// Profipravo.cz / Předběžná opatření 25.06.2010
K exekuci v odvolacím řízení změněného předběžného opatření
Exekuční titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohl být nařízen (a prováděn) výkon rozhodnutí.
V projednávané věci bylo podkladové rozhodnutí (předběžné opatření) v odvolacím řízení změněno. Změna předběžného opatření způsobuje, že usnesení, jímž bylo předběžné opatření nařízeno v jeho původním (nezměněném) znění, pozbývá právní účinnosti. Neúčinný titul sice nebyl (jiným rozhodnutím nebo ze zákona) zrušen, pročež jako takový existuje dále, avšak pozbyl způsobilosti mít vliv na ty právní vztahy, k jejichž regulaci původně sloužil.
Jestliže tudíž exekuční soud rozhoduje o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v době, kdy exekuční titul byl již v nalézacím řízení odvolacím soudem změněn, musí soud k této skutečnosti přihlédnout.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2193/2008, ze dne 27. 5. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) L. P., b) M. S., a c) P. S., zastoupených JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti povinnému Z. K., zastoupenému JUDr. Blankou Chmelenskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, pro nezastupitelné jednání uložením pokuty, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 E 36/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2007, č. j. 22 Co 701/2007-36, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2007, č. j. 22 Co 701/2007-36, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2007, č. j. 6 E 36/2007-11, v jeho výroku I., jímž okresní soud nařídil podle svého vykonatelného usnesení ze dne 31. 7. 2007, č. j. 3 C 145/207-17, k vynucení povinnosti povinného odstranit překážky bránící průchodu a průjezdu po pozemní komunikaci nacházející se na specifikovaném pozemku, k vynucení povinnosti zdržet se zásahů do její průchodnosti a průjezdnosti a snášet průchod a průjezd po ní ke třem označeným domům, výkon rozhodnutí uložením pokuty 10.000,- Kč; současně změnil výrok II. usnesení okresního soudu o nákladech řízení tak, že zvýšil náklady, jež má povinný oprávněným k rukám advokáta zaplatit, na částku 4.850,- Kč a dále uložil povinnému k úhradě i náklady oprávněných ve výši 3.850,- Kč, vzniklé v odvolacím řízení.
Odvolací soud řešil otázku, zda je nařízení výkonu rozhodnutí na místě, bylo-li k výkonu navržené usnesení (předběžné opatření) následně v odvolacím řízení změněno. Uvedl, že odvolací soud při rozhodování o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nemůže posuzovat jiné okolnosti než ty, které byly relevantní již pro soud prvního stupně. Dále dospěl k závěru, že měnící usnesení nemůže způsobit neúčinnost původního usnesení o nařízení předběžného opatření v těch částech, jimiž byla povinnému uložena povinnost zdržet se jakýchkoli zásahů do průchodnosti a průjezdnosti pozemní komunikace a povinnost trpět průchod a průjezd po pozemní komunikaci. Přitom konstatoval, že usnesení odvolacího soudu ve věci vydání předběžného opatření zpřesnilo a konkretizovalo původní povinnosti uložené vykonávaným exekučním titulem s tou výjimkou, že povinný již nemusí odstranit překážky bránící průchodu a průjezdu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a vytýká vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Namítá, že odvolací soud potvrdil výrok o nařízení výkonu rozhodnutí podle usnesení o předběžném opatření, aniž by zohlednil, že toto předběžné opatření bylo změněno odvolacím soudem, který povinnému uložil méně povinností než učinil soud prvního stupně. Povinnost umožnit průchod a průjezd přes nezastavěnou část pozemku st. 66 v k. ú. Milý a nebránit v průchodu a průjezdu po něm nelze podle jeho názoru splnit, protože prakticky celý tento pozemek je zastavěn stavbami nadzemními nebo podzemními (inženýrskými sítěmi ve vlastnictví K K S spol. s r. o.). Umožnění průchodu a průjezdu navíc může v současné době vadné inženýrské sítě ještě poškodit. Kromě toho materiál složený na pozemku nepatří povinnému, ale je vlastnictvím K K S spol. s r. o., kterou však předběžné opatření nezavazuje. Odvolací soud se nezabýval námitkou, že předběžné opatření fakticky zaniklo změnou žaloby podanou žalobci dne 13. 9. 2007, a povinný proto podal návrh na zrušení předběžného opatření. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku o nařízení výkonu rozhodnutí je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí je dán tím, že odvolací soud otázku účinků předběžného opatření, jež bylo následně v odvolacím řízení změněno, nesprávně právně posoudil a rozhodl o ní v rozporu s dosavadní judikatorní praxí.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci podali oprávnění dne 14. 8. 2007 návrh na výkon rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 7. 2007, č. j. 3 C 145/2007-17, o nařízení předběžného opatření zavazujícího povinného odstranit překážky bránící průchodu a průjezdu po pozemní komunikaci nacházející se na specifikovaném pozemku, zdržet se zásahů do její průchodnosti a průjezdnosti a snášet průchod a průjezd po ní ke třem označeným domům s tím, že povinnosti uložené předběžným opatřením trvají až do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé. Soud usnesením ze dne 23. 10. 2007, č. j. 6 E 36/2007-11, nařídil výkon tohoto předběžného opatření a uložil povinnému pokutu 10.000,- Kč s poukazem, že předběžné opatření je vykonatelné samotným doručením, tj. dne 3. 8. 2007, bez ohledu na případně podané odvolání. Dne 29. 8. 2007 rozhodl Krajský soud v Praze o odvolání proti vykonávanému rozhodnutí usnesením č. j. 20 Co 476/2007-30, jímž předběžné opatření změnil tak, že povinnému zakázal bránit žalobcům v průchodu a průjezdu přes nezastavěnou část pozemku st. p. č. 66 v k. ú. Milý ke třem označeným domům a uložil mu povinnost umožnit žalobcům průchod a průjezd přes tuto nezastavěnou část pozemku. Ačkoli tedy bylo podkladové rozhodnutí ještě před nařízením výkonu rozhodnutí okresním soudem změněno, odvolací soud napadeným rozhodnutím ze dne 17. 12. 2007 výrok o nařízení jeho výkonu potvrdil.
Dovolací soud předně nemohl přisvědčit námitce povinného, že změnou žaloby předběžné opatření jako takové „fakticky zaniklo“. Nejde totiž o skutečnost, s níž by občanský soudní řád jeho zánik spojoval (srov. § 77 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud také opakovaně ve svých rozhodnutích vysvětlil, že soud výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod. č. 4). Stejný závěr je třeba vztáhnout i na měnící rozhodnutí nalézacího soudu, vydaná v odvolacím řízení.
Rovněž je na místě připomenout, že podle § 254 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odvolání podaném ve věcech výkonu rozhodnutí lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Znamená to, že projednání odvolání a rozhodnutí o něm v těchto věcech se řídí pravidly tzv. úplné apelace.
Exekuční titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohl být nařízen (a prováděn) výkon rozhodnutí (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5478/2007, usnesení ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4282/2007). V projednávané věci bylo podkladové rozhodnutí v odvolacím řízení změněno. Změna předběžného opatření způsobuje, že usnesení, jímž bylo předběžné opatření nařízeno v jeho původním (nezměněném) znění, pozbývá právní účinnosti. Neúčinný titul sice nebyl (jiným rozhodnutím nebo ze zákona) zrušen, pročež jako takový existuje dále, avšak pozbyl způsobilosti mít vliv na ty právní vztahy, k jejichž regulaci původně sloužil. Jestliže tudíž exekuční soud rozhoduje o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v době, kdy exekuční titul byl již v nalézacím řízení odvolacím soudem změněn, a o takový případ v souzené věci jde, musí soud k této skutečnosti přihlédnout.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.). Zbývajícími námitkami dovolatele (nemožností splnění podkladového rozhodnutí, případnou škodou způsobenou předběžným opatřením) se dovolací soud za tohoto stavu již nezabýval.
Odvolací soud je právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-