// Profipravo.cz / Doručování 27.11.2018
Neúčinnost doručení do datové schránky
Jestliže podle ustanovení § 47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky žalované bylo usnesení obvodního soudu doručeno dne 4. 3. 2013 v 17:22:29 hod., je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v době ode dne 4. 3. 2013 do dne 14. 3. 2013 byl jediný jednatel povinné a jediná oprávněná osoba s přístupem do její datové schránky ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, ze dne 17. 8. 2018
Dotčené předpisy:
§ 47 o. s. ř.
§ 17 odst. 3 a 4 zák. č. 300/2008 Sb.
Kategorie: doručování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Na návrh oprávněných Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, nařídil na základě notářského zápisu NZ 546/2012, N 536/2012, sepsaného 19. 9. 2012 T. O., notářským kandidátem JUDr. V. O., notářky ve Dvoře Králové, k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 1.954.033,40 Kč s příslušenstvím „prodej zástavy nemovitostí“ ve vlastnictví povinné, a to „budovy (objekt bydlení), stojící na pozemcích (zastavěná plocha a nádvoří) k. ú. L., obec P., LV, vše zapsáno u Katastrálního úřadu P., Katastrální pracoviště P.“
Vedením exekuce byla podle ustanovení § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, pověřena Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 8. 10. 2013 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013 Mgr. M. H., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 10.
Podáním ze dne 3. 7. 2015, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 [neboť soudnímu exekutorovi zaniklo pověření k provedení exekuce podle ustanovení § 51 písm. c) exekučního řádu], se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena. Návrh zdůvodnila zejména tím, že „exekuční titul“ byl povinné doručen dne 23. 6. 2015, tedy dnem právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 18 C 8/2012, kterým bylo rozhodnuto, že doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, je neúčinné. Proti „exekučnímu titulu“ podala povinná dne 2. 7. 2015 odvolání, a tak nelze mít za to, že existuje pravomocný a vykonatelný „exekuční titul“.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 36 EXE 13115/2013-57, „exekuci evidovanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013“ zastavil, rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Mgr. Martině Havlové, soudnímu exekutorovi, náhradu nákladů exekuce 4.235,- Kč, a dále rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné náhradu nákladů řízení 20.642,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta. Dospěl k závěru, že dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, č. j. 18 C 8/2012-35, jímž bylo rozhodnuto, že doručení „rozsudku“, který vydal Obvodní soud pro Prahu 8 pod č. j. 18 C 8/2012-35 dne 4. 3. 2013, je neúčinné v důsledku vad doručování, je postaveno najisto, že k datu vydání citovaného usnesení 19. 6. 2015 nenabyl uplatněný „exekuční titul“ právní moci a tudíž ani vykonatelnosti, a proto podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu exekuci zcela zastavil.
K odvolání oprávněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2015, č. j. 16 Co 414/2015-77, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl; zároveň rozhodl, že povinná je povinna nahradit oprávněným náklady řízení před soudy obou stupňů 1.815,- Kč k rukám „jejich právního zástupce“ a že soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o zastavení exekuce. Vyšel z toho, že „konstantní judikatura i odborná literatura dovodily, že provedením exekuce úspěšným vynucením povinnosti, pro kterou byla exekuce vedena, a nákladů exekuce tato končí. Skončí-li tedy exekuce, nelze ji již zastavit.“ Pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) je totiž typické, že ukončuje provedení výkonu rozhodnutí dříve, než byla vymáhaná povinnost stanoveným způsobem skutečně nuceně vymožena.
K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 21 Cdo 2200/2016-152, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul odvolacímu soudu, že nerespektoval judikaturu dovolacího soudu, podle které soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), a že na rozdíl od ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem, neboť provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2018, č. j. 16 Co 414/2015 – 169, usnesení soudu prvního stupně „ve výroku pod bodem III/ ohledně výše nákladů řízení“ změnil tak, že jejich výše činí 20 255,40 Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 20 255,40 Kč k rukám „jeho právního zástupce“ a že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Vyšel přitom ze závazného názoru dovolacího soudu, podle kterého po nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se stalo usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy neúčinným (pozbylo vykonatelnosti). Z toho důvodu lze exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavit.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu oprávnění namítají, že se odvolací soud (i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, neboť nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - i posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně, a že navíc věc nesprávně posoudil, neboť exekuční návrh byl podán v době, kdy byl již exekuční titul pravomocný a vykonatelný a nikoliv opačně. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť z obsahu dovolání není patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva, od níž se měl odvolací soud odchýlit, se má jednat (jde o pouhou polemikou s odůvodněním usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky posuzování účinnosti doručení rozhodnutí, které je titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), která dosud nebyla v judikatuře ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným.
Jak uvedl dovolací soud již v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 8. 11. 2017, č. j. 21 Cdo 2200/2016-152, soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným, a že na rozdíl od ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem, neboť provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“, přičemž odkázal mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.
V projednávané věci je proto podstatné zjištění, zda a kdy bylo skutečně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35 (titul pro vedení této exekuce), doručeno povinné. Jinak řečeno, zda a kdy se titul pro tuto exekuci stal vykonatelným.
O neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá. Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení § 50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Je-li soud v řízení o výkon rozhodnutí (soud a soudní exekutor v exekučním řízení) oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (exekuci), včetně titulů vydaných v občanském soudním řízení (srov. § 275 odst. 2 o. s. ř. a § 52 odst.1 ex. řádu), je-li soud prvního stupně povinen odmítnout opožděné odvolání a dovolání (§ 208 odst. 1 a § 241b odst. 1 o. s. ř.), je-li odvolací soud povinen odmítnout opožděné odvolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně (§ 218a o. s. ř.), je-li dovolací soud povinen odmítnout opožděné dovolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv dovolání bylo podáno opožděně (§ 243c odst. 3 o. s. ř.), a je-li soud povinen zamítnout opožděně podanou žalobu pro zmatečnost nebo žalobu na obnovu řízení (srov. § 233 až § 235, § 235e odst. 1 a § 235f o. s. ř.), znamená to (mimo jiné), že nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit) – srov. např. dovolateli citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.
Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v § 50d o. s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu § 50d odst. 1 nebo 2 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí, při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně.
Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení není z formálního hlediska vykonatelné, neboť nebylo řádně či účinně doručeno, neplatí tu § 50d odst. 5 o. s. ř. Je tomu tak proto, že přezkum řádnosti doručení v rámci řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není rozhodováním o neúčinnosti doručení ve smyslu ustanovení § 50d o. s. ř. Dotčené rozhodnutí proto musí v příslušném řízení být adresátu znovu (a řádně) doručeno, má-li tato skutečnost pro další průběh řízení význam.
Protože v projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 8 vydal dne 4. 3. 2013, pod č. j. 18 C 8/2012-35, rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí, a teprve podáním ze dne 3. 7. 2015, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3, se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena s odůvodněním, že jí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, nebylo doručeno, je ze shora uvedeného zřejmé, že posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit), nepřísluší odesílajícímu soudu, ale že si tuto otázku musí soud v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) posoudit sám.
Povinná zpochybňovala řádnost doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, tím, že jediným statutárním orgánem povinné a jedinou oprávněnou osobou s přístupem do její datové schránky byl v době ode dne 30. 11. 2010 do dne 11. 12. 2013 M. V. Ode dne 22. 9. 2012 nejméně do dne 30. 7. 2013 byl M. V. ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti. Tyto údaje povinné byly v průběhu řízení ověřeny jako správné.
Jestliže podle ustanovení § 47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky žalované bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, doručeno dne 4. 3. 2013 v 17:22:29 hod., je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v době ode dne 4. 3. 2013 do dne 14. 3. 2013 byl jediný jednatel povinné a jediná oprávněná osoba s přístupem do její datové schránky (M. V.) ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti.
Správný je proto závěr odvolacího soudu, že lze exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavit, neboť se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-