// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 23.06.2016
Neplatnost veřejné nedobrovolné dražby pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí
Nebylo-li v době provedení veřejné nedobrovolné dražby rozhodnutí, kterým byla dražebnímu věřiteli přiznána vymáhaná pohledávka, vykonatelné, je nepochybné, že je to důvodem pro vyslovení neplatnosti dražby, i kdyby o tom dražebník (ani v době konaní dražby) nevěděl.
Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že za vykonatelný (z pohledu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) nelze považovat rozhodčí nález, jehož vykonatelnost byla (ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů) odložena vykonatelným usnesením soudu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2524/2015, ze dne 15. 4. 2016
Dotčené předpisy:
§ 48 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 36 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba provedená žalovanou 2), "jež proběhla dne 30.4.2013 a předmětem byly nemovitosti budova, rodinný dům, postavený na pozemku p. č. 429/106, dále pozemek p. č. 429/106, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 85 m2, a pozemek p. č. 429/50, o výměře 259 m2, orná půda, vše zapsáno na LV č. 1726 pro obec P. a k. ú. S., vedený Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná 2) jako dražebník provedla na návrh žalované 1) dne 30.4.2013 od 12.15 hodin veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí v jeho vlastnictví a že titulem pro provedení veřejné nedobrovolné dražby byl rozhodčí nález rozhodce Petra Sýkory ze dne 28.11.2012 č.j. 2510/2012-5 (dále též jen "rozhodčí nález"), ve kterém "uložil povinnost žalobci uhradit žalované 1) 3.212.534,- Kč s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení z částky 600.000,- Kč za dobu od 1.6.2012 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, a náhradu nákladů řízení ve výši 119.208,- Kč". Žalobce má za to, že veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, neboť usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu a že tedy v době konání dražby "neexistoval právní titul pro provedení dražby"; žalobce tuto skutečnost sdělil žalované 2) "prostřednictvím telefonního hovoru a následného zaslání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti dne 30.4.2013 v 10.47 hodin emailem". Žalovaní 3) a 4) nemovitosti vydražili a žalovaná 5) má pohledávku, která byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech.
Žalované 1) a 2) popřely, že by bylo dražebníku včas sděleno, že tu jsou překážky v provedení dražby, a uvedly, že nebyl naplněn žádný z důvodů, pro které má dražebník podle zákona o veřejných dražbách povinnost upustit od dražby. V době konání dražby nebylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu pravomocné a následně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24.5.2013 č.j. 11 Co 203/2013-12 zrušeno. Rozhodčí nález byl v době konání dražby vykonatelný a nebyl tedy dán důvod ani k upuštění od dražby, ani k odložení dražby, když zde byla vykonatelná pohledávka navrhovatele, zajištěná zástavním právem žalobce, a žalobce měl postupovat ve smyslu ustanovení § 166 odst. 2 občanského zákoníku (podat žalobu na nepřípustnost prodeje zástavy), což neučinil, případně mohl rovněž využít svého práva podat žádost o přezkoumání rozhodčího nálezu.
Žalovaní 3) a 4) namítali, že jako vydražitelé nabyli předmětné nemovitosti v dobré víře "za cenu 5.450.000,- Kč, po celou dobu řádně postupovali podle zákona o veřejných dražbách a dražební vyhlášky, cenu v termínu řádně uhradili, předmět dražby převzali a začali užívat" a při svém jednání vycházeli mimo jiné i ze zjištění, že nemovitost, která byla předmětem dražby, žalobce delší dobu sám nabízel k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře, dokonce za cenu nižší, než které bylo dosaženo dražbou, a z toho dovodili, že "žalobce podáním žaloby na neplatnost dražby řeší především svůj vztah vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou 1) a smlouvy zástavní uzavřené mezi žalobcem a žalovanou 1)".
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29.10.2014 č.j. 7 C 63/2013-141 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 3) a 4) na náhradě nákladů řízení 30.605,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Nácala, že žalovaným 1) a 2) se "právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává" a že žalobce a žalovaná 5) "nemají vůči sobě vzájemně právo na náhradu nákladů řízení". Žalobce podle soudu prvního stupně neprokázal, že by žalované 2) jako dražebníku doložil, že žalovaná 1) jako navrhovatel veřejné nedobrovolné dražby nemá právní titul k provedení dražby a doručení emailu odeslaného žalobcem dne 30.4.2013 v 10.47 hodin, který žalovaná 2) měla přijmout téhož dne v 10.51 hodin a v němž bylo žalované 2) doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, když v 11.45 hodin začínal zápis účastníků dražby; takový postup nelze považovat za doložení způsobilé překážky provedení dražby. Podle soudu prvního stupně pro perfekci právního úkonu je třeba "dojití návrhu do dispoziční sféry adresáta a současně i reálná možnost adresáta se s obsahem právního úkonu seznámit", a nelze proto vykládat dojití do dispoziční sféry tak, že adresát má možnost se s obsahem doručeného emailu seznámit v rozsahu 55 minut, když i ustálená judikatura v oblasti doručení zásilky adresátu vychází ze zákonné 10 denní lhůty, navíc v případě, kdy měl žalobce dostatečný časový prostor více než měsíc doložit žalované 2) usnesení o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. S přihlédnutím k zásadám vyjádřeným v ustanoveních § 1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřel, že žalovaní 3) a 4) postupovali v souladu se všemi pravidly, neporušili žádnou povinnost a svých práv nabyli v dobré víře a že žalobce byl nesporně dlužníkem, který nehledě na výši závazku své povinnosti ze smluvního vztahu porušil, a bylo by tak nepřiměřené upřednostnit zájem žalobce jako dlužníka především oproti zájmům žalovaných 3) a 4).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.2.2015 č.j. 20 Co 3/2015-185 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalované 1) a 2) jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 21.864,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.600,- Kč k rukám advokáta Mgr. Tomáše Holubce a že žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů proti žalovaným 3), 4) a 5). Na základě výsledků dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že ke dni konání dražby žalovaná 1) nemohla doložit svou pohledávku vykonatelným rozhodčím nálezem, když jeho vykonatelnost byla odložena, a že proto - vzhledem k tomu, že "žalovaná 1) jako navrhovatelka dražby" byla povinna "oznámit dražebníkovi, že ztratila právo navrhnout dražbu a uspokojit svou pohledávku v nedobrovolné dražbě na základě nevykonatelného rozhodnutí" a tuto povinnost dle tvrzení žalovaných 1) a 2) nesplnila - je "dražba neplatná, neboť v době konání dražby a udělení příklepu nebyly splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách". K otázce dobrých mravů odvolací soud uvedl, že "žalovaní nabyli věc z nedobrovolné dražby, a mohli předpokládat, že vlastník, kterému bude věc proti jeho vůli vydražena, se bude bránit" žalobou na neplatnost dražby; s přihlédnutím k tomu, že žalobce "postupoval jediným možným způsobem jak zabránit nedobrovolné dražbě, který mu zákon umožňuje", nelze jednání žalobce posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2), 3) a 4) dovolání.
Žalovaná 2) se ve svém dovolání ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně a namítá nedostatky doručení odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu žalobcem žalované 2), tedy že povinnost oznámit nezpůsobilost titulu k dražbě neměla žalovaná 1), ale žalobce, protože navrhl odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a má právní zájem na tom, aby se dražba nekonala, že nebylo prokázáno, že žalobce doložil doručení usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu žalované 2), a že i v případě, kdyby byl odklad vykonatelnosti žalované 2) žalobcem doručen, žalovaná 2) neměla reálnou možnost se s tímto právním úkonem seznámit, neboť rovněž judikatura soudů vychází ze zákonné desetidenní lhůty, v níž má adresát mít reálnou možnost se s obsahem zásilky seznámit a dojití do dispoziční sféry adresáta tedy nelze vykládat tak, že "adresát má možnost v rozsahu 55 minut seznámit se s obsahem doručeného emailu", neboť takový výklad by byl nepřiměřený. S doručováním právního úkonu prostřednictvím emailové zprávy zákon nespojuje žádné "hmotněprávní následky", neboť tento úkon nesplňuje písemnou formu a není podepsán. Podle ustanovení § 10 zákona o veřejných dražbách se písemnosti zasílají poštou formou listovní zásilky, případně je lze předat i jiným prokazatelným způsobem do vlastních rukou osoby, které jsou určeny, to však žalobce nesplnil, neboť z povahy emailu plyne, že "doručení emailové zprávy a dokumentu nelze zaměňovat za doručení písemného psaní pomocí poštovních služeb nebo do datové schránky", neboť čas a způsob doručení nelze přesně určit. Žalovaná 2) navíc předpokládala, že "v případě, že žalobce nevyužil svou zákonnou možnost a nepodal podle ustanovení § 166 odst. 1 a 2 občanského zákoníku žalobu proti prodeji zástavy, nebude se zřejmě bránit jinými prostředky proti konání dražebního jednání, navíc v řízeních, jejichž procesním účastníkem žalovaná 2) ze zákona nemůže být". Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 3) a 4) ve svém dovolání namítali, že dražba proběhla v souladu se zákonem, že "řádně dostáli všem svým z dražby vyplývajícím závazkům", předmětné nemovitosti nabyli v dobré víře a "rozhodnutí o neplatnosti dražby má nepřiměřený dopad do oprávněných a právem chráněných zájmů žalovaných 3) a 4)". V dovolání se ztotožnili s posouzením soudu prvního stupně v otázce doručování a nemožnosti žalované 2) seznámit se s usnesením o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Konečně žalovaní 3) a 4) nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mohli předpokládat, že žalobce se bude bránit žalobou na vyslovení neplatnosti dražby, když nabytí nemovitých věcí v nedobrovolné dražbě je originárním způsobem nabytí vlastnického práva a vlastnictví právního předchůdce je tak nerozhodné. Žalovaní 3) a 4) navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že žalovaná 1) jako dražební věřitelka uzavřela se žalovanou 2) jako dražebníkem dne 18.2.2013 k uspokojení pohledávky za žalobcem smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce jako (obligačního a zástavního) dlužníka a podle níž byla žalované 1) vymáhaná pohledávka přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem rozhodce Petra Sýkory ze dne 28.11.2012 č.j. 2510/2012-5. Žalobce, kterému bylo odesláno oznámení o dražbě dne 18.2.2013, podal dne 7.3.2013 u soudu žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a po zahájení řízení Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu; usnesení bylo doručeno žalobci dne 23.4.2013 a žalované 1) dne 24.3.2013. Žalovaná 2) provedla veřejnou nedobrovolnou dražbu dne 30.4.2013 od 12.15 hod a předmětné nemovitosti vydražili žalovaní 3) a 4), kterým bylo dne 24.5.2013 vydáno potvrzení o nabytí předmětu dražby a kterým byl dne 19.6.2013 předán předmět dražby. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24.5.2013 č.j. 11 Co 203/2013-12 zrušeno a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu Obvodní soud pro Prahu 2 znovu rozhodl usnesením ze dne 10.3.2014 č.j. 21 C 5/2013-48, které bylo změněno usnesením Městského soudu ze dne 12.8.2014 č.j. 11 Co 269/2014-60 tak, že vykonatelnost rozhodčího nálezu byla odložena až do "pravomocného skončení řízení o jeho zrušení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 5/2013"; uvedené řízení nebylo (v době rozhodování odvolacího soudu) ještě skončeno. Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jaký má vliv na provedení veřejné nedobrovolné dražby skutečnost, že po uzavření smlouvy o provedení dražby a po vyhlášení konání dražby dražební vyhláškou byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo jiného titulu, jehož soudní výkon připouští zákon), kterým byla dražebnímu věřiteli přiznána vymáhaná pohledávka. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaných 2), 3) a 4) proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že smlouva o provedení veřejné nedobrovolné dražby, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla uzavřena dne 18.2.2013 a že veřejná nedobrovolná dražba se konala dne 30.4.2013 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 396/2012 Sb. a č. 399/2012 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu. Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby (mimo jiné) tehdy, jde-li o neplatnou dražbu.
Veřejnou nedobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků (srov. § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Dražebním věřitelem je osoba, jejíž pohledávka je zajištěna zástavním právem k předmětu dražby, včetně soudcovského zástavního práva (srov. § 36 odst.3 větu první zákona o veřejných dražbách).
Každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, a to - jak vyplývá z ustanovení § 48 odst.3 věty první zákona o veřejných dražbách - tehdy, jestliže
1) neupustil-li dražebník od dražby, ač tak byl povinen učinit, nebo
2) vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo
3) nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, anebo
4) byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby.
Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal (srov. § 48 odst.3 větu druhou zákona o veřejných dražbách). Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká (srov. ustanovení § 48 odst. 3 větu třetí zákona o veřejných dražbách).
Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy, jestliže nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách, tedy jestliže vymáhaná pohledávka dražebnímu věřiteli nebyla (ve skutečnosti) přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Požadavek, aby šlo o vykonatelné soudní rozhodnutí nebo o vykonatelný rozhodčí nález anebo o jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon, musí být splněn nejen v době uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby nebo v době vydání dražební vyhlášky, popřípadě v době jejího doručení (odeslání) zástavnímu dlužníku (a dalším osobám, kterým se dražební vyhláška zasílá), ale také v době provedení dražby (až do doby, než dojde k udělení příklepu). Splnění podmínky uvedené v ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách současně nelze zaměňovat s povinností upustit od dražby podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákona o veřejných dražbách. Doložení okolnosti, že "navrhovatel není oprávněn navrhnout provedení dražby", předpokládá to, že navrhovatel není (ve skutečnosti) dražebním věřitelem (osobou uvedenou v ustanovení § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách), neboť jeho pohledávka není zajištěna zástavním právem k předmětu dražby, a doložení tohoto právního stavu (alespoň tak, aby o jeho postavení zástavního věřitele vznikaly důvodné pochybnosti), zatímco nedostatek podmínky uvedené v ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách vyjadřuje, že vymáhaná pohledávka (ve skutečnosti) není "kryta" žádným z titulů, které jsou vyjmenovány v tomto ustanovení.
Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že za vykonatelný (z pohledu ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách) nelze považovat rozhodčí nález, jehož vykonatelnost byla (ve smyslu ustanovení § 32 odst.2 zákona č. 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů) odložena vykonatelným usnesením soudu. Nebylo-li v době provedení veřejné nedobrovolné dražby rozhodnutí, kterým byla dražebnímu věřiteli přiznána vymáhaná pohledávka, vykonatelné, je - již ze znění ustanovení § 48 odst.1 věty první zákona o veřejných dražbách - nepochybné, že je to důvodem pro vyslovení neplatnosti dražby, i kdyby o tom dražebník (ani v době konaní dražby) nevěděl.
Došlo-li k odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu až po uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby, zákon výslovně neřeší, kdo má tuto skutečnost sdělit dražebníku. Vychází zde ze zřejmého předpokladu, že dražební věřitel ví o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu (z usnesení soudu o odkladu vykonatelnosti, které mu bylo doručeno), a že dražební věřitel, který postupuje při vymáhání své pohledávky slušně a poctivě (v souladu s dobrými mravy), takový poznatek neprodleně sdělí dražebníkovi. Odvolací soud správně zdůraznil, že žalovaná 1), které bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.3.2013 č.j. 21 C 5/2013-5 doručeno dne 24.3.2013 (a stalo se vykonatelným), měla, aniž byla oprávněna "vyhodnocovat" správnost usnesení soudu, tuto skutečnost neprodleně sdělit dražebníkovi a (zatím) nepokračovat ve vymáhání pohledávky cestou veřejné nedobrovolné dražby; jestliže to neučinila a jestliže dražebník (jen z důvodu "neinformovanosti") provedl dražbu, žalovaná 1) tím zapříčinila neplatnost předmětné veřejné nedobrovolné dražby.
Žalovaným 3) a 4) lze přisvědčit v tom, že při dražbě a po jejím skončení postupovali v souladu se zákonem a v důvěře, že vydražili předmětné nemovitosti. Současně však nemohli být přesvědčeni (v dobré víře), že se stali (také) vlastníky nemovitostí, jestliže věděli (museli vědět), že soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, budou-li k tomu splněny předpoklady podle ustanovení § 48 odst.3 věty první zákona o veřejných dražbách a jestliže k tomu dosud neuplynula prekluzivní lhůta uvedená v ustanovení § 48 odst.3 věty třetí zákona o veřejných dražbách. Žalobci nelze důvodně vytýkat, že se zákonem stanoveným způsobem domáhal ochrany svého práva; újmy, které žalovaným 3) a 4) případně vznikly následkem neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 30.4.2013, by jim měl odčinit ten, kdo tuto neplatnost svým jednáním (konáním nebo opomenutím) způsobil.
Z uvedeného vyplývá, že je v souladu se zákonem závěr odvolacího soudu, podle kterého je žalobcem napadená veřejná nedobrovolná dražba neplatná. Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných 2), 3) a 4) podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaní 2), 3) a 4), jejichž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-