s.r.o. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 7 856,09 Kč, 4. pohledávka zástavního věřitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 1 903 Kč, 5. pohledávka zástavního věřitele CREDIT MANAGEMENT SERVICES a.s. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 7 881 Kč, 6. a) až d) pohledávka zástavního věřitele Tesille ditta services, s.r.o. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 11 311,68 Kč, ve výši 11 303, 98 Kč, ve výši 11 304,83 Kč a ve výši 11 278,89, 7. pohledávka zástavního věřitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 1 675 Kč, 8. pohledávka zástavního věřitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 6 494 Kč, 9. pohledávka zástavního věřitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 5 156,50 Kč, 10. pohledávka zástavního věřitele České pojišťovny a.s. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 12 911,22 Kč, 11. pohledávka zástavního věřitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 1 578 Kč, 12. pohledávka zástavního věřitele M. K. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 475 000 Kč a 13. částečně pohledávka zástavního věřitele ČEZ Distribuce, a.s. na úhradu pohledávky k hotovému zaplacení ve výši 50 107 Kč. Soudní exekutorka takto rozhodla podle výsledků rozvrhového jednání ohledně rozvrhované podstaty, kterou tvořilo nejvyšší podání ve výši 852 191,86 Kč (výtěžek z dražby nemovitých věcí zapsaných na LV č. 11, kat. území D., ve výši 852 000 Kč a úroky z něj ve výši 191,86 Kč), kdy při rozvrhovém jednání byly projednány pohledávky, které mohly být z rozdělované podstaty uspokojeny a bylo určeno jejich pořadí, přičemž proti tomuto určení nebyly vzneseny žádné námitky. V první skupině [§ 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.] byla uspokojena pohledávka soudní exekutorky podle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 9. 2015, č. j. 180 EX 4500/08-82, ve třetí skupině [§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.] byla uspokojena v prvním pořadí pohledávka oprávněného, kdy pořadí se řídí dnem doručení exekučního návrhu, v téže skupině v dalším pořadí byly uspokojeny pohledávky zástavních věřitelů podle vzniku zástavního práva, kdy se toto pořadí řídí u zástavního věřitele pod č. 3 dnem 7. 10. 2010, pod č. 4 dnem 31. 1. 2011, pod č. 5 dnem 4. 3. 2011, pod č. 6 dnem 18. 3. 2011, pod č. 7 dnem 14. 11. 2011, pod č. 8 dnem 2. 4. 2012, pod č. 9 dnem 4. 7. 2012, pod č. 10 dnem 7. 8. 2012, pod č. 11 dnem 3. 12. 2012, pod č. 12 dnem 2. 4. 2013 a pod č. 13 dnem 12. 11. 2014, když tato poslední pohledávka byla uspokojena pouze částečně a tímto byla celá rozvrhová podstata vyčerpána.
K odvolání přihlášeného věřitele soudního exekutora JUDr. J. P., Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. února 2017, sp. zn. 20 Co 204/2016, změnil usnesení soudní exekutorky tak, že se z rozdělované podstaty ve výši 852 191,86 Kč uspokojí v první skupině pohledávka soudní exekutorky Mgr. Z. S. na nákladech exekuce ve výši 165 902,37 Kč a ve třetí skupině: 1. pohledávka oprávněného ve výši 70 528,30 Kč, 2. pohledávka soudního exekutora JUDr. J. P., Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, ve výši 7 865 Kč, 3. pohledávka Tessile ditta services, s.r.o. ve výši 7 856,09 Kč, 4. pohledávka Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti ve výši 1 903 Kč, 5. pohledávka CREDIT MANAGEMENT SERVICES a.s. ve výši 7 881 Kč, 6. pohledávka Tessile ditta services, s.r.o. ve výši 11 311.68 Kč, 7. pohledávka Tessile ditta services, s.r.o. ve výši 11 303, 98 Kč, 8. pohledávka Tessile ditta services, s.r.o. ve výši 11 304, 83 Kč, 9. pohledávka Tessile ditta services, s.r.o. ve výši 11 278, 89 Kč, 10. pohledávka Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti ve výši 1 675 Kč, 11. pohledávka Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti ve výši 6 474 Kč, 12. pohledávka Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti ve výši 5 156,50 Kč, 13. pohledávka České pojišťovny, a.s. ve výši 12 911, 22 Kč, 14. pohledávka Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti ve výši 1 578 Kč, 15. pohledávka M. K. ve výši 475 000 Kč a 16. částečně pohledávka ČEZ Distribuce, a.s. ve výši 42 242 Kč. Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 6. 008, č. j. 13 Nc 7282/2008-5, byla k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 12 000 Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně od 31. 1. 2007 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 12 428 Kč a pro náklady exekuce podle návrhu oprávněné, na majetek povinné nařízena exekuce. Pověřená soudní exekutorka v rámci prováděné exekuce prodejem nemovitých věcí povinné zapsaných na LV č. 11, kat. území D. na základě vydané dražební vyhlášky ze dne 22. 4. 2015, č. j. 180 EX 4500/08-48, provedla elektronickou dražbu, která skončila udělením příklepu na shora uvedené nemovité věci vydražiteli K. S. za nejvyšší podání ve výši 852 000 Kč (viz usnesení soudního exekutora č. j. 180 EX 4500/08-73). Poté soudní exekutorka vydala dne 25. 9. 2015 pod č. j. 180 EX 4500/08-82 příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým určil náklady exekuce v částce 165 902,37 Kč, přičemž příkaz k úhradě nákladů exekuce byl doručen oprávněné i povinné a nebyly proti němu podány žádné námitky. Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem nařídila soudní exekutorka na den 16. 12. 2015 rozvrhové jednání, ke kterému předvolala účastníky rozvrhu (oprávněnou, povinnou, vydražitele a osoby, které podaly přihlášku). Při tomto rozvrhovém jednání soudní exekutorka projednala pohledávky, které mohly být uspokojeny z rozdělované podstaty, kterou tvoří nejvyšší podání ve výši 852 000 Kč a úroky z něj ve výši 191,86 Kč. Jednalo se o pohledávky, jejichž přihlášky byly soudní exekutorce doručeny před první dražbou, tedy do 9. 6. 2015, tj. včetně přihlášených pohledávek soudního exekutora JUDr. J. P., Ph.D. (viz. Přihlášky založené na č. l. 45, 46, 50-59, 63-67 exekutorského spisu). Část těchto pohledávek JUDr. J. P., Ph.D. přihlásil jako zástavní věřitel (viz přihlášky založené na č. l. 46, 50, 57, 63, 65 exekutorského spisu), přičemž se jednalo o přihlášky pohledávek z titulu příkazu k úhradě nákladů exekuce zajištěné exekutorským zástavním právem na dražených nemovitostech povinné a všechny tyto pohledávky byly doručeny do datové schránky soudní exekutorky před nařízenou elektronickou dražbou. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudní exekutorky, která v rozvrhovém jednání projednala pohledávky odvolatele jako pohledávky, které nemohou být uspokojeny z rozdělované podstaty s tím, že se na ně nedostalo, neboť rozdělovaná podstata byla poté, co byly uspokojeny pohledávky v dřívějším pořadí, vyčerpána, není správné. Dle zákona č. 120/2011 Sb., exekučního řádu (podle stavu k 31. 12. 2012) bylo soudnímu exekutorovi umožněno za podmínky, že je to účelné pro provedení exekuce, na nemovitostech povinného zřídit exekutorské zástavní právo (§ 69a ex. řádu). Takto mohl soudní exekutor zajistit svoji pohledávku na nákladech exekuce (na rozdíl od stavu po změně exekučního řádu, provedené zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013, kdy je-li to účelné, může soudní exekutor na nemovitostech povinného zřídit exekutorské zástavní právo k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného). V daném případě takto odvolatel exekučními příkazy vydanými do konce roku 2012 zajistil svoje pohledávky na nákladech exekuce. Od roku 2013 však platí, že se další řízení zahájené oprávněným proti témuž povinnému u stejného exekutora spojuje s předchozí exekucí ke společnému řízení (§ 37 odst. 3 ex. řádu). Z uvedeného vyplývá, že v roce 2014, respektive 2015, kdy soudní exekutor vydával příkazy k úhradě nákladů exekuce, tak předmětné exekuční věci byly ze zákona spojeny ke společnému řízení a odvolatel tak mohl svoje náklady určit pouze ve vztahu k tomuto jednomu společnému řízení. Soud proto uzavřel, že opodstatněnou pohledávkou odvolatele je pouze pohledávka ve výši 7 865 Kč představující odměnu exekutora 3000 Kč podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora ve znění pozdějších předpisů a hotové výdaje v paušální částce 3 500 Kč podle § 13 odst. 1 vyhlášky včetně 21 % DPH.
Usnesení odvolacího soudu napadl přihlášený věřitel soudní exekutor JUDr. J. P., Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, dovoláním, jež má za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř. a za důvodné podle ustanovení § 241 a odst. 1 o. s. ř., neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o tom, že od roku 2013 platí, že se další řízení zahájené oprávněným proti témuž povinnému u stejného exekutora spojuje s předchozí exekucí ke společnému řízení (§ 37 ex. řádu) a tedy v letech 2014 – 2015, kdy dovolatel vydával příkazy k úhradě nákladů exekuce, tak již jednotlivé exekuční věci byly ze zákona spojeny ke společnému řízení a dovolatel tak mohl svoje náklady určit pouze ve vztahu k tomuto jednomu společnému řízení. Dovolatel má za to, že odvolací soud na daný případ nesprávně aplikoval § 37 odst. ex. řádu, neboť dle přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely (až na výjimky mezi něž však nepatří ustanovení § 37 ex. řádu) dokončí podle dosavadních předpisů, čímž se v případě spojování exekučních řízení rozumí ustanovení § 112 o. s. ř. Nová právní úprava se tak použije pouze na spojování exekučních řízení zahájených ode dne nabytí účinnosti předmětné novely, tedy nikoli na všech sedmnáct dotčených řízení, která byla zahájena přede dnem 1. 1. 2013. Navíc s ohledem na datum zahájení exekučních řízení neexistuje žádná povinnost exekuce dle § 112 o. s. ř. spojovat. Je zde pouze taková možnost, kterou je však potřeba s ohledem na okolnosti případu posoudit jako neúčelnou, a to zejména s ohledem na obecnou zásadu právní jistoty, když o nákladech všech sedmnácti daných exekucí bylo pravomocně rozhodnuto a opětovné otevírání této otázky by narušilo právní jistotu účastníků řízení. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud ve všech souvislostech nezabýval právní otázkou nastolenou v dovolání, zda a případně za jakých okolností je exekutor oprávněn v exekucích, jež vede mezi týmž oprávněným a týmž povinným a které byly zahájeny do 31. 12. 2012 a nebyly ukončeny k tomuto datu, vydat příkazy k úhradě nákladů exekuce pro každou z těchto exekucí zvlášť.
Podle ustanovení § 37 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb, exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ex. řádu“) další řízení zahájené oprávněným proti témuž povinnému u stejného exekutora dříve, než zanikne oprávnění exekutora k vedení předchozí exekuce, se spojuje s předchozí exekucí ke společnému řízení, a to ode dne podání návrhu. V zájmu hospodárnosti řízení může exekutor věc podle věty první vyloučit k samostatnému řízení.
Podle ustanovení čl. IV. bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle ustanovení § 112 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků (odstavec 1). Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení (odstavec 2).
Z výše uvedeného se podává, že v této věci ke spojení předmětných exekucí mezi týmž oprávněným a povinným u téhož exekutora (JUDr. J. P., Ph.D.) ze zákona nedošlo, neboť ustanovení § 37 odst. 3 ex. řádu je zde neaplikovatelné, protože všechny tyto exekuce byly zahájeny do 31. 12. 2012 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3317/14, a ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 3318/14). Ke spojení předmětných exekucí mohlo dojít výhradně podle ustanovení § 112 o. s. ř. z iniciativy soudního exekutora nebo k návrhu některého z účastníků. Dokud k takovému spojení předmětných exekucí nedošlo, jde o samostatná řízení, a proto je možné v každém z nich a samostatně ukládat povinnost k náhradně nákladů exekuce podle ustanovení § 87 ex. řádu. Ústavní soud v této souvislosti dovodil, že vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce v každé exekuci zvlášť dochází k zásahu do majetkové sféry povinného a že takový zásah exekutora může být vyhodnocen jako nepřípustný. Uzavřel tak za situace, kdy povinný sám dříve podal návrh na spojení věcí (exekucí) podle ustanovení § 112 o. s. ř. a nebylo mu vyhověno, ačkoli ke spojení exekucí v zájmu hospodárnosti řízení podle ustanovení § 112 o. s. ř. skutečně mělo dojít (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3699/14). V dané věci ovšem povinná vůči vedení vícero exekucí (a ostatně ani proti vydání vícero příkazů k úhradě nákladů exekuce) nebrojila a proto není na místě příkazy k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. J. P., Ph.D. pokládat za nepřípustný zásah do vlastnického práva povinné. Sama povinná totiž měla možnost zabránit nákladům exekuce tak, že by podala návrh na spojení věcí (exekucí), což ovšem neučinila, ačkoliv tak měla a mohla učinit. Za takových okolností je na místě se přidržet zásady „vigilantibus iura scripta sunt“ (nechť každý si střeží svá práva sám), když procesní zavinění na tom, že nebyla zvážena možnost spojení exekucí, zatěžuje především povinnou, která zůstala pasivní (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3317/14). S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že exekutor je oprávněn v exekucích, jež vede mezi týmž oprávněným a týmž povinným a které byly zahájeny do 31. 12. 2012 a nebyly ukončeny k tomuto datu, vydat příkazy k úhradě nákladů exekuce pro každou z těchto exekucí zvlášť, jestliže povinný sám dříve nepodal důvodný návrh na spojení exekucí podle ustanovení § 112 o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-