// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 26.10.2017
K návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku
Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv. Jde tu o hodnocení důkazu – znaleckého posudku. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a nakolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 525/2017, ze dne 26. 7. 2017
Dotčené předpisy: § 132 o. s. ř.
Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha- západ ze dne 30. 1. 2015, č. j. 5 C 378/2008-884, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 27 Co 286/2015-1376, bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů - účastníků řízení. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího napadá žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a – jak uvádí – uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
K námitce, že tím, že ve věci nebyl pořízen zvukový záznam z jednání, bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces:
Dovolatel předkládá otázku, která neměla být v rozhodovací praxi soudů dosud vyřešena; tu má představovat „žalobcem mnohokrát zmiňovaná otázka způsobu protokolace při ústním jednání“. V dalším textu se zaměřuje na obecné úvahy ohledně nutnosti pořizování zvukového záznamu jednání bez ohledu na to, zda konkrétní jednací síň je potřebným zařízením vybavena; netvrdí konkrétní skutečnosti, ze kterých by se podávalo, že byl v důsledku nesprávné protokolace poškozen na právech, pouze poukazuje na to, že měl četné výhrady proti protokolaci a že namítal i podjatost soudkyně. Tvrdí, že postupem soudů, které nezaznamenaly průběh jednání formou zvukového záznamu, bylo popřeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – dále též jen „LPS“). Otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání, tak přesně neformuluje; protože namítá, že skutečnost, že soud nepořídil z jednání zvukový záznam (§ 40 odst. 1 o. s. ř.) jen proto, že jednací síň nebyla vybavena nahrávacím zařízením, a namísto toho sepsal o jednání protokol (§ 40 odst. 2 o. s. ř.), vedla k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zabýval se dovolací soud (ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16) touto námitkou; v případě, že by k porušení práva na spravedlivý proces došlo, by totiž byla založena přípustnost dovolání.
Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu (§ 40 odst. 1 o. s. ř.). Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol (§ 40 odst. 2 o. s. ř., věta první).
Uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy v průběhu soudního jednání lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy; kdyby způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat (§ 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 sb., o soudech a soudcích).
Pořizování zvukových nebo zvukově obrazových záznamů z jednání má mít za následek efektivnější vedení řízení a zvýšení možnosti kontroly jeho průběhu (k tomu viz důvodovou zprávu k zákonu č. 7/2009 Sb.). Je tak povinností státní správy soudů dbát, aby jednací síně byly vybaveny potřebným zařízením. Nicméně z řady důvodů může dojít k tomu, že jednací síň takto vybavena není, nebo se např. zařízení porouchá. Pak objektivně není možno záznam pořídit o úkonech, při kterých soud jedná s účastníky, proto je třeba pořídit protokol. Na tom nic nemění ani skutečnost, že soud snad má k dispozici jiné jednací síně, ve kterých je zařízení umístěno. Pokud by totiž v tomto případě bylo možno jednání konat jen v takto vybavené síni, zúžil by se počet současně projednávaných věcí a došlo by k průtahům v řízeních; jedna hodnota by tak byla upřednostněna na úkor druhé, přinejmenším stejně významné. Ostatně nelze tvrdit, že samotné jednání bez pořízení zvukového záznamu porušuje práva účastníků na spravedlivý proces; pokud by totiž tomu tak bylo, bylo by nutné prohlásit za vadná všechna jednání, při kterých nebyl záznam pořízen. Že tomu tak není, vyplývá i z textu zákona; zákonodárce by jen pro obvyklé technické obtíže („není-li pořízení záznamu možné“) neumožňoval nahrazení záznamu protokolem, a také by nepřipouštěl, že pořízení protokolu namísto záznamu stanoví zákon.
Konečně podle čl. II. bod 1 přechodných ustanovení k zákonu č. 7/2009, kterým byl způsob zachycení průběhu jednání prostřednictvím zvukových a zvukově obrazových záznamů upraven, se uvádí: „Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány“. Z toho je zřejmé, že zákonodárce nepovažoval doposud pořízené protokoly o jednání za porušující právo na spravedlivý proces; v opačném případě by se touto otázkou blíže zabýval.
Ostatně účastníci nejsou v případech, ve kterých mají pochybnosti o správnosti protokolace, včetně protokolace o námitkách, zbaveni možnosti konfrontovat protokol o jednání se zvukovým záznamem (srov. § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 sb., o soudech a soudcích).
Na souvislost možnosti účastníků, resp. jejich zástupců pořizovat zvukové záznamy z jednání soudu podle tohoto ustanovení se situacemi, kdy „průběh jednání není možno zaznamenávat ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu uchovávaného na trvalém nosiči dat jako součásti spisu, jak zásadně předpokládá § 40 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o jednání se toliko sepisuje protokol v intencích odst. 2 téhož ustanovení“, upozornil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 132/16. V usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 2844/13, vyslovil, že ustanovení § 40 o. s. ř. „ … nevylučuje, aby o jednání nebyly pořizovány zvukové záznamy, a to v případě, není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon. Inkriminované protokoly o jednáních před civilním soudem s výpověďmi obžalovaných v procesním postavení svědků přitom splňují všechny náležitosti stanovené v příslušném § 40 o. s. ř., účastníci sledovali hlasitý diktát svých výpovědí a měli možnost reagovat na případné nepřesnosti protokolace. Při sepsání protokolů o jednání bylo tudíž podle odvolacího soudu, shodně i Ústavního soudu, postupováno naprosto standardním způsobem, pročež se jedná o důkazy zcela regulérní a zákonné“.
Dovolací soud uzavírá, že postupem odvolacího soudu nedošlo k narušení práva dovolatele na spravedlivý proces, a dovolání tak v této části není přípustné.
K námitce podjatosti soudkyně:
Námitkami, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodovala vyloučená soudkyně, uplatnil dovolatel tzv. zmatečnostní vadu (§ 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Dovolací soud je oprávněn zabývat se vadami řízení zakládajícími zmatečnost pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (viz § 242 odst. 3 o. s. ř.; ostatně tu nejde o jediný přípustný dovolací důvod, kterým je nesprávné právní posouzení věci); samy o sobě tyto vady přípustnost dovolání založit nemohou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě uvedených vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.).
K námitkám proti hodnocení znaleckého posudku:
Znalecký posudek (§ 125, 127 o. s. ř.) soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22Cdo 1810/2009, a řadu dalších rozhodnutí).
Zjištění ceny věci je otázkou skutkovou, nikoliv právní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 234/2009 - www.nsoud.cz; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2417/2008). Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1815/2015). To platí přiměřeně i v řízení o vypořádání společného jmění manželů.
Námitky dovolatele vůči znaleckému posudku tak představují polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Avšak těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013. „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Ze shora uvedeného vyplývá, že tato ani další námitky žalovaného vůči stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí, tedy skutkové námitky, nejsou v dovolacím řízení přípustné.
Ostatně jediným přípustným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
K metodě použité znalcem na ocenění se uvádí: V první řadě odvolací soud vyšel z obvyklé (tržní) ceny (viz str. 12 rozsudku uprostřed); jen ohledně věcí, které takto nebylo možno ocenit, neboť nejsou častým předmětem obchodu, zvolil jinou metodu. Pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky). V případě zpochybnění metodiky znaleckého posouzení vychází dovolací soud z toho, že je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010).
Opět je třeba zdůraznit, že i námitky účastníka proti zvolené metodě podléhají hodnocení soudu; je na něm, aby zvážil, zda je považuje za důvodné či nikoliv. Dovolatel poukazuje na rozhodnutí, týkající se případů, kdy soud měl o posudku pochybnosti; o to v dané věci nešlo.
K návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku:
Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (viz k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010. Jde tu opět o hodnocení důkazu – znaleckého posudku. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a nakolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku. V dané věci byl proveden důkaz více znaleckými posudky, a odvolací soud se hodnocením jejich závěrů řádně zabýval; jeho postup tak nebyl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a není tu nic, co by mohlo v této souvislosti založit přípustnost dovolání.
Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014,ve kterém se uvádí: „V situaci, kdy soudy nižších stupňů shledaly shora uvedenou procesní obranu, včetně navrhovaných důkazů nepodstatnou a aniž navrhované důkazy provedly, dospěly k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno co do přípustnosti kauzálních námitek, zůstalo jejich právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné“. Z toho dovozuje, že soud byl povinen provést navržený důkaz revizním posudkem. V citovaném rozhodnutí však soud nerozhodoval na základě znaleckého posudku, a v nyní projednávané věci pak nerozhodoval na základě pravidel o důkazním břemeni. To se uplatní v případě, že některá významná skutečnost zůstane neobjasněna (tzv. „non liquet“). Zde však soud vyšel z toho, že cena nemovitosti byla zjištěna a žalobce zpochybňoval správnost znaleckého posudku, ze kterého soud vyšel. Jde tedy o hodnocení důkazu, které je věcí soudů v nalézacím řízení, a jeho zpochybnění založené na jiném názoru účastníka nezakládá přípustný dovolací důvod. To ostatně platí i pro posouzení pravosti podpisu dovolatele; k tomu se dodává, že odvolací soud vysvětlil, proč v této souvislosti dovolatelem navržené doplnění dokazování neprovedl (str. 19 rozsudku, konec prvního odstavce) a s tímto důvodem dovolatel nijak nepolemizuje.
K otázce, zda lze provést důkaz znaleckým posudkem, jestliže v řízení nebyl znalec ustanoven:
Tuto otázku řeší § 127a odst. 1, věta první o. s. ř. takto: „Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem“. Navíc dovolatel takto zpochybňuje posudek posuzující pravost podpisu; i zde se připomíná to, co odvolací soud uvedl na str. 19 rozsudku (vázanost pravomocným soudním rozhodnutím) a s čím dovolatel ani nepolemizuje.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-