// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 22.08.2017
Chyby v psaní nebo v počtech notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Je-li v době podání exekučního návrhu z obsahu exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti zcela zjevné, že se strana povinná dostala do prodlení s plněním dluhu jako celku, protože řádně a včas nezaplatila některou ze splátek, je takový notářský zápis materiálně vykonatelným exekučním titulem, i když z něho následkem chyby v psaní nebo v počtech není patrné, v jaké výši a kdy měly být zaplaceny další splátky, k nimž mělo dojít poté, co se povinná strana ocitla v prodlení s plněním dluhu jako celku pro nezaplacení některé z dřívějších (a termínem splatnosti i výší nepochybně definovaných splátek) a kdy se stal dluh z toho důvodu zcela splatným.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2086/2017, ze dne 6. 6. 2017
Dotčené předpisy: § 71a zák. č. 358/1992 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 11. 2013 se povinní domáhali zastavení exekuce vedené podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářem Mgr. Jiřím Kunzem dne 2. 8. 2012 pod sp. zn. N 67/2012, NZ 63/2012, protože vůči nim doposud nenastaly účinky zahájené exekuce, neboť spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce jim nebyl doručen exekuční návrh a kopie exekučního titulu, nenastala ani splatnost celého dluhu. Právní úkon obsažený v notářském zápise je navíc neplatný, účet oprávněného, na který měly být zasílány splátky, je v něm totiž uveden v nesprávném formátu. Na neexistující účet není možné realizovat splátky, dluh tak není splatný a není proto možné požadovat splacení celého dluhu. Povinní 3) a 4) dále namítali neplatnost dohody obsažené v notářském zápise, jíž přistoupili k dluhu 1) a 2) povinných, neboť ji uzavřeli pod nátlakem.
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 30. 12. 2014, č. j. 21 EXE 2278/2013-130, návrh povinných na zastavení exekuce zamítl. Uvedl v něm zejména, že v notářském zápisu skutečně došlo k písařské chybě, kdy bylo uvedeno nesprávné číslo účtu (073302063/0800 namísto správného 0733022063/0800). Proto nemohlo dojít k úhradě první splátky ve výši 30 000,- Kč ke dni 1. 9. 2012. Poté, povinný 1) nesrovnalost v čísle účtu zjistil, kontaktoval oprávněného a ten mu sdělil správné číslo účtu, na který povinný 1) dne 8. 11. 2012 první splátku ve výši 30 000 Kč zaplatil. Další splátky však již nebyly ze strany ani povinného 1) a ani dalších povinných zaplaceny. Oprávněný podal exekuční návrh až dne 17. 9. 2013 a vzal v úvahu zaplacenou první splátku ve výši 30 000 Kč, přičemž další splátky na pohledávku do 1. 10. 2012 již byly v daném případě po splatnosti, takže k době podání návrhu již došlo ke ztrátě výhody splátek, a tak nastala splatnost celé pohledávky oprávněného.
K odvolání povinných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164, změnil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 12. 2014, č. j. 21 EXE 2278/2013-130, tak, že exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 9. 2013, č. j. 21 EXE 2278/2013-20, se zastavuje a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a nákladech exekutora. Zjistil, že v notářském zápise povinní uznali, že oprávněnému dluží částku 3 325 000 Kč z tam specifikovaných důvodů, a zavázali se dluh zaplatit společně a nerozdílně v tam stanovených splátkách do 30. 4. 2014 (pod ztrátou výhody splátek) na účet oprávněného, jehož číslo, včetně uvedení banky, bylo v zápise uvedeno. Poté, co povinný 1) při placení první splátky zjistil, že číslo účtu uvedené v notářském zápise je chybné, sdělil mu oprávněný správné číslo účtu, na tento účet posléze povinný 1) splátku zaplatil, další dohodnuté splátky však již neuhradil. Oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že návrh povinných na zastavení exekuce je důvodný, neboť je-li v notářském zápise uvedeno (byť zřejmě jen v důsledku písařské chyby) nesprávné číslo účtu, na který mělo být plněno, a zároveň bylo sjednáno, že splátka se považuje za uhrazenou dnem připsání na tento účet, a k žádné písemné změně této dohody nedošlo, nemohli se povinní dostat do prodlení s úhradou svého dluhu a notářský zápis je z tohoto pohledu materiálně nevykonatelný. Dalšími tvrzenými důvody pro zastavení exekuce se již pro nadbytečnost nezabýval.
K dovolání oprávněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3982/2015, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uzavřel, že notářský zápis je materiálně vykonatelný, i když číslo účtu, na který měl být dluh splněn, je v něm uvedeno nesprávně. Zdůraznil, že i při stanovení místa plnění v notářském zápise platí obecné pravidlo, že místem plnění je to, kde je dlužník povinen závazek splnit; při určení místa plnění má přitom přednost dohoda stran, není-li místo plnění určeno dohodou stran (nelze ho z dohody zjistit), použijí se ustanovení zákona (ustanovení § 567 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ustanovení § 336 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013). Dohodnou-li se strany v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti na místě plnění, měl by dlužník přednostně plnit na takto dohodnutém místě, v případě, že dohoda o místě plnění bude v notářském zápise scházet, nebude to mít vliv na jeho materiální vykonatelnost (nejde o povinnou náležitost), jen se použijí další zákonná kritéria pro stanovení místa plnění. Stejně musí být postupováno i v případě, kdy se sice účastníci pokusili určit místo plnění dohodou, avšak neúspěšně (dohoda je neurčitá, neplatná atd.) a výsledkem tak je, že místo plnění nebylo určeno. V projednávané věci navíc ani nelze přehlédnout, že oprávněný poté, co byl na nesprávné číslo účtu upozorněn povinným 1), mu sdělil správné číslo účtu, na který povinný 1) uhradil jednu splátku, a ačkoliv mu bylo známo, na který účet by měl oprávněnému dluh splácet, přestal splátky hradit. Ostatní povinní ani netvrdili, že by se pokusili oprávněnému cokoliv uhradit a ten jim neposkytl součinnost.
Usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 10 Co 205/2015-278 (jež je předmětem nynějšího dovolacího řízení), Krajský soud v Ostravě usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 12. 2014, č. j. 21 EXE 2278/2013, jímž byl zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce, potvrdil. Po skutkové stránce odkázal na zjištění soudu prvního stupně a dodal, že v rámci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářem Mgr. Jiřím Kuncem dne 2. 8. 2012, sp. zn. N 67/2012, NZ 63/2012 (jenž je zde exekučním titulem) povinní prohlásili za nesporné a nepochybné, že oprávněný má za povinným 1) a povinnou 2) pohledávku ze smlouvy o půjčce v úhrnné výši 3 325 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 6. 2000. Dohodou o přistoupení k dluhu uskutečněnou v rámci předmětného notářského zápisu povinní 3) a 4) přistoupili k tomuto dluhu, zároveň všichni povinní svůj závazek k zaplacení částky 3 325 000 Kč uznali co do důvodu i výše. Všichni povinní se dále zavázali splnit dluh ve výši 3 325 000 Kč společně a nerozdílně ve splátkách po 30 000 Kč, a to k 1. 9. 2012, 1. 10. 2012, 1. 11. 2012, 1. 12. 2012, 1. 1. 2013, a dále vždy prvního dne následujících měsíců do 1. 3. 2014, a částku ve výši 2 725 000 do 30. 4. 2014 na účet oprávněného č. 073302063/0800 s tím, že v případě, že kterákoliv splátka nebude splacena v řádném termínu v plné své výši, stane se dluh, po odečtení splacené části, k tomuto datu splatný v celé své výši. Konečné datum splatnosti bylo sjednáno dnem 30. 4. 2014. Odvolací soud dále zjistil, že před zahájením exekučního řízení došlo ke splnění jediné splátky dne 8. 11. 2012 ve výši 30 000 Kč ze strany povinného 1) (poté, co povinnému 1) bylo oprávněným sděleno správné číslo účtu); k úhradě dalších splátek nedošlo proto, že povinní neměli dostatek finančních prostředků. Po právní stránce odvolací soud mimo jiné zdůraznil, že je vázán právním závěrem dovolacího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3982/2015, podle něhož nesprávné uvedení čísla účtu pro účely plnění dluhu nezpůsobuje materiální nevykonatelnost daného exekučního titulu. Skutečnost, že při vymezení splátek chybí uvedení jedné splátky ve výši 30 000 Kč (součet jednotlivých splátek tak neodpovídá celkové výši dluhu) a kdy existuje určitý rozpor při uvedení číselného a slovního vyjádření poslední splátky (poslední splátka byla vyčíslena na 2 725 000 Kč, ale poté bylo v závorce uvedeno, že má jít „slovy“ o třimilionydvacetpěttisíc korun českých), rovněž nezpůsobuje nevykonatelnost exekučního titulu. Tyto zjevné písařské chyby, případně chyby v počtech, jsou nepodstatné za situace, kdy je výše dluhu (3 325 000 Kč) nepochybná a kdy je zřejmé, že k datu zahájení exekučního řízení již povinní byli v prodlení pro nesplnění některé ze splátek.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě 31. 10. 2016, č. j. 10 Co 205/2015-278, napadli povinní 2) a 3) dovoláním, v němž nastolili právní otázku, zda situace, kdy se povinní zavážou v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti zaplatit věřiteli celkovou dlužnou částku ve splátkách, jejichž součet neodpovídá celkové dlužné částce, a dále slovní vymezení jedné z těchto splátek neodpovídá jejímu číselnému vymezení a je neurčitě vymezeno, k čemu se vztahuje datum konečné splatnosti, způsobuje materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Konkrétně uvedli, že předmět plnění (jenž je obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, má-li být exekučním titulem) byl uveden neurčitě. Povinní se sice na jedné straně zavázali zaplatit 3 325 000 Kč, ale součet jednotlivých splátek činí jen 3 295 000 Kč; neurčité je i vymezení jednotlivých splátek, když poslední splátka je vyčíslena částkou 2 725 000 Kč, ale slovně je uvedeno, že jde o třimilionydvacetpěttisíc korun českých. Neurčité je i datum konečné splatnosti dne 30. 4. 2014, protože není uvedeno, čeho konkrétně se tato splatnost týká.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „o. s. ř.“. Zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud dále uzavřel, že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky Nejvyšším soudem dosud ve všech souvislostech neřešené [zda je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti v něm uvedené konkrétní peněžité pohledávky materiálně vykonatelným exekučním titulem, není-li z něho pro chyby v psaní, v počtech nebo pro jinou zjevnou nesprávnost zřejmé, jakou výši mají všechny jednotlivé splátky, je-li v něm zároveň ujednáno, že nezaplacením některé ze splátek se stává splatným celý dluh], avšak dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 71a odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „notářský řád“), notářský zápis o právním jednání, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být i výše dluhu a lhůta pro plnění.
Podle ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II., bod 1. a čl. IV., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.), exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsahuje prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z právě uvedeného mimo jiné plyne, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je materiálně vykonatelný jen tehdy, když povinnost k zaplacení peněžitého dluhu je podle hmotného práva skutečně splatná (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1397/2017). V projednávané věci je třeba dále vyjít z toho, že zavázala-li se strana povinná zaplatit oprávněnému dluh ve splátkách s tím, že nezaplacením některé z nich ztrácí povinný výhodu splátek a stává se splatným celý dluh, je notářský zápis vykonatelný okamžikem vzniku prodlení povinného se zaplacením některé ze splátek bez ohledu na to, zda byl oprávněným k zaplacení celého dluhu vyzván (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 5331/2007). Výjimkou je pouze situace, kdy ke splatnosti závazku z dohody, která je součástí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 71a odst. 1 358/92 Sb., mělo dojít ještě před uzavřením této dohody, nebo situace, kdy z notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nelze zjistit, kdy a v jaké části má dojít ke splatnosti dluhu (srov. s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, nebo ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002).
V daném případě je z notářského zápisu nepochybné, že dluh, který vznikl v úhrnné výši 3 325 000 Kč, měl být povinnými společně a nerozdílně zaplacen ve splátkách počínaje dnem 1. 9. 2012; pro případ, že kterákoliv splátka nebude zaplacena v řádném termínu v plné své výši, stal se dluh, po odečtení splacené části, k tomuto datu splatný v celé své výši. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu dále plyne, že oprávněný a povinní si jako místo plnění sjednali účet oprávněného, který byl následkem chyby v psaní uveden nesprávně. Tento nedostatek však byl zhojen vůči prvnímu povinnému tím, že mu bylo sděleno správné číslo účtu, na který skutečně dne 8. 11. 2012 plnil jedinou částku, jež byla zaplacena před zahájením exekučního řízení ve výši 30 000 Kč. Povinný 1) se tedy dostal do prodlení nejpozději v den splatnosti nejbližší v notářském zápisu konkrétně popsané splátky, jež poté nebyla zaplacena, tedy dne 1. 12. 2012 (splátka ve výši 30 000 Kč). Jde-li o ostatní povinné, ti ani netvrdili, že by se pokusili oprávněnému cokoliv uhradit a ten jim neposkytl součinnost, takže nelze shledat, že by k včasnému nesplnění jednotlivých splátek došlo pro nesoučinnost (pro prodlení) oprávněného jako věřitele; do prodlení s plněním celého dluhu se tedy dostali již prodlením s plněním první konkrétně sjednané splátky, tedy dne 1. 9. 2012, kdy měla být zaplacena splátka ve výši 30 000 Kč (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3982/2015, jímž dovolací soud v této věci zrušil dřívější usnesení Krajského soudu v Ostravě v té to věci ze dne 26. 5. 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164). Protože splátka ve výši 30 000 Kč splatná dne 1. 12. 2012, od jejíhož nezaplacení se ve vztahu k prvnímu povinnému odvíjí povinnost k zaplacení celého zbytku dluhu, jakož i splátka ve výši 30 000 Kč splatná dne 1. 9. 2012, od jejíhož včasného nezaplacení se odvíjí tatáž povinnost ostatních povinných, byly v notářském zápisy vymezeny jednoznačně jak co do výše, tak co do splatnosti, není už pro rozhodnutí o návrhu povinných na zastavení exekuce podstatné, že výše a tím pádem splatnost zbytku dluhu ve splátkách (zejména poslední splátky) nebyla vymezena bez pochyb.
Lze tedy shrnout, že je-li v době podání exekučního návrhu z obsahu exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti zcela zjevné, že se strana povinná dostala do prodlení s plněním dluhu jako celku, protože řádně a včas nezaplatila některou ze splátek, je takový notářský zápis materiálně vykonatelným exekučním titulem, i když z něho následkem chyby v psaní nebo v počtech není patrné, v jaké výši a kdy měly být zaplaceny další splátky, k nimž mělo dojít poté, co se povinná strana ocitla v prodlení s plněním dluhu jako celku pro nezaplacení některé z dřívějších (a termínem splatnosti i výší nepochybně definovaných splátek) a kdy se stal dluh z toho důvodu zcela splatným.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska řádně uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných 2) a 3) podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-