// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 19.07.2017
Částečné zastavení exekuce prodejem nemovité věci dle § 336i o.s.ř.
Obecně platí, že soud rozhoduje podle stavu věci, který je dán v době vydání rozhodnutí (ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Nicméně zákon z tohoto pravidla ustavuje výjimky, jež jsou dány specifickou situací nebo povahou rozhodnutí, jež má být vydáno.
Tak je tomu i v případě, že má být rozhodnuto o částečném zastavení exekuce prodejem nemovité věci proto, že jistina, která má být z prodeje uhrazena, nepřesahuje 30 000 Kč. Ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. totiž normuje, že výše jistiny (včetně případných pohledávek dalších oprávněných nebo pohledávek dalších věřitelů) se posuzuje až k okamžiku zahájení dražebního jednání.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1616/2017, ze dne 2. 5. 2017
Dotčené předpisy:
§ 336i o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 15. 9. 2016, č. j. 16 EXE 230/2013-35, zamítl návrh, jímž se povinný domáhal částečného zastavení exekuce prodejem nemovité věci, a to stavby bez čp/če na pozemku parc. č. st. 154 (LV č. 1755) nezapsané v katastru nemovitostí, když stavba má přiděleno č. p. stavebním úřadem Městského úřadu L. B. Po skutkové stránce soud prvního stupně uvedl, že podle zprávy soudního exekutora je exekuce prozatím ve fázi vydaného exekučního příkazu k prodeji předmětných nemovitostí, soudní exekutor dosud neeviduje žádné přihlášky. Povinný má nařízeno pět pravomocných exekucí, které „budou zřejmě přihlášeny.“ Povinný vykonává do roku 2030 trest odnětí svobody bez pracovního zařazení a jiným způsobem exekuci nelze provést. Po právní stránce soud prvního stupně především zdůraznil, že normou upravující podmínky pro zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí je ustanovení § 336i zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Pohledávka bez příslušenství v předmětném řízení činí 29 685 Kč. Prozatím ale není možné dospět k závěru o výši pohledávek, které by měly být prodejem nemovitosti uspokojeny, protože nelze předjímat, zda k okamžiku zahájení dražebního jednání přibudou pohledávky dalších oprávněných, případně přihlášených věřitelů, jejichž jistiny v součtu mohou přesáhnout částku 30 000 Kč. Návrhu povinného proto v nynější fázi exekuce nelze vyhovět.
Krajský soud v Hradci Králové odvoláním napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na skutková zjištění a právní posouzení soudu prvního stupně a dodal, že ustanovení § 336i o. s. ř. umožňuje zastavit exekuci prodejem nemovitosti až v okamžiku zahájení dražebního jednání. Až v této fázi je jasné, jaké pohledávky by nakonec měly být z prodeje nemovitosti uspokojeny (zda půjde vedle pohledávky oprávněného i o pohledávky dalších osob, které se k exekuci připojily jako tzv. další oprávnění nebo přihlášení věřitelé), a jestli ve svém součtu převýší zákonem stanovenou hranici 30 000 Kč.
Usnesení odvolacího soudu povinný napadl dovoláním. Uvedl v něm zejména, že Nejvyšší soud se dosud nezabýval vyřešením právní otázky, zda je možno vést exekuci prodejem nemovitosti, ve které má povinný trvalý pobyt, jestliže jistina exekvované pohledávky nepřesahuje 30 000 Kč. Ze strany odvolacího soudu byly vysloveny pouze úvahy (resp. zvažována možnost), zda se nepřihlásí i další oprávnění, kdy by souhrnná jistina mohla převýšit částku 30 000 Kč. Takové úvahy však nejsou na místě. Žádný další oprávněný se doposud nepřihlásil a ustanovení § 336i o. s. ř. vylučuje možnost v exekuci prodejem nemovitosti dále pokračovat. Ze strany exekutora, který prozatím ještě neprovedl ani ocenění nemovitosti, se jedná jen o účelové prodlužování exekuce, neboť oprávnění vedou u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 111 C 13/2014 řízení, v němž se vůči povinnému domáhají dalších podle názoru povinného neoprávněných nároků. Exekuce je vedena od roku 2013, tedy neúměrně dlouho. Jde-li o exekuci vedenou u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 23 EXE 912/2015, povinný již prokázal neoprávněnost exekucí, které jsou proti němu vedeny. Povinný je přesvědčen, že jeho jiné nemovité věci (zejména stavební parcela) neměly být dříve prodány, účelovým prodejem stavební parcely exekutor znehodnotil rodinný dům povinného, který je předmětem nynější exekuce. Jednáním exekutora je povinný postižen dvakrát – jednak dřívějším prodejem pozemků, jednak tím, že na základě vlastnictví těchto pozemků jsou za jeho osobou vytvářeny účelové pohledávky, kvůli kterým by nyní měl být připraven i o rodinný dům.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. Dovolací soud dále uzavřel, že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky Nejvyšším soudem dosud neřešeném výkladu ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. (ve znění novely o. s. ř. č. 164/2015 Sb.) a vztahu tohoto ustanovení k ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř (zda soud rozhodující o návrhu na částečné zastavení exekuce prodejem nemovité věci podaném proto, že jistina pohledávky oprávněného sama o sobě nepřesahuje 30 000 Kč, může tento návrh zamítnout pro jeho předčasnost právě s odkazem na ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř.). Skutečnost, že předmětem exekuce je jistina ve výši 29 685 Kč s příslušenstvím, v daném případě není důvodem pro závěr, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, protože povinný se domáhá částečného zastavení exekuce prodejem nemovité věci. Předmětem exekuce i v její části, v níž má dojít k postižení nemovité věci, je jistina nedosahující částky 50 000 Kč, avšak obsahem exekuce v této její části [tedy tím, jaká práva povinného mají být postižena a od čeho se odvíjí úvaha o přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013], je postižení vlastnického práva k nemovité věci (zde domu, objektu bydlení povinného). Skutečnost, že dovolání do rozhodnutí odvolacího soudu, která přímo a adresně směřují k postižení nemovité věci jejím prodejem, nelze pokládat za nepřípustná jen proto, že předmětem exekuce je částka nepřevyšující 50 000 Kč, Nejvyšší soud již dříve a opakovaně zdůraznil, když shledal, že dovolání je přípustné do rozhodnutí odvolacího soudu o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovité věci (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2333/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 630/2017), nebo do usnesení o příklepu (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 154/2017). Totéž musí platit i při posouzení přípustnosti dovolání do usnesení o návrhu na částečné zastavení exekuce prodejem nemovité věci, má-li být důvodem pro částečné zastavení exekuce to, zda jsou či nejsou splněny předpoklady v pokračování exekuce jejím prodejem.
Podle ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.
Podle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Podle ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř. jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
Povinnému je třeba dát za pravdu, že obecně platí, že soud rozhoduje podle stavu věci, který je dán v době vydání rozhodnutí (ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Nicméně zákon z tohoto pravidla ustavuje výjimky, jež jsou dány specifickou situací nebo povahou rozhodnutí, jež má být vydáno. Tak je tomu nejen v případě, že soud ukládá povinnost k plnění dávek (§ 154 odst. 2 o. s. ř.), ale i v případě, že má být rozhodnuto o částečném zastavení exekuce prodejem nemovité věci proto, že jistina, která má být z prodeje uhrazena, nepřesahuje 30 000 Kč. Ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. totiž normuje, že výše jistiny (včetně případných pohledávek dalších oprávněných nebo pohledávek dalších věřitelů) se posuzuje až k okamžiku zahájení dražebního jednání. V daném případě však dražební jednání ještě ani nebylo nařízeno, a proto argument povinného, že jistina pohledávky oprávněného ve výši 29 685 Kč nedosahuje limitu stanoveného podle ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. (tedy částky 30 000 Kč) a že soud proto má o částečném zastavení exekuce prodejem nemovité věci rozhodnout, aniž by byl znám stav přihlášených pohledávek dalších věřitelů a pohledávek dalších oprávněných k době zahájení dražebního jednání, nemůže obstát, neboť je v rozporu s dikcí i se zjevným smyslem ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř., jímž je, aby k částečnému zastavení exekuce prodejem nemovité věci, v níž má povinný trvalé bydliště, došlo až v případě, že by z dražby byly uspokojeny jen pohledávky, jejichž úhrnná jistina nepřesahuje 30 000 Kč, protože takový postup by byl ve zjevném nepoměru mezi mírou užitku oprávněného (dalších oprávněných nebo přihlášených věřitelů) a újmou, k níž by došlo na právech povinného.
Jde-li o námitky povinného, že soudní exekutor jedná účelově, jestliže s nařízením dražebního jednání vyčkává do doby, než oprávnění budou vůči povinnému disponovat dalšími vykonatelnými pohledávkami, a že v předchozích exekucích soudní exekutor konal tak, aby povinnému vůči oprávněným vznikly další dluhy, na jejichž základě by posléze skrze exekuční řízení zbavili povinného nejen pozemků, ale i jeho domu, jedná se o jen v hrubých rysech uvedené skutkové okolnosti, ohledně nichž povinný ani nesdělil, v čem spočívá předpoklad přípustnosti dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolacímu soudu brání v tom, aby se těmito námitkami věcně zabýval.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-