// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 13.12.2016

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.

Sdělení exekutora o dosavadním průběhu exekuce a o jím předpokládaných dalších krocích je jen jedním z podkladů, z nichž soud rozhodující o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vychází, a nemůže nahradit zjištění, která má soud za účelem posouzení návrhu na zastavení exekuce zjistit z obsahu exekučního spisu, včetně spisu exekutora.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, ze dne 20. 9. 2016

vytisknout článek




Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

K návrhu oprávněného Městský soud v Brně usnesením ze dne 26. 2. 2002, č. j. 69 Nc 150/2001-8, nařídil exekuci na majetek povinného podle notářského zápisu ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. N 281/99 a NZ 247/99, sepsaného notářem JUDr. Jaroslavem Michálkem k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 3 000 000,- Kč s příslušenstvím a k vymožení nákladů exekuce. Provedením exekuce soud na návrh oprávněné pověřil JUDr. Milana Usnula, exekutora Exekutorského úřadu Praha 9.

Podáním ze dne 2. 6. 2014 povinný navrhl zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že exekutor v letech 2004 a 2005 ve prospěch oprávněného zpeněžil obchodní podíly povinného, prodal movité i nemovité věcí povinného a zajistil finanční prostředky na účtu povinného. Od té doby povinný již nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a nelze očekávat, že v budoucnosti nabude hodnotnější majetek, když jeho jediným příjmem je mzda ve výši cca 4 500,- Kč, z níž nelze realizovat srážky.

Usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 69 Nc 150/2001-103, Městský soud v Brně návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Uvedl, že současný soudní exekutor pověřený vedením exekuce (JUDr. Tomáš Vrána) se zastavením exekuce nesouhlasí, protože exekuci převzal teprve před čtyřmi měsíci, probíhají první lustrace majetku povinného a dosud nebylo provedeno terénní šetření a mobiliární exekuce. Podnět k zastavení exekuce by měl vyjít nikoliv od povinného, ale od soudního exekutora. Závěr o tom, zda je namístě exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., zastavit, je třeba uskutečnit na základě zjištění exekutora a nikoliv na základě tvrzení povinného. Během exekuce bylo předchozím exekutorem JUDr. Usnulem dosud vymoženo 153 000 Kč prodejem nemovitých věcí povinného (v roce 2009) a dále oprávněná obdržela platbu ve výši 2 161,50 Kč (v roce 2011). Aktuálnímu exekutorovi JUDr. Vránovi (exekuci provádí od května 2014) je třeba poskytnout prostor k tomu, aby využil svých oprávnění a ukončil vlastní šetření o dalším možném majetku a příjmech povinného.

Usnesení soudu prvního stupně povinný napadl včasným odvoláním, v němž mimo jiné uvedl, že během exekuce došlo k realizaci veškerého jeho majetku. Ze sdělení exekutora Mgr. Gajdoše (byl provedením exekuce pověřen před JUDr. Vránou) ze dne 8. 2. 2011, jakož i z odůvodnění usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004 a 11. 3. 2011 a z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2012 je zřejmé, že exekuce má být zastavena pro nedostatek majetku, když poté, co byla v dražbě prodána chata povinného, povinný zůstal zcela bez prostředků. Povinnému nelze klást k tíži, že exekucí se zabývá již čtvrtý exekutorský úřad.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 5. 2016, č. j. 20 Co 252/2015-161, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvého stupně zdůraznil, že podnět k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepodává povinný, ale soudní exekutor. Ze sdělení exekutora, které si odvolací soud vyžádal, bylo zjištěno, že (jímž byl v době rozhodnutí odvolacího soudu JUDr. Lukáš Jícha) byl v dané věci vydán exekuční příkaz přikázáním srážek ze mzdy povinného „č. j. 60 Ex 283/2005“ a exekuční příkaz přikázáním srážek z důchodu manžela povinného „č. j. 103 Ex 19563/14-64 ze dne 19. 11. 2014“. Byly též učiněny součinnostní dotazy na BRE Bank S. A., Modrá pyramida stavební spořitelna, Volksbank CZ a. s., Raiffeisenbank a. s., Raiffeisen stavební spořitelna, byl vydán exekuční příkaz přikázáním srážek z bankovního účtu povinného „č. j. 6 Ex 283/2005“, exekuční příkaz přikázáním srážek ze mzdy z bankovního účtu manžela povinného „č. j. 103 Ex 19563/14-59 ze dne 12. 11. 2014“ a bylo sepsáno celkem 37 movitých věcí. Exekutor též ve svém nesouhlasném stanovisku bere v úvahu i „jistý výhled do budoucna“. Odvolací soud uzavřel, že popsané stanovisko exekutora nemohl při svém rozhodování pominout, neboť podle názoru exekutora „situace povinného není takového charakteru, že by již nyní umožňovala učinit spolehlivý úsudek o jeho nemajetnosti ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“. Nelze vyloučit, že povinný v budoucnosti nabude majetek, případně mu vznikne právo na důchod.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá v něm zejména, že odvolací soud po obdržení zprávy o průběhu exekuce a o zamýšlených krocích ze strany exekutora rozhodl o odvolání, aniž by sám posoudil, zda je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nebo aniž by zprávu exekutora před svým rozhodnutím zaslal povinnému a nařídil ve věci jednání. Jestliže by si zprávu od exekutora prověřil nebo se povinného dotázal na jeho stanovisko k postoji exekutora, zjistil by, že exekuční příkazy, na které exekutor odkazuje, byly z větší části zrušeny předchozím exekutorem (exekuční příkazy postihující účet a důchod manžela povinného ze dne 12. 11. a 19. 11. 2014 byly zrušeny dne 10. 6. 2015). Soud by při takovém postupu rovněž zjistil, že exekuční příkaz postihující účet povinného ze dne 2. 12. 2005 je neproveditelný, protože účet povinného byl dne 21. 7. 2008 zrušen, poslední a jediná srážka ze mzdy povinného na základě exekučního příkazu ze dne 14. 1. 2011 byla provedena v první polovině roku 2015, movité věci sepsané na základě exekučního příkazu ze dne 14. 9. 2015 jsou nízké hodnoty a jsou všechny předmětem vylučovacích žalob, mobiliární exekuce byla vůči povinnému provedena již v roce 2005 a nepřinesla žádný výtěžek.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné právně významné, zda soud rozhodující o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vyjde ze zprávy exekutora o dosavadním průběhu exekuce a o exekutorem zamýšleném budoucím postupu, aniž by na základě obsahu spisu přezkoumával její věcnou správnost a odůvodněnost zamýšlených kroků exekutora směřujících k vymožení plnění z exekučního titulu. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.

Podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, a ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Sdělení exekutora o dosavadním průběhu exekuce a o jím předpokládaných dalších krocích je tedy jen jedním z podkladů, z nichž soud vychází, a nemůže nahradit zjištění, která má soud za účelem posouzení návrhu na zastavení exekuce zjistit z obsahu exekučního spisu, včetně spisu exekutora. Jinak by došlo k porušení pravidla, že právě soud jako na výsledku exekuce zcela nezainteresovaný orgán má v zákonem stanovených případech oprávnění zasáhnout do dalšího průběhu exekuce, a to případně i v rozporu s postojem exekutora. Bez vyhodnocení obsahu spisu exekuční soud v projednávané věci nemohl ve všech souvislostech posoudit, zda je reálné očekávat, že exekuce (která je vedena již od roku 2002) nebude pokračovat bezúčelně a zda je nebo není naplněn důvod pro její zastavení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Obsah exekučního spisu je třeba vyhodnotit v jeho úhrnu (exekuce byla nařízena již v roce 2002). Na tomto závěru ničeho nemění, že výhradně exekutor má právo k vedení exekuce a oprávnění k určení způsobu provedení exekuce (ustanovení § 58 odst. 3 o. s. ř.). Výše uvedené není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, na něž odvolací soud odkazuje a z něhož pro posuzovaný případ vyplývá pouze to, že exekutor může dát podnět (nikoliv návrh) k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a že při rozhodnutí o tom, zda má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, soud mimo jiné vychází i ze stanoviska exekutora, které si vyžádá.

Dodává se, že zákon ani ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu bez dalšího nevyžadují, aby o návrhu na zastavení exekuce bylo rozhodováno po předchozím jednání; jednání je třeba zpravidla nařídit jen při rozhodování o návrzích podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003, uveřejněné pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tomu tak proto, že důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. pravidelně spočívají ve skutečnostech, které jsou relevantní podle hmotného práva (např. zda došlo nebo nedošlo k zániku pohledávky z exekučního titulu započtením), nikoliv ve skutečnostech procesní povahy, které lze zjistit z obsahu spisu (např. to, zda lze očekávat, že pokračování exekuce nepovede ani k pokrytí nákladů exekuce, případně nákladů na další pokračování exekuce). Námitka povinného, že z exekučního titulu plyne vzájemná povinnost oprávněného a povinného a že oprávněný při nařízení exekuce nepředložil listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem, z níž by bylo patrno, že oprávněný svůj závazek splnil, byla uplatněna až v dovolání, a proto se jí dovolací soud nezabýval (ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není - jak vyplývá z výše uvedeného – správné a že nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V dalším řízení se exekuční soud bude zabývat prověřením správnosti údajů sdělených exekutorem v jeho zprávě (viz shora) o stavu případného majetku povinného, ze kterého by údajně mohla být vymáhaná pohledávka uspokojena.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články