// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 04.10.2017
Rozsah prokazování převodu práva z exekučního titulu
I. Exekuci lze od počátku vést ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, i v případě postoupení pohledávky vymezené v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, jestliže jsou splněny předpoklady podle ustanovení § 36 odst. 3, 4 ex. řádu, tedy je-li prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu, a to listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Právě uvedeným způsobem musí být prokázány veškeré skutečnosti, které podle hmotného práva zakládají převod nebo přechod pohledávky.
Jestliže tedy smlouva o postoupení pohledávky obsahovala ujednání o tom, že k účinnosti smlouvy (k postoupení pohledávky) dojde až poté, co bude zaplacena cena za postoupení pohledávky, musel oprávněný způsobem uvedeným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (tedy listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) prokázat nejen existenci smlouvy o postoupení pohledávky, ale i naplnění odkládací podmínky (zde zaplacení ceny za postoupení pohledávky), na jejímž základě smlouva o postoupení pohledávky měla nabýt účinků.
II. Naplnění předpokladů pro zahájení a vedení exekuce je třeba zkoumat k okamžiku podání exekučního návrhu. Jestliže formální předpoklady pro zahájení a vedení exekuce (zde průkaz převodu pohledávky v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 ex. řádu včetně zaplacení ceny za postoupení pohledávky) na jejím počátku nebyly naplněny, je třeba exekuci zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Takový nedostatek nelze dodatečně zhojit poukazem na to, že až v průběhu exekuce došlo k naplnění veškerých předpokladů předepsaných hmotným právem, aby pohledávka přešla z původního věřitele na oprávněného.
III. Samo oznámení o postoupení pohledávky ze strany původního věřitele, jež nevyhovuje požadavkům stanoveným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu, není způsobilé prokázat převod práva z exekučního titulu, který má být vykonán.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1205/2017, ze dne 18. 7. 2017
Dotčené předpisy: § 36 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 dne 28. 1. 2014, pod č. j. 14 EXE 285/2014-48, pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku Exekutorského úřadu Ostrava, provedením exekuce k vymáhání pohledávky původní oprávněné (společnosti MICCEF INVEST LTD. se sídlem v Kyperské republice, Nicosii, Andrea Avraamidi č. 38, registrační číslo osoby 319050) ve výši 16 314 582,80 Kč vůči povinnému.
Povinný dne 27. 3. 2014 navrhl zastavení exekuce s odůvodněním, že původní oprávněná nedoložila řádné nabytí pohledávky, že vymáhaná pohledávka nebyla původní oprávněné účinně postoupena a exekuce je z toho důvodu vedena předčasně a že vykonávaný závazek povinného nevznikl platně, protože na straně povinného absentovala vůle ke splnění závazku.
Usnesením ze dne 14. 10. 2015, č. j. 14 EXE 285/2014-180, Obvodní soud pro Prahu 8 návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Po skutkové stránce uzavřel, že exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný notářkou Mgr. Šárkou Otipkovou ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. NZ 316/2012, N 327/2012. Jako věřitel v něm vystupovala společnost RPA ASSETS Ltd., se sídlem v Londýně, registrační číslo 6289129, na straně dlužníka vystupovala společnost Timbeum a. s., se sídlem v Praze 9, Horní Počernice, F. V. Veselého č. 2635/15, identifikační číslo 27899977. Povinný figuroval jako ručitel závazku, zároveň byl v době sepisu notářského zápisu předsedou představenstva dlužnice. Pohledávka, jíž se zápis týkal, činila 58 000 000 Kč s tím, že jde o dosud nesplacený závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2008. Smlouvou ze dne 8. 3. 2013 došlo k postoupení předmětné pohledávky na nynější oprávněnou, podpisy postupitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) a postupníka (oprávněné) byly úředně ověřeny. Oznámení o postoupení pohledávek bylo povinnému původním věřitelem doručováno na adresu v P., vrátilo se však zpět s tím, že adresát se odstěhoval. Po právní stránce soud prvního stupně zdůraznil, že závazek povinného k ručení obsažený v notářském zápise splňoval veškeré náležitosti uvedené v ustanovení § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen "obč. zák."), tedy byl i srozumitelný; z žádných důkazů navržených povinným neplyne, že by mělo jít o závazek podmíněný tím, že se povinný stane jediným akcionářem společnosti Timbeum a. s., jak tvrdí. Nerozlučná spojitost mezi ručitelským závazkem povinného a smlouvou o prodeji akcií společnosti Timbeum a. s. ze dne 26. 7. 2012 nebyla z důkazů označených povinným zjištěna (dodává se, že k převodu akcií na základě této smlouvy nakonec nedošlo). Proto nebyl důvod uzavřít, že ručitelský závazek povinného nebyl uzavřen platně pro absentující vůli povinného směřující ke vzniku závazku bez toho, aby se stal zároveň vlastníkem akcií. Jde-li o smlouvu o postoupení pohledávky mezi společností RPA ASSETS Ltd. a původní oprávněnou, z článku 8.2. soud prvního stupně zjistil, že smlouva byla podmíněna zaplacením úplaty za postoupení ve výši 150 866 334,52 Kč, což však není důvodem pro závěr, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná. Soud prvního stupně se neztotožnil ani s námitkou povinného, že postoupení pohledávky je proti povinnému neúčinné (a exekuce předčasná) proto, že oznámení o postoupení pohledávky povinnému nebylo doručeno. Postupitel totiž toto oznámení doručoval na adresu povinného uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2013 tak bylo doručeno řádně na adresu bydliště povinného (i když se zásilka vrátila jako nedoručená s tím, že na adrese se povinný nezdržuje). Proto nastaly účinky oznámení o postoupení pohledávky a povinný má nadále plnit oprávněné a nikoliv původnímu věřiteli (ustanovení § 526 obč. zák.). I kdyby však k řádnému doručení nedošlo, je třeba podle soudu prvního stupně přihlédnout ke skutečnosti, že povinný se o postoupení pohledávky dozvěděl v rámci exekučního řízení dne 2. 3. 2014, když mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce.
Dovoláním napadeným usnesením odvolací soud (k odvolání povinného) usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když odkázal na závěry a argumentaci soudu prvního stupně. Uzavřel, že právo z exekučního titulu bylo na oprávněnou převedeno, a to listinou ověřenou státním orgánem, protože původní oprávněná doložila k exekučnímu návrhu smlouvu o postoupení pohledávky, na níž jsou úředně ověřeny podpisy zástupců smluvních stran. Podpis zástupce postupníka (společnosti RPA ASSETS Ltd.), byl ověřen úředníkem pro ověřování listin, N. – K., ověření je opatřeno kulatým razítkem s dodatkem, že jde o úředníka pro ověřování listin. Na základě článku 14 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 23. 4. 1982 uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 96/1983 Sb. (dále též jen "Smlouvy o právní pomoci s Kyprem") se nevyžaduje apostila a superlegalizace listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany. Podpis ověřený výše uvedeným způsobem tedy splňuje podmínky ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen "ex. řádu“). Skutečnost, že cena za postoupení pohledávky byla zaplacena (a že došlo k účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky jejím zaplacením) odvolací soud pokládal za prokázanou z prohlášení původního věřitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) a původní oprávněné ze dne 8. 3. 2013, které bylo přiloženo k exekučnímu návrhu (podpisy na prohlášení nejsou ověřeny). K námitce povinného, že k okamžiku zahájení exekučního řízení nebylo prokázáno postoupení pohledávky z původního věřitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) na původní oprávněnou, odvolací soud uvedl, že původní oprávněná skutečně nedoložila, že by oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2013 bylo povinnému doručeno. Spolu s ním totiž nebyla doložena doručenka. Nicméně povinný byl informován o postoupení pohledávky nejpozději dne 2. 3. 2014, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce a s ním i exekuční návrh, který obsahuje oznámení o postoupení pohledávky. Tím došlo k naplnění předpokladů daných ustanovením § 526 obč. zák., takže povinný je povinen plnit nikoliv předchozímu věřiteli, ale původní oprávněné. Obranu povinného, že závazek povinného vyplývající z ručení je neplatný pro absenci vůle povinného, odvolací soud shledal nedůvodnou proto, že "rozhodující jsou údaje uvedené v notářském zápisu, který je exekučním titulem." Jeho součástí není povinným tvrzená smlouva o tom, že jeho závazek je nerozlučně navázán na to, že nabude veškeré akcie společnosti Timberum s. r. o. S ohledem na to, že je třeba vyjít výhradně z notářského zápisu o závazku povinného, odvolací soud uzavřel, že není nutné provést povinným navržené důkazy (e-mailovou korespondenci povinného s Ing. P. R.) za účelem prokázání nerozlučné provázanosti notářského zápisu se smlouvu o nabytí akcií ze dne 26.7. 2012.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Uvedl v něm zejména, že původní oprávněná v exekučním řízení nedoložila platné a účinné postoupení pohledávky, zejména nedoložila způsobem předpokládaným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu, že byla splněna odkládací podmínka účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2013 uvedená v článku 8.2. smlouvy, kterou je zaplacení ceny za pohledávku ve výši 150 866 334,52 Kč. Prohlášení původního věřitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) o splnění této podmínky totiž není ověřeno. Dovolací soud se přitom podle názoru povinného dosud nezabýval tím, zda se povinnost stanovená v ust. § 36 odst. 4 ex. řádu prokázat převod práva listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem vztahuje i na splnění vedlejší podmínky takového právního jednání, na základě kterého došlo k převodu práva, zde konkrétně jde o splnění odkládací podmínky účinnosti předmětného právního jednání. Dále dovolatel namítl, že se odvolací soud dostatečně nezabýval tím, zda osoba, která v Kyperské republice ověřila podpis původního věřitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) pod smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2013, je skutečně ve smyslu článku 14 Smlouvy o právní pomoci s K. úřední osobou, která je podle předpisů Kyperské republiky oprávněna k ověření listiny a zda ověření smlouvy z její strany splňuje veškeré náležitosti stanovené kyperským právem. Nejvyšší soud se přitom podle názoru dovolatele dosud nevyjádřil k právní otázce, zda je ze strany exekučního soudu za účelem posouzení přechodu práva podle ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu potřeba zkoumat, jestli předložená veřejná listina či ověřovací doložka vydaná ve státě, s nímž má Česká republika uzavřenou bilaterální smlouvu o vzájemném uznání veřejných listin a úředních rozhodnutí, splňuje kritéria veřejné listiny a ověřovací doložky druhého smluvního státu, ve kterém byla vydána, aby byla považována za veřejnou listinu či za platnou ověřovací doložku. Konečně dovolatel uvedl, že odvolací soud nerespektoval judikaturu dovolacího soudu (konkrétně „rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1617/2007“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3326/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014), jestliže při posouzení námitky povinného, že povinný neměl vůli se zavázat jako ručitel k vykonávanému plnění (a proto je jeho závazek neplatný) vycházel výhradně z obsahu exekučního titulu, jímž byl notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, a zamítl důkazní návrhy povinného, které směřovaly k prokázání toho, že vznik závazku povinného z předmětného notářského zápisu byl podmíněn tím, že povinný se stane vlastníkem veškerých akcií dlužníka (společnosti Timberum s. r. o.), za jehož závazek se v notářském zápisu zaručil.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání ze dne 3. 2. 2017 (doručeném odvolateli dne 1. 3. 2017) zejména uvedl, že své tvrzení o splnění odkládací podmínky prokázal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2013 včetně jejích příloh a prohlášením postupitele o postoupení pohledávky ze dne 5. 5. 2013. Dále oprávněný zdůraznil, že ověření podpisu ze strany kyperské úřední osoby, tzv. certifying officer, je srovnatelné s ověřením podpisu u notáře nebo na úřadě, takže došlo-li k ověření podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky ze strany tohoto úředníka, bylo učiněno za dost principu formalizace předpokladů pro vedení exekuce vůči někomu jinému, než původnímu oprávněnému. Jde-li o údajný nedostatek vůle na straně povinného k převzetí ručitelského závazku, povinný její nedostatek jen tvrdil, tato tvrzení však žádným relevantním důkazem neprokázal. S ohledem na výše uvedené oprávněný má za to, že dovolání má být odmítnuto jako nepřípustné.
Usnesením ze dne 22. 1. 2017, č. j. 024 EX 931/14-226, Mgr. Pavla Fučíková, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Ostrava, rozhodla o tom, že namísto původní oprávněné MICCEF INVEST LTD. se sídlem v Kyperské republice, Nicosii, Andrea Avraamidi č. 38, registrační číslo osoby 319050, bude v řízení nadále jednáno s nynější oprávněnou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že věc je třeba vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době od 1. 1. 2014 posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud ve všech souvislostech nezabýval právní otázkou nastolenou v dovolání, zda se povinnost stanovená v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu, tedy povinnost oprávněného při podání exekučního návrhu prokázat, že právo uvedené v exekučním titulu bylo na něho původním věřitelem skutečně převedeno, a to listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, vztahuje i na prokázání splnění podmínky, která odkládá účinnost právního jednání, na jehož základě má dojít k převodu práva (v daném případě odkládací podmínky zaplacení ceny za postupovanou pohledávku). Dovolání je přípustné též proto, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz níže) nerespektoval, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je sice ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu exekučním titulem, avšak sám o sobě (neboť není rozhodnutím) nevede ke vzniku, změně nebo k zániku hmotněprávních práv a povinností, a proto se soud musí při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zabývat tím, zda povinnost, jež je vymezena v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, odpovídá skutečným hmotněprávním poměrům mezi oprávněným a povinným.
Podle ustanovení § 36 odst. 3 ex. řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Exekuci lze od počátku vést ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, i v případě postoupení pohledávky vymezené v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, jestliže jsou splněny předpoklady podle ustanovení § 36 odst. 3,4 ex. řádu, tedy je-li prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu, a to listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2136/2006, nebo ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3079/2009). Právě uvedeným způsobem musí být prokázány veškeré skutečnosti, které podle hmotného práva zakládají převod nebo přechod pohledávky. Jiný výklad by vedl k popření zásady formalizace předpokladů pro zahájení exekuce (soudního výkonu rozhodnutí), která je výrazem pravidla, že dokazování za účelem zjištění, zda právo přešlo na jiného, se před nařízením výkonu rozhodnutí (před zahájením exekuce) neprovádí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1512/2007). Jestliže tedy smlouva o postoupení pohledávky obsahovala ujednání o tom, že k účinnosti smlouvy (k postoupení pohledávky) dojde až poté, co bude zaplacena cena za postoupení pohledávky, musel oprávněný způsobem uvedeným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (tedy listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) prokázat nejen existenci smlouvy o postoupení pohledávky, ale i naplnění odkládací podmínky (zde zaplacení ceny za postoupení pohledávky), na jejímž základě smlouva o postoupení pohledávky měla nabýt účinků. Jestliže tedy se odvolací soud v daném případě spokojil s tím, že původní oprávněná k exekučnímu návrhu předložila pouze smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2013 s (podle názoru odvolacího soudu) ověřenými podpisy postupitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) a postupníka (původní oprávněné) a s úředně neověřeným prohlášením postupitele a oprávněné ze dne 5. 5. 013 o tom, že úplata za postoupení pohledávky byla již původní oprávněnou zaplacena, neaplikoval ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu důsledně. Právní závěr odvolacího soudu, že postoupení pohledávky bylo původní oprávněnou v úplnosti prokázáno způsobem předpokládaným v ustanovení § 36 odst. 3,4 ex. řádu, je proto nesprávný. Neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že tato případná nedůslednost byla s ohledem na existenci ustanovení § 526 obč. zák. napravena tím, že povinnému bylo po zahájení exekučního řízení dne 2. 3. 2014 (spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce) doručeno oznámení postupitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) o postoupení pohledávky, a proto povinný nemůže namítat, že není povinen původní oprávněné plnit. Takový náhled nezohledňuje, že naplnění předpokladů pro zahájení a vedení exekuce je třeba zkoumat k okamžiku podání exekučního návrhu (zde ke dni 24. 1. 2014). Jestliže formální předpoklady pro zahájení a vedení exekuce (zde průkaz převodu pohledávky v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 ex. řádu včetně zaplacení ceny za postoupení pohledávky) na jejím počátku nebyly naplněny, je třeba exekuci zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srovnej s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněným pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1152/2010). Takový nedostatek nelze dodatečně zhojit poukazem na to, že až v průběhu exekuce došlo k naplnění veškerých předpokladů předepsaných hmotným právem, aby pohledávka přešla z původního věřitele na oprávněného. Rovněž nelze přehlédnout, že samo oznámení o postoupení pohledávky ze strany původního věřitele, jež nevyhovuje požadavkům stanoveným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu, není způsobilé prokázat převod práva z exekučního titulu, který má být vykonán (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1914/2003).
Odvolací soud též nedocenil, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je sice ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu exekučním titulem, avšak sám o sobě (neboť není rozhodnutím) nevede ke vzniku, změně nebo k zániku hmotněprávních práv a povinností, a proto se soud musí při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zabývat tím, zda povinnost, jež je vykonávána na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti odpovídá skutečným hmotněprávním poměrům mezi oprávněným a povinným (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004). Jestliže tedy povinný namítal, že jeho ručitelský závazek uvedený v notářském zápisu byl nerozlučně spjat se závazkem k předvedení veškerých akcií dlužnice na povinného (smlouva o převodu akcií byla uzavřena dne 26. 7. 2012), měl se odvolací soud vyrovnat s tím, zda tato okolnost podle hmotného práva může mít za následek, že povinný není povinen plnit vymáhanou částku, a na základě této úvahy případně odůvodnit, proč není na místě vyhovět návrhům povinného na doplnění dokazování této skutečnosti (navrhována byla především e-mailová korespondence mezi povinným a ing. P. R.). Právní závěr odvolacího soudu, že „rozhodující jsou údaje uvedené v notářském zápisu“ že „součástí notářského zápisu není povinným tvrzená smlouva o jakémkoliv závazku Ing. P. R. na prodej 100% akcií společnosti Timbeum a. s. povinnému“ a že na ručitelský závazek povinného (a tedy ani na rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce) nemůže mít „jakýkoliv vliv“ kupní smlouva mezi povinným a Ing. Rozehnalem, s ohledem na výše uvedené neobstojí, protože exekučním titulem není rozhodnutí, ale notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Případná neexistence závazku uvedeného v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti je totiž důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 986/2005).
Povinný v dovolání konečně bez bližšího právního odůvodnění namítl, že se odvolací soud dostatečně nezabýval tím, zda osoba, která v Kyperské republice ověřila podpis původního věřitele (společnosti RPA ASSETS Ltd.) pod smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2013, je skutečně ve smyslu článku 14 Smlouvy o právní pomoci s Kyprem úřední osobou, která je podle předpisů Kyperské republiky oprávněna k ověření listiny a zda ověření smlouvy z její strany splňuje veškeré náležitosti stanovené kyperským právem. Podstata této námitky však směřuje ke zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že osoba, která na smlouvě o postoupení pohledávky na Kypru ověřila podpis původního věřitele, skutečně byla „úřední osobou“ oprávněnou k ověřování podpisů. Z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení je přitom zřejmé, že tento skutkový závěr odvolací soud učinil s ohledem na obsah ověřovacího razítka a dodatku, že „jde o úředníka pro ověřování listin“. Přezkum skutkových závěrů odvolacího soudu je však v dovolacím řízení nepřípustný (ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí v plném rozsahu i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 8) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-